Chytrý špičkový marketing.
view counter

„Tajemství“ výrobců potravin – nebezpečná „E“ (1)

view counter

Následující řádky jsou určené všem, kterým není lhostejné, co vše přijímají ve své stravě, a jak tyto látky působí na jejich zdraví. O tom, že tzv. éčka způsobují nemálo zdravotních problémů, už toho bylo napsáno mnoho, jak se ale rychle orientovat při nákupu? A v tom nám pomůže útlá, ale přitom dostatečně obsažná příručka Ing. Víta Syrového, která se vejde do každé kabelky či náprsní kapsy. Navíc součástí obálky je oddělitelná záložka s nejčastěji užívanými přídatnými látkami, kterou si můžete vložit do peněženky, a tak ji mít neustále po ruce.


Názory na působení mnoha látek přidávaných k potravinám se samozřejmě liší – stejně jako jsou rozdílné přístupy lidí ke stravování. Vždyť se lze setkat i s tak striktními dietními směry, jež odmítají naprosto vše, co bylo jakkoli upravováno. Někteří potom mohou nabýt i takového přesvědčení, že nejlépe je konzumovat vše jen syrové, abychom tak během několika generací skončili jako zvířata.

Jiní, s jejichž názorem lze již více souhlasit, tvrdí, že k tomu, abychom dodávali tělu jen to, co mu skutečně prospívá, bychom měli přijímat jen plnohodnotné a kvalitní potraviny z biologického zemědělství. V dnešní době se to však jeví pro většinu lidí jen obtížně proveditelné, neboť jsme převážně odkázáni na nákup v běžných obchodech: Je jasné, že z hlediska současného pokřiveného stavu pěstování a výroby potravin, lze těžko očekávat 100% zdravé suroviny. Můžeme se však alespoň snažit směřovat pro nás v dané situaci k co nejprospěšnějším potravinám. Kromě vlivu metod pěstování surovin působí na kvalitu stravy výrazně i jejich další zpracování.

Nejvýznamnější zásahy jsou prováděny při průmyslové potravinářské výrobě, neboť současné postupy často způsobují odnímání či znehodnocení určitých částí přirozeně se vyskytujících důležitých složek, jako jsou vitaminy, minerály, vláknina a naopak se přidávají látky jiné, které se v původních surovinách nevyskytují. Přitom jde často o takové sloučeniny, které bychom v přírodě hledali marně, neboť si je vymyslel člověk. Teprve před několika desetiletími se však tyto uměle připravené látky začaly ve větším měřítku nejen vyrábět, ale i následně přidávat do většiny průmyslově zpracovaných potravin. Vyplynulo to hlavně ze vzrůstající pýchy na lidské schopnosti, neboť některým jedincům se zdálo málo jen získávat, odvažovat, mísit či jinak zpracovávat původní plody přírody. Vždyť toto, stejně tak jako přidat vhodné koření, přeci zvládne každá hospodyně!

Autor vychází převážně z chemické struktury přidávaných látek a z toho vyplývajícího zákonitého působení na náš celý organismus. Vnímá však také jejich nezanedbatelné působení i na jemnější energetické hladiny, jejichž existenci dokazují jak nejnovější směry fyziky, tak i další obory. Kromě toho bere v úvahu i výsledky klinických studií, týkajících se zdravotně nepříznivého dopadu mnohých látek přidávaných k potravinám. Autorův záměr je, aby se každý mohl co nejlépe a nejjednodušeji prakticky rozhodovat nejen při běžném nákupu, ale i tehdy, uvažuje-li o tom, co má jíst a co raději ne.

