Chytrý špičkový marketing.
view counter

Jak feministky dávají vnučce Elišce „dobré rady do pečiva“

view counter

Máma to s mužskými neumí,“ říká v páteční příloze Lidových novin (2.3.) Berenika Kohoutová o své matce, feministické spisovatelce Ireně Obermannové. A hned vysvětluje, proč: „Ona dodnes nepochopila, že chlapy je třeba brát prakticky. Zatímco ona by se pro každého svého partnera nejraději obětovala a na sebe vůbec nemyslí, tak pro mě je např. kritérium plnohodnotného chlapa velké auto - v tomhle směru mám v otázce mužů jasno asi od tří let. Velké auto je důležitá věc. Pro mě známka chlapství. A pak je tady známka velkého charakteru, když ten chlap je ochoten mi to auto půjčit.“ To tedy radí úspěšná (zatím) „playgirl“ čtenářkám, dle svého názoru „nebulvárních“, Lidových novin.


 

Mám sedmnáctiletou vnučku, která je v duchu současné generace ještě „chytřejší“, než jsem byl v sedmnácti letech já. Tak jsem jí to ihned donesl, abych si ověřil její názory na partnerství muže a ženy, jak jí je implantovala rodina, škola a média. Vybavilo se mi totiž, jak jsem se sám v mládí, naštěstí ne už od tří let, považoval za chytřejšího než otec, klasický filolog, a děda sedlák. To pravidlo pro postoje mladých: „Čím blbější, tím sebevědomější“ platilo už tehdy. Teprve v toku desetiletí jsem postupně přišel na to, že nejméně v 90 % našich sporů měli pravdu oni. Roky a zkušenosti z různých režimů nejde nahradit ani školami, ani nadáním.

Na některé věci jsem dokonce přišel až po sedmdesátce. Otec mi výsledky životních zkušeností uváděl slovy: „Ty mě nebudeš učit znát lidi a okolnosti dějů, ty jsi neprožil protektorát!“ Proto se mi otištěná Bereničina moudra v rozhovoru LN velmi hodí. Mohu skrze polemiku s nimi říci vnučce svůj názor na médii deformovaně podávané vztahy muže a ženy. Určitě těmto zkušenostem nebude chtít její generace věřit, ale přece jen se jí a jiným dá šance se vyhnout budoucím citovým a rodinným debaklům. Podobným, jak je barvitě v knihách popisují feministky i přímo Irena Obermannová. Z hlediska vlastního celoživotního pozorování partnerských vztahů nazírám ovšem na uveřejněná Bereničina „moudra“ vůči matce ve stylu vtipu, kdy mladší Jarda říká na pískovišti staršímu: „Jéé, ty ještě chodíš na hrneček? To já už dávno dělám do kalhot!“


Jak může někdo rozdávat, co sám nemá?

První nápadné „moudro“, které prostřednictvím přílohy LN Berenika mladým ženám doporučuje, je ono oceňování kvality mužů podle velikosti aut. Život mě naučil, že tento typ hodnocení je vadný hned ve dvou směrech. Za prvé po velkém autě toužili v mém okolí muži, kteří jeho vlastnictvím chtěli „udělat dojem“. Pořizovali si „kočkolap“, ať to stojí, co to stojí. Vnitřně cítili, že jinak nemají čím získat ženskou pozornost. V jejich povaze se projevila symbolika kohouta, vykřikujícího na dvorku svého myšlenkového světa svou velikost skrze auto. Je otázka, jak velký myšlenkový svět to je. Je sice pravda, že v tomto vykřikování je přítomen „testosteron“, ale forma jeho manifestace napovídá, že jen ve své hmotné podobě. Z psychoanalýzy je navíc známo, že nositelé vibrace testosteronu typu „kohouta na dvorku“ rychle schlípnou, když na ně někdo nebo něco většího v životě zadupe. Za druhé velké auto je žádoucí u mladého muže, staré vlastníky velkých aut Berenika odmítá - to musí u pozorovatele nutně vyvolat myšlenku na to, jak jej dotyčný získal. Vzhledem k uvažovaným věkovým kategoriím nápadníků, si na něj jistě nemohl vydělat. Snad jen tehdy, kdyby vše vydělané investoval pouze do auta. Ještě horším signálem pro kvalitu povahy a životní strategie majitele velkého auta by byla půjčka nebo leasing. V tomto případě mladý muž koupí auta o sobě odhalil, že jeho myšlení je výrazně egocentrické a zaměřené na zevnost. To je to nejhorší věno, které by si do partnerství s ženou mohl přinést.

