Chytrý špičkový marketing.
view counter

Co tvrdil Winston Churchill o vesmíru?

view counter

Winston Churchill je všeobecně znám jako jeden z nejvlivnějších politiků dvacátého století a výmluvný řečník. Méně už se ví, že se velmi zajímal o vědu a techniku. Nově objevená esej o mimozemském životě odhaluje novou stránku Churchillovy osobnosti, ukazuje, jak hluboce se zajímal o vesmír. Esej „Jsme ve vesmíru sami?“ napsal v roce 1939, kdy byla Evropa na pokraji války a než se stal premiérem Spojeného království. Tento rukopis objevil ředitel amerického muzea National Churchill Museum ve Fultonu, Timothy Riley, v roce 2016. Esej nebyla nikdy publikována ani nebyla podrobena vědecké nebo akademické kontrole.

 

Fenomén obyvatelné zóny

Začíná úvahou o tom, co je vlastně život. V souladu s postoji moderní vědy Winston Churchill píše, že podmínkou pro existenci života je voda. Ve svém díle předpovídá fenomén tzv. obyvatelné zóny, kterou vědci popsali teprve v roce 1953. Její hlavní definici dnes je, že se jedná o oblast, v níž planeta přijímá takové množství slunečního světla, které její povrch nepřehřívá ani nenechává příliš chladným. V eseji Winston Churchill oponuje tehdy rozšířenému názoru, že naše sluneční soustava je výjimečná, protože šance na vznik stejných vesmírných komplexů je extrémně nízká.

I v tomto směru předběhl dobu, předpověděl velké množství exoplanet. Ale přesto je vůči lidskému pokroku skeptický: „Lidstvo možná nikdy nebude mít nástroje, pomocí nichž by se odhalilo, jestli ve vesmíru existuje život. Ale v tisícovkách mlhovin, které obsahují miliony hvězd, může být život anebo alespoň podmínky pro jeho existenci. Šance, že existuje obrovské množství planet, které umožňují život, jsou neomezené.“ Esej končí slovy: „Nejsem zase tak zcela ohromen úspěchem, jehož naše civilizace dosáhla, abych si myslel, že jsme jediným místem s myslícími tvory v tomto obrovském vesmíru. Anebo že jsme nejvyšším typem mentálního a fyzického vývoje, který se kdy v čase a prostoru objevil.“

 

Od Darwina k radioastronomii

Když se jako dvaadvacetiletý voják britské armády dostal do Indie, četl Darwinovu knihu „O původu druhů“ a zajímal se o fyziku. Ve 20. a 30. letech minulého století napsal populárně vědecké eseje a články o vývoji buněk, o jaderné fúzi. Byl prvním britským premiérem, který měl vědeckého poradce. Během II. světové války Winston Churchill podporoval rozvoj radaru a britského jaderného programu. Pravidelně se setkával s vědci, například s Bernardem Lovellem, otcem radioastronomie. Postaral se o vládní financování laboratoří a tím se nepřímo podílel na mnoha poválečných objevech a vynálezech v oblastech od molekulární genetiky až po rentgenovou krystalografii.
(kýr)