Jen pro doplnění uvádíme, že autor – Vít Syrový, více let pracoval v základním výzkumu jako potravinářský chemik a dále měl možnost seznámit se s touto oblastí v následných výrobních i obchodních profesích. V současné době se zabývá poradenstvím zdravého životního stylu, a to převážně výživovými doporučeními. V této oblasti se již nesčetněkrát přesvědčil o tom, že mnohé látky užívané v potravinářství lidský organismus zcela zásadně odmítá.
Slova autora: „Byl bych velmi potěšen, pokud by se mi podařilo vás nenásilnou formou upozornit alespoň na ta nejzávažnější rizika či triky moderního průmyslu potravin, ale přitom vás zbytečně nezastrašit. Naopak bych si přál, aby vám následující poznatky posloužily k tomu, abyste si mohli klidněji pochutnat na svém jídle, a to aby vedlo k radostnější a spokojenější cestě životem.“

 

Přídatné látky v potravinářství

Po tisíce let trvající stravovací zvyklosti nelze změnit během několika desítek let, neboť genetický materiál se mění jen pomalu, a proto může naše tělo jen velmi těžko zpracovat takové látky, které náš organismus nezná. To platí i pro nově užívané syntetické sloučeniny, s nimiž se ve svém předchozím vývoji nesetkal. Že jsou tyto obavy skutečně oprávněné, to dokazují i četné případy, k nimž již vícekrát došlo v ekonomicky nejvyspělejších zemích, ve kterých se právě tyto látky v největším rozsahu užívají. Na základě nepříjemných zkušeností mnohých postižených se i v tisku objevily zprávy, jež poukazovaly na to, že mohou vykazovat až výrazně nepříznivé účinky. Nejtragičtější popisované případy byly samozřejmě u jedinců, kteří trpí na určité projevy alergií. Těmito případy se budeme také zabývat, ale poukážeme i na možná zdravotní rizika u relativně zdravých jedinců. Stále více lidí si v dnešní době uvědomuje, že všechny látky, které přijímají společně se svou stravou, výrazně působí nejen na jejich zdravotní stav, ale i na to, jak se cítí.

Jedny z nejškodlivějších přídatných látek jsou dusitany, které se přidávají do uzenin. Dusitany jsou jednak běžně zařazovány mezi toxické látky, jednak z nich mohou vznikat nitrosaminy se zjevně karcinogenním účinkem, což je potvrzeno z více zdrojů. To samozřejmě neznamená, že byste měli mít obavy z onemocnění, když sníte jeden opečený špekáček, neboť na vznik libovolného onemocnění, a to i tak vážného, jako je rakovina, má vliv mnohem více faktorů než jen příjem jednotlivé látky, byť již s prokazatelně škodlivým účinkem.

Obecně je ale nutné snažit se vyhýbat výrobkům, jež libovolné přídatné látky obsahují ve vyšším množství. Jejich přebytečný příjem mimo jiné výrazně zatěžuje mnohé životně důležité tělesné orgány, jako jsou játra, ledviny atd.
Veškerá strava, kterou lidé po mnohá předchozí tisíciletí přijímali, pocházela pouze z přirozených zdrojů, a pokud tedy nebyla zkažená, tak nikoho neotrávila. Výjimky mohly tvořit případy, kdy někdo druhému úmyslně nasypal do jídla jed. Těžko by však někoho v minulosti napadlo, že „moderní člověk“ si bude dobrovolně do potravin přidávat chemické syntetické látky, o jejichž toxickém účinku lze říci pouze to, že jejich konečný dopad nebyl prozatím jednoznačně stanoven. Je třeba se studem uznat, že tyto nepřirozené složky jsme si v podstatě my chemici vymysleli svým přebujelým rozumem. Takto nově ,,objevené“ sloučeniny začali mnozí následně vyrábět, a aby měli omluvu, že s nimi přece nikoho neotráví, zkoušeli jejich dopad na zvířatech. Když ta určitou dávku vydržela a neuhynula, tak novou látku s jásotem nabídli trhu.