Anebo má dotyčný nápadník bohaté rodiče a přišel k velkému autu lehko. Ale v tom případě, až na výjimky, není dost otužilý pro život. Jeho podvědomí si zvyklo ke všemu přijít lehce. Tato povahová stránka povahy se následně projeví ve vztahu k ženě i rodině. Třetí možností obstarání si velkého auta je jeho „vypodnikání“ na hraně nebo za hranou zákona. Takové „podnikání“ několikrát vyjde, jednou sklapne klec. U koho sklapne, od toho se „Bereniky“ vzdálí. Majetnictví velkého auta jako kritéria pro posuzování partnerů děvčat považuji tedy za projev dětinského názoru na svět. Vždyť jeho propagátorka píše, že jej má od svých tří let. Možná, že jej podvědomě „odvibrovala“ od rodičů a právě proto se tito v jejích pěti létech rozvedli. Další aspekt popsaného „velkého auta“ nápadníkova, totiž ochotu jej Berenice půjčit, už bych bral jako kladný rys jejího partnerského poznání. Vyrůstá z odhadu, že eventuální partner má k ženě důvěru a že ji osobně odhadl jako odpovědnou. Včetně vždy přítomné myšlenky, že eventuální „upravení“ laku příležitostnou řidičkou je hodnotově únosný vklad do možnosti šance na plnohodnotný vztah.


Feministky mužům nemohou rozumět

Jak je tedy výše uvedeno, rady dcery spisovatelce Ireně Obermannové, zabývající se v knihách hlavně vztahem muže a ženy, jsou poznamenány absencí životních zkušeností. Těch, které se u intuitivně nevybavených mohou dostavit teprve v toku desetiletí. Jak jsem z knihy její matky i z filmového zpracování „Deníku šílené manželky“ pochopil, její matka, jako každá feministka, mužům skutečně nerozumí. Sympatické však je, že se snaží podstatě vztahu přijít na kloub a píše o tom. Její knihy jsou čteny, což na tu smůlu nevypovídá ani tak o tom, že by sama cestu nalezla a mohla ji jiným naznačit, ale spíše o tom, že cestu k dokonalému partnerství hledá velké množství současných žen. Není divu, je to aktuální téma. Krize manželství a rodiny, tzv. západní civilizace, je plném proudu. Abych nemudroval ve stylu „neříkám nic, ale na moje slova dojde“, a protože jsem se k tomuto tématu vyjádřil už před dvaceti roky pětkrát dotiskovanou knihou, napíši zkráceně vnučce a jí podobným, jak se na vztah muže a ženy dívám já (kniha Agape Brno: Láska muže a ženy z pohledu astrálních a duševních sil).


Nikdo nemůže být sám o sobě dlouhodobě šťasten

Prvně by mělo být každému uchazeči o vybudování dokonalého partnerství a manželství jasné, že muž a žena jsou jednak dvě bytosti odlišné, jednak neúplné. Z poznání existence neúplnosti bytosti jak muže, tak ženy vyplývá, že žádný jedinec nemůže být sám o sobě dlouhodobě šťasten! Prostě „singl člověk“ se vnitřně cítí ve světě i společnosti osamělým a „necelým“. Zejména po vzdálení se od rodičů. Pro tento vnitřní pocit doplnění se v bibli říká, že až dokonalým manželstvím se muž a žena stávají jedním celkem. Žité pravé partnerství vyrovnává vnitřní život člověka nejen ve vztahu ke světu, ale já jsem přesvědčen, že bez něj není možné najít správnou cestu k poznání smyslu života a tím Podstaty světa.


Nenahraditelnost žití dokonalého partnerství

Z poznatku o neúplnosti mužskou a ženskou polaritou determinované bytosti člověka logicky plyne, že základním předpokladem získání vnitřní rovnováhy a tím možnosti naplnění života a štěstí člověka, je objevení a žití dokonalého partnerství! Kdyby kdokoliv cokoliv na tomto světě dosáhl, ale splynutí s bytostí opačného pohlaví by nenalezl, odejde z tohoto světa s tázavým pocitem „nenaplnění“. Bohatství a množství milenek za peníze shledá na smrtelné posteli jako prázdné (poznámka: Výjimečným řešením je duchovní život, kde duchovní energie za určitých podmínek mohou nahradit partnerské. To je jiná kapitola smyslu života).

