ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Bankovní podvod století

view counter

I když se to zdá neuvěřitelné, i padělek může být originálem. Důkazem je dobrodruh Artur Virgilio Alves dos Reis, jenž spáchal nejrafinovanější peněžní podvod v dějinách bankovnictví.

Dos Reis se narodil v roce 1896 a vyrůstal ve skromných maloměstských poměrech v portugalském Lisabonu. Ve škole byl skoro nenápadný. Nic nenasvědčovalo tomu, že jednou vejde do dějin.

Již v mladém věku jej pronásledovala smůla, a tak neúspěchy kompenzoval společným životem s Marie Luisou Jacobetti de Azevedo. Jeho otec se dostal do konkurzu a Dos Reisovi chyběly finanční prostředky. Rozhodl se hledat štěstí jinde.

 

 

Portugalsko mělo v Africe kolonii Angolu, takže se vydal do této země. Neměl však potřebné vzdělání, a tak si inženýrský diplom „vyrobil“. Stal se absolventem „Polytechnic School of Engineering of Oxfod“. Vůbec mu nevadilo, že taková škola neexistuje. Vyšlo to.

 

Po vězení přišel geniální plán

V roce 1922 se vrátil zpět do Lisabonu a podílel se na podniku Ambaca, prodeji amerických automobilů. Firemní peníze však posílal na svoje konto. Pár tisícovek dolarů to hodilo. Štěstí jej ale opustilo a podvod vyšel najevo. V červnu roku 1924, v 26 letech, skončil v portugalském městě Porto ve vězení.

Ani tam nezahálel a rozhodl pro „bchody“ ve velkém stylu. Vrhnul se na bankovnictví. Odmítl přepadávání bank, převleky, maskovaní, vyhrožování zbraněmi, zajímání rukojmích. Nic takového. To nebylo důstojné formátu geniálního podvodníka jakým dos Reis byl.

Jeho myšlenka byla jednoduchá, ale zcela geniální. Vymyslel falešné peníze, které byly od pravých k nerozeznání. Byly totiž tištěné z pravých štočků! Invence se dos Reisovi nedala upřít.

 

Vysoká hra na mezinárodní úrovni

Nejprve musel najít osoby, které měly renomé a byly ochotné riskovat. Dos Reis se seznámil s holandským finančníkem Karlem Marangem, jenž měl kontakty s tiskárnou bankovek v Anglii. Dos Reis v Karlu Marangovi toho pravého našel.

Myšlenka podvodu byl jednoduchá. Nechat natisknou peníze z těch samých štočků, z jakých byly tištěny pravé bankovky. V první řadě bylo třeba napsat falešnou, ale věrohodnou, smlouvu na vytištění peněz. Pro dos Reise žádný nepřekonatelný úkol. Pak přišel na řadu Karel Marang.

Měl dobré vztahy v Anglii, konkrétně s majitelem firmy Waterlow and Sons Limited, Williamem Waterlowem. Nebyla jistě náhoda, že firma dostávala oficiální zakázky od portugalské vlády, a co bylo důležitější, tiskla peníze pro různé státy. Třeba také pro Portugalsko.

Karel Marang se dostavil se smlouvou k siru Waterlowovi s požadavkem vytisknou další peníze pro portugalskou kolonii Angolu. Marang žádal Waterlowa o nejvyšší diskrétnost. Peníze měly být používány jedině v Angole, tehdy portugalské kolonii, a proto Marang z důvodu úspornosti navrhl tisknout jez původních štočků, ze kterých se dříve tiskly peníze pro Portugalsko. Bankovky měly být v Angole opatřeny razítkem „Angola“.

 

Odpověď od podvodníka

Waterlow, protože šlo o neobvyklou věc, se obrátil na ředitele portugalské státní banky. Dostal souhlasnou odpověď. Dnes je jisté, že odpověď psal opět dos Reis. Jak se mu podařilo zachytit dopis na ředitele Portugalské banky, o tom historie mlčí.

Byly rozptýleny všechny pochybnosti a bylo vytištěno dvě stě tisíc 500 escudových bankovek.
Pak Karel Marang zařídil dodávky bankovek přes liberijské velvyslanectví v Anglii, ale nikoli do Angoly, nýbrž do Portugalska. V Portugalsku bylo v té době v oběhu mnoho 500 escudové bankovek se stejným číslem…

Petr Vokáč

(Pokračování v příštím čísle)