Podívejme se ale o něco hlouběji na využívané testy, na jejichž základě je schvalováno užití těchto nově připravovaných látek. Většinou jsou prováděny na běžných pokusných zvířatech, například na potkanech. Zřejmě každému myslícímu člověku je jasné, že tito hlodavci budou mít zcela jiné požadavky na svou stravu než on sám, vždyť volně žijící jedinci se spokojí např. i s odpadky z kanálu. Mezidruhové (biologické) rozdíly způsobují to, že interpretace výsledků je velmi složitá a v některých prokázaných případech může zcela selhat – např. po methylalkoholu oslepne člověk, avšak hlodavci nikoliv. Nejtragičtější obecně známý byl dopad farmakologického přípravku thalidomid, u něhož testováním na hlodavcích nebyl zjištěn jeho hrůzný účinek na vývoj plodu u těhotných žen.

Jak je též toxikologům obecně známé, tak vylučování cizorodých látek je u pokusných zvířat daleko rychlejší, než je tomu u lidí. Kromě toho je laboratorní pokus prováděn pouze určitou omezenou dobu, která je mnohem kratší, než může být běžný příjem výše diskutovaných přídatných látek během lidského života. Představíme- li si, že současné malé děti by před sebou teoreticky mohly mít mnoho desetiletí pravidelného příjmu rozličných chemických umělých sloučenin, běhá nám z toho až mráz po zádech. A to nejen jednotlivých látek, ale kombinace mnoha desítek druhů aditiv společně s dalšími kontaminanty životního prostředí! Kdo poté může říci jaké bude jejich výsledné působení na lidský organismus? Lze však očekávat, že s jistotou nebude příznivé!

Jestliže totiž takové substance, které kupříkladu pocházejí z dehtu, ropných produktů apod., přidáme do běžných potravinářských surovin, tak na rozdíl od ostatních přirozených živin budou zcela zjevně velmi těžko stravitelné. Nejsou však většinou ani rychle vyloučeny, ba dokonce některé z toxických látek mohou setrvávat v našem organismu roky, případně i po celý zbývající život, čímž ho výrazně oslabují. Z toho též mohou vyplývat i mnohé nepříjemné stavy, psychické rozladění, nervozita a další fyzické i psychické problémy. To samozřejmě není nikdy možné prokázat pokusy na zvířatech, neboť ta se logicky od člověka zásadně odlišují! A zřejmě se jich ani žádný z výzkumníků, jež jim zkoušené látky aplikoval, nezeptal „jak se následně cítí“.

Ani běžný statistický přístup typu „kolik pokusných zvířat onemocnělo rakovinou apod.“ nemá příliš velkou vypovídací schopnost. Lze tímto samozřejmě vyřadit výrazně karcinogenní či vysoce toxické látky, ale nedává nám to žádnou směrodatnou odpověď na otázku, zda u člověka nebudou vykazovat jiné problémy. Vždyť kaž dému, kdo by jen nahlédl do lékařských knih, je jasné, že možných onemocnění je u člověka nesmírně mnoho. Většinu lidí civilizovaného světa kromě toho občas sužuje některý z tzv. ,,drobnějších“ problémů, jako je špatné trávení, únava, bolesti hlavy, pálení očí, svědění pokožky a další nepříjemné „maličkosti.“ S nimi postižení nejčastěji ani nejdou k lékaři, ale spíše si zaběhnou něco koupit do lékárny apod. Je však až do očí bijící, jak se mnohé z těchto problémů nápadně podobají následkům, jež dle seriózních lékařských výzkumů doprovázejí u citlivějších jedinců příjem některých přídatných látek.

Tato zjištění však pro vědoucího nejsou naprosto žádným překvapením. Jak lze zjistit nejen z farmaceutických publikací, ale i z příbalových informací u léků, tak každý synteticky připravený léčebný prostředek má určité nežádoucí vedlejší účinky. Bylo by tedy naivní věřit tomu, že dodáme-li do našeho organismu např. synteticky připravené barvivo, tak to bude zcela bez následku. Naopak lze zcela zákonitě předpokládat, že každá nepřirozená sloučenina, kterou přijímáme společně se stravou, bude také vykazovat určité nežádoucí účinky, čímž s jistotou narušuje normální chod organismu.