Pro dospění každého člověka v plnohodnotnou bytost jde tedy o to, nalézt svou druhou polovinu. Pro pochopení závažnosti volby partnera doplním, že Emmanue lovi Swedenborgovi anděl ve snu říká, že každý má jen jeden pro manželství dokonale harmonizující protějšek. Ten, který pro něj na počátku času stvořil Stvořitel. Když jej člověk mine, s jiným vytvoří již jen nedokonalé manželství, které se však má snažit žít s maximálně dobrou vůlí. Se svou pravou polovičkou se sejde až po smrti „na druhé straně“. Satanovi je však na tomto světě dána možnost klást tomuto spojení hmotné překážky typu bohatý – chudá, přitažlivá – nepřitažlivý. To proto, že nalezení dokonalé lásky již v životě na Zemi je tak velkou hodnotou, že si ji člověk musí nějakou obětí zasloužit! Po svých životních zkušenostech Swedenborgovi věřím.


Předpoklad životního úspěchu a smyslu života je dar naplněné lásky

Myslím si, že každý člověk cítí, že jen opakuji starou pravdu výrokem, že prvním předpokladem životního úspěchu a nalezení smyslu života člověka na Zemi je dar naplněné lásky! Háček je ovšem skryt v nalezení cesty k ní. Pokusím se v prostředí mediální dezinformace, vsazované různými graduovanými bádalíky do myšlení lidí, popsat, k jakému závěru a k jakým cestám naplnění jsem v životě došel já.

Základem přístupu k poznání víceúrovňovosti vztahu muže a ženy je nematerialistické poznání, že sama bytost člověka je trojúrovňová (tělo, duše, duch). Tzn., že člověk, na rozdíl od zvířat, je bytost složená ze tří odlišných typů energií. Se zvířaty má společné vibrace hmotného těla a jemnohmotné duše. V důsledku přítomnosti vibrací nekonečna (duch) se ale od zvířat kvalitativně liší. Z toho samozřejmě vyplývá, že plnohodnotný vztah (láska) mezi dvěma lidmi není jen zvířecího typu. Kvalitní mezilidský vztah se tedy musí vyznačovat tím, že výměna energií (láska) se odehrává ve všech třech vibračních úrovních. Neodehrává-li se, je vztah „jedno“ nebo „dvojvrstevný“ a zůstal vlastně svou povahou zvířecím. Touto neúplností je podle zákonů stvoření předurčeno, že existence takového vztahu vydrží jen jednu „pářící sezónu“. Lidově řečeno jen po dobu líbánek. Pro mimořádnou hodnotu lásky v pozemském životě každého jedince žádají od člověka zákony stvoření spojení i v duchovní rovině. Typickou vlastností energií ducha je nevázanost na čas neboli trvalost. Spojením v duchu dostává erotické opojení trvalost a odpovědnost. Na absenci odpovědnosti v jakémkoliv ohledu jsou, jak obecně známo, v karmických božích mlýnech nastaveny nevyhnutelné zpětné dopady.


„Ležel s ní“ a „poznal ji“

Různou kvalitu vztahu muže a ženy vystihuje názorně i autor bible. Vždy slovně odlišuje neplnohodnotný vztah výrazem „ležel s ní“ od vztahu duchovně plnohodnotného. Pro ten používá výrazu „poznal ji“. Výraz „poznal ji“ výslovně poukazuje na spojení muže a ženy také v duši a v duchu. Rovněž básníci a malíři se snaží svými výrazovými prostředky zachytit plnohodnotné spojení. Znázorňují jej jako „splynutí duší“. Z výše uvedeného by měl každý rozpoznat, že dokonalým spojením muže a ženy nemůže být myšlen pouhý koitus „vědeckých“ sexuálních „osvětářů“. Z uvedeného by mělo být dále patrné, že kdo nemá otevřenou duši a živého ducha, k nalezení pravé lásky není připraven. Tvrdě řečeno, není jí duchovně hoden! Na to výše zmíněná Berenika ještě musí v chodu desetiletí života přijít. Včetně vystřízlivění z toho, že velké auto s kvalitou lásky muže a ženy nemá souvislost. Zato duše a charakter obou partnerů zásadní!


