Chytrý špičkový marketing.
view counter

Blízká setkání s duchy - Tatínkův vzkaz z onoho světa

view counter

Mohou duše zemřelých předávat po své smrti důležitá sdělení? Zcela jistě je to možné, své o tom ví Honza, ke kterému zvláštním způsobem promluvil jeho tatínek, přestože už několik měsíců nežil.

„Tatínek odešel velmi rychle, měl srdeční zástavu. Maminka už nežila a tak jsem zdědil dům, ve kterém oba bydleli. Rozhodli jsme se tam s rodinou přestěhovat, před tím ale musel projít nutnou rekonstrukcí. Dlouho se na něm nepracovalo, tatínek už na nějakou údržbu byl starý. Vlastně byl i proti, aby se v domě cokoli dělo. Vždy nám říkal, že až tam jednou budu bydlet já, ať si dělám, co chci, ale dokud je tam on, chce to mít takhle.

Udělali jsme tedy nejnutnější opravy a úpravy a nastěhovali se s tím, že budeme pokračovat během bydlení. Naše malá dcerka měla svůj vlastní pokojík, ráda si tam hrávala sama. Tehdy jí byly čtyři roky.

Manželka jí sice několikrát nachytala, jak si s někým při hře povídá, ale přikládali jsme to tomu, že je sama a jen se snaží nějak zabavit. Možná mluvila s panenkami. Dech nám ale vyrazila, když u jídla chtěla ještě jednu porci. Prý pro dědečka.

Ptali jsme se, pro jakého dědečka? Ohradila se, že je u ní v pokoji a často si s ní hraje, že je to moc hodný dědeček.
Mě tehdy polil pot, ale s manželkou jsme našli vysvětlení. Určitě má jen bujnou fantazii.“

 

Co se skrývá na půdě?

Jenže tím záhada neskončila.
„Jednou v noci jsem nahlédl do pokoje malé, jen pro kontrolu, zda je v pořádku. U její postele stál táta! Ohlédl se, podíval na mě a v jeho obličeji byl vidět úsměv a zároveň i úleva, že ho také vidím. Stál jsem chvíli bez hnutí a jen třeštil oči. On se pak mírně zamračil a ukazoval směrem na půdu. Pak zmizel jako dým.
Ráno, když jsem se svěřoval manželce se svým zážitkem, se vůbec nedivila. Naopak. Řekla mi, že je moc ráda za to, co jsem viděl. Měla stejný zážitek a bála se o něm mluvit, aby mě neranila. Navíc si myslela, že jí neuvěřím. Co bylo důležité, i jí cosi ukazoval.

Tak jsme se tam vypravili. Prohledali každý kout, ale kromě starých věcí po mamince, po tátovi, nic zvláštního na půdě nebylo. V kuchyni u kávy jsme pak probírali, co nám asi tatínek sděluje. V tom přišla malá dcerka a jen tak prohodila: ,Hledáte prý špatně!‘ A prostě odešla.

Zírali jsme na ni oba a nevěřili vlastním očím. Já musel do práce a manželka měla také své povinnosti, proto bylo domluveno, že odpoledne budeme pokračovat.“

 

Překvapivý nález

Honza byl samozřejmě napnutý a netrpělivý, záhada jej lákala a také trochu děsila.
„Po příchodu z práce jsme tedy zase šli oba na půdu. Po důkladném prohledání, kdy zase nebylo k nalezení nic zvláštního, mě napadlo podívat se pod staré lino. Na jednom místě vypadalo trochu jinak. Jakoby ho několikrát někdo ohnul.

Bylo pod ním volné prkno a pod ním jsem našel větší krabičku. Když jsme ji otevřeli, čekal nás šok. V krabičce byly nějaké staré šperky, o kterých jsem neměl vůbec tušení, že je rodiče mají. A peněžní hotovost, skoro 250 tisíc korun!
Manželka si nechala na památku jeden prsten. Ostatní jsme prodali, dohromady jsme tehdy utržili další čtvrt milionu. Nemohl jsem pochopit, kde rodiče peníze a šperky vzali. Hlavně tatínek totiž velmi rád argumentoval tím, že nemá peníze. Chvíli jsem se zlobil, protože jsem to nechápal. Ale pak jsme tatínkovi poděkovali, došli do kostela zapálit svíčku. Otcův dar nám velmi pomohl při rekonstrukci domu. Asi to tak mělo být.

Zajímavé je, že od té chvíle dcera dědečka neviděla, dokonce se po něm chvíli ptala. Ani my jsme už neměli další duchařské zážitky.“

Z Honzova příběhu je jasné, že duchové mohou ke svým blízkým promlouvat a sdělovat jim důležité informace. I když svým vlastním způsobem.

Naďa Kučerová