Chytrý špičkový marketing.
view counter

Čeští lvi ve Svatém městě

view counter

Málokdo ví, že se čeští bojovníci, právem obávaní po celé Evropě, zúčastnili prakticky všech křížových výprav na osvobození Svatého města, tedy Jeruzaléma.

Asi největší česká armáda, čítající kolem tisícovky válečníků, ale také mužů propuštěných z vězení za slib bojovat za osvobození Svaté země, vyrazila o Velikonocích Léta Páně 1190. Byla součástí čtyřiceti tisícové křižácké výpravy německého císaře Barbarossy, která měla v rámci III. kruciáty osvobodit Jeruzalém. Ten v tu dobu čerstvě obsadil sultán Saladína.

Už tenkrát se Němci na Čechy dívali s opovržením a nadřazeností, a tak české vojáky zařadili do průzkumu a předvoje, aby v případě léčky padli jako první a byly tak ušetřeny životy německé „unterrmensch rasse“. To se samozřejmě podepsalo na stavu morálky českých křižáků.

 

Z outsiderů se stali hrdinové

V okolí srbského města Niš, kde císařova armáda už začínala trpět nedostatkem zásob, se spolu s ostatními národnostmi zapojili do v té době zcela běžného drancování. Barbarrossa, který nechtěl mít ve svém týlu rozzuřené Byzantince, dal pro výstrahu popravit 13 svých vojáků, z toho osm Čechů. Další tři Češi (a několik Němců) bylo popraveno za rabování města Edirne. Nakonec nechal císař české průzkumníky za násilnosti ve městě Filadelfie přeřadit z čela své armády na její chvost. Když ale křižácká armáda vyrazila na další pochod, vyřítily se do jejího týlu z městských bran Filadelfie stovky jezdců dychtících pomstít se za rabování. Ke své smůle však narazili zase na obávané Čechy.

 

 

„Jakmile zjistili, že narazili spíše na železné sochy a nezranitelné giganty než na smrtelníky, kteří je navíc přivítali hromovým smíchem nad jejich pošetilostí, obrátili se tito zmatení mladí lidé na místě a hledali v útěku spásu, přičemž mnohým z nich způsobili tito obři zranění na citlivých místech - na zadku, na obou polokoulích - svými zvláštními dlouhými biči,“ popsal z hlediska víry bratrovražednou bitvu u Filadelfie byzantský kronikář Acomantius.

Po ní dal vůči Čechům zaujatý císař Barbarossa rozkaz, aby byli válečníci z Čech převeleni do tzv. Himmelfahrskomand, tedy „Na nebe vstupujících oddílů“, jakýchsi trestných oddílů smrti. Proto, když se nedlouho poté křižáci poprvé setkali s obrovskou tureckou armádou, stáli Češi v první linii na těch nejhorších pozicích. Přesto však naši stateční předkové nápor osmanské jízdy k překvapení Němců vydrželi a její jádro doslova vyhladili. Ohromený císař dal ihned na bitevním poli desítky českých vojáků pasovat na rytíře.

 

Zajatého českého zbrojnoše přijal sultán

Další namáhavý pochod směrem na Sýrii však křižácké vojsko stále více ničil a demoralizoval, takže když se při brodění řeky Salef ještě utopil císař, německá část armády se rozpadla a mnoho pyšných Němců se obrátilo na cestu zpět do Evropy. Ne však čeští válečníci. I přes epidemie úplavice, které kosily zbylé vojsko, pochodovali neúnavně vpřed. A když konečně 7. října Léta Páně 1190 uviděli před sebou sešikované vojsko krále Jeruzalémského, zbyla z asi tisícovky Čechů pouhopouhá polovina!

I tento zbytek české družiny se ale významně vyznamenal na dalším tažení.
„Nebylo jich snad více než tři sta, když na svých koních, vyjíce spíše jako ďáblové než dítka Boží, vpadli na onen most, kde předtím tolik dobrých křesťanů životy museti nechalo. Mnoho jich padlo, sestřeleno z koní, jiní zahynuli skláceni šavlemi, ale oni neustali rubat Saracény, dokud je všechny nezdolali,“ popsal jejich statečnost historik Acomantius.

„Vskutku bojovali tito muži podobní lvům tak, že se mnozí z nás ptali, odkud tito pocházejí?“ vysekl české statečnosti a válečnickému umu poklonu jiný křižácký kronikář, normanský básník Ambrosius.

Během bitvy se muslimům podařilo zajmout jediného Čecha, staršího zbrojnoše, kterého v údivu nad výkony jeho krajanů dovedli až před svého nejvyššího pána, sultána Saladína. Ten, vážíc si statečných nepřátel, mu umožnil, aby svobodný a se zárukou bezpečnosti mohl putovat do Jeruzaléma.

Zbytek hrdinných českých válečníků byl po bitvě, ve které naše armáda utrpěla těžké ztráty, zařazen do oddílů legendárního anglického krále Richarda Lví srdce, který po zkušených vojácích s chutí sáhl. Spolu s ním prožili ještě řadu krvavých bitev, než se křižákům podařilo znovu obsadit většinu Svaté země a dohodnout se Saladinem příměří, jež zahrnovalo volný přístup křesťanských poutníků do Jeruzaléma. Z původních českých válečníků se ale domů ověnčeno palmami vítězů, bohužel, vrátilo jen nemnoho veteránů a mrzáků.

Petr Blahuš