Dokonalá láska je vlastně dokonalá výměna energií

Dále se mi jako vhodné v této záležitosti jeví poukázat na to, že veškeré procesy života i dění kolem nás, včetně erotické lásky, jsou formou projevu toku energií. Přítomnost optimálního toku energií mužské a ženské polarity je opřena o přirozenost. Dokonalá láska je vlastně dokonalá a plná výměna energií mužského a ženského typu ve všech zúčastněných úrovních. Tělo a duše člověka jsou hmotné povahy a jako takové se řídí zákony polarity. Polaritou rozumím ono rozštěpení všeho hmotného na kladný – záporný, samčí – samičí, hmota – antihmota atd. Jednotlivé typy protikladů se přitahují proto, aby splynutím objevily kvalitu původní Jednoty. Mžikové pocítění Jednoty v erotické extázi je duchem pociťováno jako stav zažití vyzařování Podstaty světa – Boha. Dokonalá láska muže a ženy, dovedená kvalitou do třetího mystického stupně orgasmu, je v podmínkách jinak strastného pozemského života vlastně připomínkou existence nepozemské kvality života.


Hloubka orgasmu závisí na stupni duchovního rozvoje

Kvalita a hloubka prožitku orgasmu při lásce koreluje nejen se stupněm duchovního rozvoje a čistoty myšlení obou milenců, ale také od „náboje“ neboli vyhraněnosti polarity muž – žena, tedy čistoty mužského a ženského vyprofilování. Čím vyhraněnější ženskost a mužskost milenců, tím větší energetické děje proběhnou při orgasmu. Proto zženštilci a mužatky, feministky a muži jen podle těla k hlubokému žití lásky dospět nemohou! Výše uvedené nám může naznačit, proč materialistickými sexuology je popisován jen první a druhý stupeň orgasmu. Přesto, že gnostici a východní mystikové znají ještě další rozměr erotické lásky, tzv. mystickou svatbu. Ta je spojena s prožíváním změněného stavu vědomí, jak jej známe ze stavů blízkých klinické smrti.

Stanislav Grof tuto kvalitu sexu pojmenoval jako „kosmický sex“, ne nepodobný náboženskému vytržení. Kdo takové kvality ve vztahu dosáhne, objeví následně i další poznatek. Zjistí, že u něj zcela zmizí jakákoliv přitažlivost nevěry. Tolik rozvinutá současná sexuální promiskuita není tedy nic jiného než podvědomé cítění nedostatečnosti kvality právě žitého vztahu. Kvůli tomu začne duše hledat ty pravé „vzpomínky na ráj“ někde jinde. Zrádné na této snaze je to, že toto hledání formou výměny partnerů k nalezení kvality zaručeně nevede.


Mystická svatba

„Mystickou svatbu“ je možné v transu pozorovat jako dočasné spojování se čaker milujících. Podle stavu jejich rozvinutí u obou milenců, podle stupně jejich duchovního rozvinutí, může být pak třetí stupeň orgasmu doprovázen zážitky, jako jsou astrální hudba; vjem zlatého Světla, který je popisován při klinické smrti; pocitem osvícení z poznání něčeho (objev nových zákonů); vstupy do minulých životů; zážitky pobytu mimo tělo (vznášení) a podobně. A často i naprostého okamžitého vyléčení tělesných potíží, jako se děje u zázraků. Lásku kvalitní, tj. v souladu s Řádem stvoření, poznáme podle následujícího pocitu naprosté svěžesti a omlazení těla, často i s překvapivými a trvalými uzdraveními! Prostřednictvím dějů lásky jsou energetické slabiny jednoho z milenců doplněny druhým.


Protiklad - láska sobecká

Protikladem optimálního energetického děje jsou energetické poruchy po lásce egocentrické, sobecké. Její hnací silou je touha po získání vlastní rozkoše. Partneři nechtějí prostřednictvím erotického spojení druhému něco (energii) dát, ale naopak od něj „něco“ utrhnout! „Přeborníci“ v utrhávání energie jsou sobečtí muži. Odtud pochází vulgární lidový výraz, že „žena dává“. V důsledku takového přístupu při sobecké „lásce“ je energeticky „otrhaná“ aura jednoho nebo obou milenců. Zevním následkem těchto dějů je stav fyzické vyčerpanosti u muže a psychické kocoviny u ženy. Při dlouhodobém žití takto pojaté lásky nalezneme zjev „vyžilého“ muže nebo ženy.


