Chytrý špičkový marketing.
view counter

Blízká setkání s duchy - Tajemný muž ze hřbitova

view counter

Také se zasmějete při otázce, zda existují duchové? Máte legraci z toho, když se jiní bojí právě duchů? Možná byste se měli zamyslet. Radim se také smál, hlavně svému kamarádovi. Vyprávěl totiž o své zkušenosti s duchem a Radimovi přišlo vyprávění skutečně vtipné. Neustále přítele přesvědčoval, že strašidla prostě neexistují. Po jistých událostech však změnil názor.

„Vojta přišel do hospody na pivo, scházeli jsme se skoro každý pátek, byl to takový náš rituál. Dali jsme si tři kousky a šli domů. Někdy ještě k němu nebo k nám. Jsme dobří kamarádi,“ vypráví Radim. „Jednou přišel Vojta celý nesvůj. Žije s rodinou v domě po rodičích. Zajímalo mě, co se stalo, proč se tak tváří. Nechtělo se mu do vyprávění, ale nakonec začal. Prý vídá v domě starou ženu. Svěřil se manželce a ta si nejprve myslela, že si z ní tropí blázny. Pak ji ale spatřila i ona. Vojta si ženy však bál. Na duchy nevěřím, neumím si představit, že bych se měl sám nějakého bát. Pravda, žádného jsem nikdy neviděl. Kamarádovi jsem nevěřil, pomoc u mě tehdy prostě nenalezl. Zklamaný odešel a nikdy už o ničem takovém nemluvil. A já měl nejspíš dostat za vyučenou.“

 

Podivné setkání

Příběh měl samozřejmě pokračování. „Před několika lety mi zemřela maminka. Blížily se dušičky, čekala mě tedy pravidelná návštěva hřbitova. To místo nemám rád, ale abych splnil svoji povinnost, počkal jsem na pozdější hodinu, kdy už na hřbitově není tolik lidí a s kyticí se vydal na matčin hrob. Vložil jsem kytici do vázy, upravil hrob a chtěl odejít. Najednou se přímo za mnou objevil muž. Jeho oblečení bylo dost divné. Byl docela vysoký, oblečený v podivném tmavém obleku, na hlavě klobouk, v ruce deštník, o který se opíral jako o hůl. Vypadal jak z jiné doby, z jiného století. Hlasitě pozdravil a sňal klobouk z hlavy. Rozpačitě jsem odpověděl a sledoval, jak jde dál, prochází kolem hrobů a u každého se krátce zastaví. Asi někdo, kdo trpí zvláštní hřbitovní úchylkou, napadlo mě tehdy. Všude svítily svíčky, atmosféra byla skutečně ponurá. Oblečení muže podtrhovalo zvláštnost celé situace. Stihl jsem si ho velmi dobře prohlédnout,“ vypráví Radim a pokračuje:

„Tu noc vše začalo. Cosi mě vzbudilo, byla ještě tma. Nemohl jsem se ale podívat, kolik je hodin, nemohl jsem se hýbat. V ložnici jsem navíc nebyl sám. Objevil se muž ze hřbitova! Chvíli tam jen tak stál, díval se na mě zlým pohledem. Pak se rozplynul a já se za chvíli mohl i pohnout. Posadil jsem celý zpocený a nechápal, co se zrovna stalo.“ Tím ale zdaleka nic neskončilo. Tajemný muž přišel i další noc, třetí, čtvrtou. Navíc, beze slova Radima napadl. Nemohl dýchat, pohnout se. Byl vyděšený doslova k smrti, bál se, že ho zjevení zabije. Hlavou mu běžela jedna jediná myšlenka - co bude dělat?

 

Pomohl speciální rituál

„Sebral jsem tehdy veškerou odvahu a šel za kamarádem Vojtou. Když mě po těch probdělých nocích viděl, lekl se. Odvyprávěl jsem mu celý příběh. Nesmál se jako tehdy já. Jeho paní mi nalila panáka, povídala si se mnou o svém zážitku, tedy spíš o zážitcích, a Vojta šel s někým telefonovat. Vysvětlil mi, že mluvil se ženou, která jim pomohla zbavit se zjevení, které s manželkou vídávali. Pomůže prý i mě. Za necelou hodinu skutečně dorazila. Žena ve středním věku si sedla naproti mně a vzala mě za ruce, chvíli mi jen tak hleděla do očí. Pak se usmála a zeptala se: ,Nevěříte, že?‘

Udělala nějaký rituál. Chodila kolem mě s doutnající bylinkou a něco odříkávala. Doporučila mi, abych se vrátil na hřbitov a zapálit svíčku u kříže, který se uprostřed tyčil. Když skončila, tvrdila, že už budu mít klid. Musím se přiznat, že již tehdy se mi výrazně ulevilo. Dokonce mi přišlo, že mám zpět i svou sílu přesto, že jsem pár nocí před tím pořádně nespal. Co je důležité, od té chvíle jsem už nic podobného nezažil. Následovaly klidné a pohodové noci.

Šel jsem na hřbitov, jak nakázala, a zapálil u kříže svíčku. Když jsem odcházel, cosi mě táhlo ke starým hrobkám podél zdi. Při pomalé procházce mě jedna zaujala, tedy spíše fotografie na ní. Byl na ní muž, kterého jsem tak dobře znal! Zapálil jsem tedy další svíčku a omluvil se. Dobře mi tehdy nebylo, ten strach a divný pocit byl nepopsatelný. Ale asi jsem si měl tohle všechno zkusit, abych se příště tak hloupě nesmál.“ Radim prožil něco, co mělo změnit jeho názor na „věci mezi nebem a zemí“. A bylo to pro jeho dobro, neboť později využil pomoci léčitele, když měl zdravotní potíže, za kterým by předtím nikdy nešel.
Naďa Kučerová