Chytrý špičkový marketing.
view counter

Blízká setkání s duchy - Podivná návštěva z katakomb

view counter

Z podzemních míst nemá asi nikdo dobrý pocit. Energie je tu silná, tím spíše, jsou-li zde pohřbeni lidé. Padne na vás divný splín, chlad, stísněnost…

„Splnil se mi sen,“ začíná vyprávění Saša, kterou záhady vždy přitahovaly, a pokračuje: „Dostala jsem možnost navštívit místo, které bylo ostatním zapovězeno. Vzala jsem s sebou tehdy i kamarádku. Katakomby, které se nacházely v jednom klášteře, dosud navštívila jen hrstka lidí.“ Po roce 1989 zde byly nalezeny zcela náhodou lidské ostatky. Do té doby sem nikdo nechodil. Klášter vznikl ve 12. století a od té doby byl obydlen jen zcela sporadicky.

 

Kosti byly v podzemí všude

Saša pokračuje ve vyprávění:
„Vzala nás sem na návštěvu známá, která měla možnost v klášteře prozkoumat zatím zapovězená místa. Prý tu straší, ale to mě ještě více nadchlo. Měla jsem však spíš naslouchat varování. Vzala jsem s sebou tehdy i fotoaparát, zvědavost byla obrovská. Po příchodu se nám naskytl děsivý, zároveň ale i žalostný, pohled. Mezi rozpadlými rakvemi se nacházely kosti všech možných tvarů i velikostí. Byly zpřeházené, jakoby je zde někdo jen tak pohodil. Udělala jsem pár fotografií, s úctou se rozhlížela kolem. Bylo tu i několik kostí, jež patřily hodně malým dětem. Bůh ví, jak dlouho zde byly.“

 

Zlý sen a zničené fotky

Nadšení ale Sašu přešlo, když přišla domů. Opadlo prý velmi rychle. „Udělalo se mi zle, měla jsem za to, že jsem v podzemí prostě nastydla. Uvařila jsem si čaj, horký jej vypila a rychle zaplula do postele. Vzbudil mě zlý sen. V něm ke mně přišel muž, jenž byl divně oblečený a chvíli jen tak hrozil prstem. Nic neříkal, díval se zlým pohledem. Pak naštvaně vyštěkl, že vím, co mám dělat a mám to udělat hned!  Byla přesně půlnoc. Dost mě to vyděsilo, ale po chvíli jsem opět usnula. Druhý den jsem se konečně dostala k fotkám. A nestačila jsem se divit. Nevyšla ani jedna! Přitom jsem fotila jako o život. Buď byl snímek úplně černý, nebo se na něm objevily záhadné a mlhavé šmouhy,“ popisuje události Saša.

 

Klid pro zbloudilé duše

Sen se ale opakoval, přicházel prakticky denně, a budil Sašu vždy ve stejnou hodinu. Bála se nejen usnout, ale zároveň nechápala, proč se jí zdá právě tohle. Kamarádka doporučovala, aby se na rovinu zjevení se snu zeptala, co chce. „Z jedné moudré knihy jsem vyčetla, jak si sen přát a jak ho ovládat. Neumím ovládat sny, ale přijdou, když chci. Tak jsem si před usnutím v rámci rituálu přála sen. Záměr byl jasný - dozvědět se víc. Sen opravdu přišel. Muž opět hrozil, ale pak najednou přestal. Měl něco v ruce a to něco mi strčil skoro pod nos. Držel lidskou kost! A nezapomněl dodat, že vím, co mám dělat.

Další den jsem přemýšlela, co tedy udělat, co po mě duch chce. A pak mi to došlo – jde o ty poházené ostatky v katakombách. Bez ohledu na to, jak a proč tito lidé zemřeli, zaslouží si řádné pohřbení. Vysvětlila jsem tedy své známé, která nás do katakomb dovedla, co se mi děje a požádala ji o pomoc. Slíbila, že celou záležitost nějak zařídí. Hned druhý den se vše rozjelo, objednala truhláře a dořešila, že budou kosti pohřbeny na klášterním hřbitově. Muž se už nikdy v mých snech neobjevil. Náhoda? Nemyslím si. Proč by byl sen stále stejný? Navíc, skončil hned, jakmile byly ostatky řádně uloženy. Rozhodně mám zážitek do konce života!“ Sašin zajímavý příběh nás nenechává na pochybách, že mezi nebem a zemí se děje spousta toho, co možná nikdy nepochopíme. Saša ale pochopila a pomohla mnoha zbloudilým duším najít konečně klid.
Naďa Kučerová