Chytrý špičkový marketing.
view counter

Genialita Ludwiga van Beethovena

view counter

Geniálního německého skladatele Ludwiga van Beethovena přepadly choroby už ve dvaceti letech. Úporné bolesti žaludku provázela častá podrážděnost, kterou střídala deprese. Ve třiceti letech mu začalo šumět, pískat a hučet v uších. Když bylo Ludwigovi dvaatřicet, přestával slyšet vysoké tóny. Pokud možno se stranil společnosti a dokonce pomýšlel i na sebevraždu. V domnění, že se vše zlepší, přišel na nápad vyměnit městský život za tichý venkov.

V této venkovské oáze napsal 2. symfonii. Novátorské symfonii vůbec poprvé nevévodily smyčce, ale dechy. Roku 1818, ve svých osmačtyřiceti letech, ohluchl Beethoven úplně. Napomohla tomu též skutečnost, že často, aby při své skladatelské činnosti neusnul, a mohl dál pokračovat v práci, nořil hlavu do studené vody. Analýzou 582 vlasů z Beethovenovy hřívy vědci na konci 20. století zjistili, že v organismu geniálního skladatele bylo stokrát více olova, než je běžné. Bylo to z nekvalitní vody, nebo snad chtěl někdo velkého skladatele otrávit?

Skladatel bez sluchu psal svoji 9. symfonii d moll za pomoci jeho dobrého ducha - metronomu. Jednalo se o vynález muže, který byl chvíli dokonce i Beethovenovým přítelem - tedy o Johanna Nepomuka Mälzela. Skladatel se v 9. symfonii odhodlal k dalšímu odvážnému činu, když v ní poprvé použil lidský hlas. Text písně si půjčil od básníka Friedricha Schillera, přičemž skladba dostala pojmenování "Óda na radost". V květnu roku 1824 Beethoven 9. symfonii představil Vídni ve Dvorním divadle. Publikum ji poprvé v Beethovenově životě přijalo s bezvýhradným nadšením. O dva roky později Ludwig na venkově nachladl, dostal zánět pohrudnice a onemocnění navíc zkomplikovala choroba jater. Když skladatel na jaře roku 1827 zemřel, přišlo se s ním do kostela rozloučit kolem dvaceti tisíc Vídeňanů.
(vel)