 

Jak lze prokázat, že přídatné látky nejsou nezávadné

Podívejme se proto na tvrzení ohledně „zdravotní nezávadnosti“ běžně užívaných přídatných látek z hlediska nemála studií, prováděných lékaři na klinikách různých míst světa: Jen výjimečně se samozřejmě najdou natolik odvážní dobrovolníci, jež by sami na sobě dlouhodobě zkoušeli zdravotní dopady vyššího příjmu těchto látek. Proto se častěji využívá spíše opačný postup: Vykazují-li pacienti určité déletrvající problémy, jež jsou spojovány s přídatnými látkami, zamezí se příjmu potravin s jejich přídavkem a poté se sledují změny v průběhu onemocnění.

K tomuto závěru dospěli vědci při léčení stavů, jež jsou označovány jako hyperaktivita, jež však na rozdíl od běžné živosti dětí přerůstá v nezvladatelné chování. Kromě toho byly do této studie zařazeny i případy těžkých migrén, dětského astmatu, dermatóz a jiných problémů spojovaných s alergiemi. Léčení těchto stavů je velmi složité a většinou i málo úspěšné, neboť běžně se tyto případy snaží lékaři stabilizovat jen farmakologicky, případně jinými metodami moderní medicíny. Trvalého vyléčení však není možné dosáhnout tím, že se pouze potlačí výsledné příznaky, aniž bychom se zaměřili na nalezení skutečných příčin těchto chorobných stavů. To pochopili i mnozí osvícení lékaři, kteří usilovně hledali nové pomocné cesty.

Mezi výše uvedené patří i profesor Joseph Egger, jenž nejprve pracoval šest let v renomované nemocnici v Londýně, ve které se snažili léčit právě případy nezvladatelné hyperaktivity, dětské migrény a dalších onemocnění. Své malé pacienty krmil stravou, jež neobsahovala přídatné látky, ani tehdy nejznámější alergeny, jako je sója, kravské mléko, ryby, oříšky apod. U naprosté většiny dětí došlo během tří týdnů k vyléčení či výraznému zlepšení původního onemocnění, přičemž často vymizely i další problémy dětí, jako je astma či ekzémy. Aby dokázal, které potraviny byly zodpovědné za původní onemocnění, směli pacienti po třech týdnech opět zařazovat dříve obvyklé poživatiny, ale jednu po druhé, aby tak mohly být lépe identifikovány kritické suroviny a zdroje původních problémů: Rodiče museli vést denně protokol o tom, jaké potraviny byly zařazeny a zda se objevily nějaké problémy. K jeho překvapení vykazovaly děti nepříznivou reakci stejně často na přídatné látky (ty do té doby patřily ještě k neprokázaným původcům onemocnění) jako na tehdy již obecně známé alergeny.

Jeho výsledky našly mezinárodní uznání a byly též publikovány v lékařských odborných časopisech. Když se o tom dozvěděl jeden policejní inspektor, dospěl k názoru, že toho lze prakticky využít jako pomocné metody při nápravě mladých kriminálníků. Následná studie potvrdila, že sklon k porušování zákonů výrazně poklesl u těch jedinců, kteří dostávali vhodnou domácí stravu. Stejně tak i další lékaři stále častěji nalézají příčiny mnohých dalších trýznivých problémů právě v neúměrném užívání průmyslových přídatných látek. Z těchto důvodů jsou též mnohé z přídatných látek již v učebnicích toxikologie zařazovány mezi rizikové látky v naší výživě.

 

