ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Gallipoli - ostrov Krásného Kohouta

view counter

V Tarentském zálivu v jižní Itálii se na skalním ostrově nachází opevněné starověké město, které s pevninou spojuje kamenný most. Z archeologických nálezů lze vyčíst bohatou historii sahající až do neolitu, tedy několik tisíciletí před příchod Starořeků. Opracované úlomky obsidiánu, který se sem musel dostat z Liparských ostrovů, dokazují prehistorické obchodní styky mezi nejstaršími kmeny západního Středomoří - sicilskými Sikuly, liparskými Eoly, kalábrijskými Osky a apulskými Messapiji. Před příchodem Řeků v 8. století před Kristem se pevninské kultury živily rybolovem a pastevectvím.


Dvě verze o vzniku města

Messapijská osada na malém ostrově měla ve znaku kohouta s výrazným hřebínkem, kterého později začali zobrazovat s korunkou. Právě tady se kříží dvě verze o vzniku názvu města. Ten se totiž ustálil až s příchodem Starořeků, kdy původní rybářská osada dostala podobu města. Podle první verze pochází dnešní název z řeckého Callé Polis - v doslovném překladu Krásné Město. Druhá hovoří o spojení dvou slov: messapijského gallo - kohout a řeckého polis, čili Kohoutí město nebo Město Kohouta. Odkazuje přitom na kulturu indoevropských kmenů a kohouta jako častého symbolu keltské kultury ve střední Evropě (Gallicie - Země Galského kohouta). V italštině, která obsahuje mnoho pojmů z kultur národů indoevropských potomků, se dodnes používá pro kohouta termín gallo.


Od historie po současnost

Starořecké Gallipoli mělo význam jako přístavní město, skladiště a překladiště nejrůznějšího zboží. Stalo se důležitou součástí území Magna Grecia (Velké Řecko), kterou postupně založili a spravovali Starořekové na jihu Apeninského poloostrova. Hlavním městem říše byl Taras (dnešní Taranto) a řečtí usedlíci čile obchodovali s Řeckem, Blízkým Východem i bohatými sicilskými koloniemi. Magna Grecia velmi zbohatla a ve 4. století před Kristem byl život v jejích městech na vysoké úrovni. V roce 265 před Kristem obdrželo Gallipoli právní glejt na ražení mincí. V té době ještě odolávalo agresivním římským legiím a po celém obvodu jej lemovaly pevné hradby. Postupně se však muselo podvolit Římanům a pak i Byzantincům. Pro svou výhodnou polohu v Jónském moři se stalo terčem nájezdů a bojů po mnoho dalších staletí. Je docela zázrak, že středověké centrum zůstalo téměř nedotčené a zachovalé. Pro svou starobylou krásu je Gallipoli nazýváno také Perlou Jónského moře.

Postupně, jak se měnily vlády v jižní Itálii, procházelo Gallipoli područím Normanů, Štaufů, Anjouovců, Aragonců a Bourbonů. Také si na ně brousili zuby chamtiví Benátčané, kteří v 15. století připluli s flotilou 70 lodí. Nakonec ale došlo k dohodě, nechali malé ostrovní město na pokoji. V 18. století Bourboňané rozšířili přístav i na pevninu a rozjel se export s olejem na svícení. Vyráběl se z ropy a olivového oleje a jednu z původních lisoven a výroben technického olivového oleje najdete ve starém městě dodnes.


 

Gallipoli je nejkrásnější navečer

V typických úzkých zakřivených uličkách se odehrává život středověkého městečka, bílé fasády domů jsou ověšeny rybářskými sítěmi, starým náčiním a tradičními řemeslnými výrobky. V přístavu od časného rána probíhá rybí trh a rybí burza, draží se úlovky z moře. Před každým vyplutím se chodí místní rybáři pomodlit do blízkého kostelíku Santa Maria del Canneto za bohatý úlovek, činí tak už stovky let. A při návratu jejich cesta míří pro změnu do oblíbené rybářské hospůdky Bar del Canneto, aby se podělili o své zážitky. Naproti mohutné kulaté aragonské pevnosti se na břehu nachází Fontána Greca ze 3. století před Kristem - nejstarší řecká fontána v Itálii. Na mramorovém basreliéfu jsou vytesány tři mytologické postavy - thébská královna Dirce, která ze žárlivosti zabila svou neteř a byla odsouzena ke smrti roztrháním dvěma rozzuřenými býky.

Slitoval se nad ní bůh Dionýsos, unesl ji a transformoval do obrazu v kamenné fontáně. Druhou postavou je nymfa Salmacis, která prosila bohy, aby mohla tvořit jedno tělo se svým milým Hermafroditem, synem Venuše a Merkura. Bohové ji vyslyšeli a bůh Érós přenesl jejich spojená nahá těla na basreliéf. Třetí postaou je dívka Biblide, která se zamilovala do svého bratra Cauna a prosila bohy o naplnění své lásky, aniž přiznala, že jsou sourozenci. Bohové se oklamat nedali a uvěznili plačící nymfu do třetího kamenného obrazu na fontáně i s rouchem jejího bratra, které Biblide drží v rukou. Navečer se ve starém městě i v novém přístavu na břehu otevřou všechny restaurace, trattorie, bary, krámky, hraje muzika, zpívá se, tancuje a je zde velmi živo. Od moře vane příjemný svěží vánek a celý ostrov se svou kulatou tvrzí, kostelíky, paláci a kamenným mostem se třpytí v záplavě světel jak plovoucí klenot na vodě.

Text: Jana Zapletalová