Chytrý špičkový marketing.
view counter

Borotínské hrůzyplné mordy a přízraky

view counter

Na zříceninách hradu Borotín, tzv. Starého zámku, se dodnes jako Bílá paní zjevuje pramáti landštejnského panství. Její zjevení je vždy očekáváno s obavou, protože zvěstuje smrt někoho z rodu. Za svého života tato žena velmi hřešila a za to ji stihla krutá kletba. Po smrti musel její duch bloudit hradem tak dlouho, než její, landštejnská, větev pánů z Růže (Rožmberků) totálně vymřela. Většinou se tak stalo násilným způsobem. Z historie víme o několikanásobné vraždě a minimálně jedné sebevraždě. Teprve pak došel duch borotínské Bílé paní klidu. I tak byla její proslulost taková, že se stala hlavní hrdinkou skrytě incestní hry Pramáti (Ahnfrau) rakouského básníka Franze Grillparzera, kterou si oblíbil i náš Karel Hynek Mácha. I kvůli tomu slavný český básník jihočeskou zříceninu navštívil během svého pobytu v Měšeticích.

 

 

Další pověst o Borotíně je ještě hrůzyplnější. Jeden z následovníků Bílé paní si vzal za ženu pyšnou a krutou šlechtičnu Magdalénu. Ta své poddané tak trápila a mučila, až lidem jednou došla trpělivost. Našli se tři chlapíci, kteří Magdalénu při vystupování z kočáru zabili. Jenže měli smůlu a byli dopadeni, mučeni a po krátkém soudu upáleni na hranici. V odpovědi na čin panstva příbuzní těchto mstitelů zase spálili Magdalénin kočár.

V okolí borotínského hradu, který byl vypálen v roce 1619 vojskem rakouského císaře za to, že jeho posádka patřila k českým stavům, se tak dodnes zjevují jejich přízraky, jak táhnou kočár, ve kterém sedí duch zlé Magdalény.

 

Prachzatracené duše

Nedaleko hradu stojí na kopci nad Novým Kostelcem prastarý kostel Narození Panny Marie. Kdysi u něj stála vesnice Zelený Kostelec a legenda říká, že i bohatý klášter. Jeho mniši tu měli před příchodem husitů zakopat obrovský poklad získaný z potu a mozolů poddaných. I když se ho už mnoho lidí snažilo nalézt a vykopat, nikdo neuspěl, a tak bohatství stále čeká na svého objevitele. Zatím nejblíže se k němu prý dostala trojice chalupníků ze sousední vesnice, kteří se kdysi na hřbitově prokopali až k železným vratům, na nichž byl starý nápis: „Prachzatracené duše! Kdo sem nic nedal, ať odtud ničeho nebere!“ Vyděšení hledači svou jámu rychle zaházeli a zmizeli. Od té doby se už nikdo o hledání pokladu nepokusil.

Je zajímavé, že při cestě z blízkého Radkova do Kostelce, v místě nazývaném lidmi odpradávna Ostrovce, se nachází studánka, při níž podle řady svědků v noci „hořely poklady“.

Petr Blahuš