Nové metody léčení

Proto se lze již dnes setkat i se zcela odlišným přístupem, než jen trvale dopovat dětský organismus pilulkami či injekcemi. Dokonce lze nalézt kliniky, v nichž lékaři předpisují malým pacientům s výše uvedenými potížemi takové recepty, s nimiž se nemusí do lékárny: Kuře s hranolky, jehně s bramborem, někdy salát, hrušky atd. Princip je jednoduchý: Pro každého sestavují individuální jídelní lístek, ale pro všechny platí stejné zákazy. Především žádné průmyslově vyrobené potraviny od výrobců Nestlé, Maggi, Knorr a dalších, v žádném případě uzeniny a také ne hovězí ani vepřové maso. Dokonce vylučují i kečup, cornflaky a samozřejmě zakazují Colu. K velkému překvapení samotných rodičů přibližně po třech týdnech striktně dodržovaných dietních omezení u většiny dětí zmizí jejich dřívější příznaky onemocnění! Jelikož popisovaná klinika se nachází v průmyslově vyspělém Německu, v němž prý většina žen umí vařit pouze z předpřipravených či hotových jídel, je pro ně obrovský problém připravovat stravu z původních přirozených surovin a ještě k tomu podle správných zásad. Mnohé maminky, které poznaly, jak jejich dětem prospívá domácí strava, se však kvůli tomu znovu naučily vařit, a dokonce je to prý začalo bavit.

V tomto ohledu máme oproti ekonomicky nejvyvinutějším státům nesmírnou výhodu, neboť naše ženy naštěstí ještě vařit umí a stačí jim proto poradit, co mají pro své děti připravovat. Jejich vyléčení však závisí též na schopnosti rodičů a okolí odepřít dětem mnohé běžně vyráběné laskominy, které se nejmladší generaci stále více nabízejí a často jim je trh formou nevhodných reklam doslova vnucuje. Mají-li však matka i otec své dítě skutečně rádi a chtějí-li, aby bylo zdravé, tak jistě dokáží najít způsob, jak mu dávat pouze to, co mu prospívá. Přeměna dietních návyků není v současnosti vlivem tlaku okolí jistě jednoduchá, ale většina pacientů již po vynechání těch nejvíce škodlivých výrobků za nějaký čas pocítí značnou úlevu a zjistí, že další potřebné kroky vedoucí k odstranění nevhodných stravovacích zvyků jsou jednodušší.

Proto je nutné, abychom skutečně převzali zodpovědnost jak za své zdraví, tak za způsob výživy svých dětí. Vždy by nás mělo zajímat nejen jak nabízené potraviny chutnají, či nakolik pestře mají zbarvený obal či obsah, ale též možný dopad běžně konzumované stravy na náš zdravotní stav i na celkovou kvalitu našeho života.

 

Jakým způsobem se vyhýbat škodlivým látkám

Je smutné, že výše uvedené výsledky klinických studií nejsou dostatečně zveřejňovány a že z toho nejsou vyvozovány patřičné závěry. Tyto lékařské poznatky by již měly proniknout nejen k odpovídajícím zákonodárcům, ale i k výrobcům potravin. Obzvláště by bylo třeba prosadit zákaz takových komponent, jež se přidávají k průmyslově vyráběným potravinám, u nichž byl již klinicky prokázán jejich nepříznivý dopad na zdravotní stav. Jak však dokazuje celosvětová výrobní praxe, tržní hospodářství nebere dostatečné ohledy na celkové zdravotní dopady spotřebních produktů, protože leží mimo obecně prvořadou oblast zisku.

Do té doby, než se prosadí potřebná zákonná opatření, jež by spotřebitele naprosto spolehlivě ochránila před škodlivými látkami, nám nezbývá nic jiného, než abychom sami bedlivě sledovali to, co je nám producenty nabízeno. Z běžné zemědělské, potravinářské i obchodní praxe se mnohým může v současnosti zdát nereálné přijímat jen plnohodnotné suroviny a naopak se zcela vyhýbat látkám nepřirozeným. Jsme totiž natolik svázáni námi vytvořenou civilizací, že není snadné jejím následkům uniknout. Můžeme však zaujmout určitá stanoviska a patřičnou obranu, čímž lze alespoň z větší části omezit příjem těch nejškodlivějších látek. Nejlépe je snažit se nakupovat převážně základní suroviny (mouku, maso, vejce atd.), jež by dle zákonných opatření neměly obsahovat žádné přidávané syntetické látky.

Ing. Vít Syrový: Tajemství výrobců potravin,
vydal Ing. Vít Syrový
Knihu můžete též zakoupit v redakci časopisu:
redakce@phoenixcasopis.cz, tel.: 777 257 554