Jen žitou láskou můžeme vnímat svět plasticky

Jen duchovní člověk, tedy ne „hmoťák“, a navíc ten, který je si vědom hodnoty pravého mužství a ženství, může pochopit, že výměna energií a komunikace muž – žena probíhá nejen na sexuální úrovni (druhé čakry), ale její těžiště je v srdeční rovině (čtvrté čakry) a v rovině myšlení (mozek – šestá čakra). Prakticky se nabíjení energií druhého člověka v úrovni 4. čakry projevuje tak, že v přítomnosti takového se druhý cítí lehký, povznesený, uvolněný, šťastný. Výměna energií lidí v rovině 6. čakry se projevuje tak, že pouhá přítomnost druhého je inspirující pro vnímání dosud nepovšimnutých rozměrů života a dává myšlení normálně nevnímané impulsy. Na svět je náhle hleděno dvěma očima, plasticky. Inspirativnost lásky tedy pochází z telepatického přenosu odlišnosti vnímání světa druhým pohlavím. Osamělý muž jako by plně vnímal jen některé „barvy“ reality, žena jiné „barvy“ života. Vnesením těchto odlišných vjemů do vlastního obrazu světa je náhle objevena jeho plastičnost a vícerozměrnost. Kdo žije v lásce, svět se pro něj stává hlubším, barevným, vícerozměrným!

U muže žitá láska stupňuje tvořivost v práci, u ženy se zesílí pro muže nepochopitelná vnitřní duševní energie a rovnováha. Milující muž dokáže divy, žena, která cítí pravou lásku, má neskonalou vitalitu a odolnost. V pozorovatelné podobě se příkon energie srdeční čakry od ženy k muži projeví tím, že muž nabude zralost, ušlechtilost, zmizí pro něj přitažlivost magorských společenských proudů (fandové, klany, bandy apod.). Přijde na to, že všichni příslušníci fanatických proudů dějin byli jen srocenými citově neukojenými samci! Obrácený přívod energie od muže k ženě se zase projeví tak, že zmizí její emocionalita (hysterie) v myšlení a také se ztratí posedlost po kariéře. Láska a obětování se dětem ji plně naplní. Společenská exhibice feministek se náhle začne jevit jako nenaplněná potřeba plnohodnotné lásky. Vnímání přívodu energie 6. čakry od muže je ženami samými pociťováno jako „vtipnost“ muže! Tolik ženami žádaná vtipnost muže není tedy nic jiného, než touha po přílivu mužského typu mentální energie do jejich 6. čakry. Naopak přívod energie 6. čakry od žen k mužům je jimi vnímáno jako dodávání vytrvalosti v tvořivosti. Z tohoto jevu pochází indiánské přísloví, že „žena dává muži sílu“.


Současný úpadek vztahů i rodiny vyvolává absence žité lásky

Tyto výše popsané doprovodné příznaky pravé erotické lásky je možné uskutečnit jen tehdy, probíhá-li mezi milenci zcela otevřená a na nic si nehrající komunikace. Absence partnerské hlubinné komunikace je oním zkázonosným faktorem, který v době současného zběsilého materializmu vyvolal přeměnu erotické lásky v obchod a tím rozklad duchovního partnerství muže a ženy. Úpadek vztahů mezi mužem a ženou je tedy jen důsledek všeobecného akceptování materialistického pohledu na realitu světa. Mezi dvěma materialisty nemohou děje duchovní dimenze probíhat. Myšlení typu „skeptiků“ Sisyfos, že mimo hmotné částice není nic reálně existujícího, vznik hlubšího a trvalého vztahu neumožňuje. Vztah mezi mužem a ženou se jim pak jeví jako „přenos informace spermatem“. Zbývá jen doplnit také údajně realistickou otázku: Co a za kolik? Stoupenci materialistického myšlení se mezí ve svém myšlení sami omezili doktrínou.


Nezáviděníhodný konec Brigit Bardot

Matka Bereniky Kohoutové je, na rozdíl od dcery, alespoň na půl cestě k lásce. Právě tím pro Bereniku opovrhovaným „obětováním se mužům“. Už přišla na to, že podstatou lásky je dávání, ne braní. Bohužel skrze absenci duchovního poznání nepřišla ještě na to, že obětovat se v lásce je smysluplné jen tehdy, je-li protějšek duchovní! Zákon rovnováhy duchovních energií „pracuje“ totiž tak, že začne-li duchovní jedinec něco dostávat, samovolně v něm vzniká potřeba vracet. Je to přirozenost nádechu a výdechu. Normální (duchovní) člověk je nesvůj, je „mu to blbé“ nerevanšovat se za dávané. Neduchovní egoista se naproti tomu řídí heslem současné tržní společnosti: „Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere.“
Když tomuto „modernímu týpku“ přestane být dáváno, jde prostě jinam. Tam, kde jsou „ještě blbí“ a kde by zase mohl bez revanše „fasovat“. Vždyť základní principy žitého ateizmu jsou zásady: „Dávají zdarma jen blbí! Není spravedlnosti, jsou jen zákony! Vše se dá koupit!“ Je neuvěřitelné, že současný člověk neslyší, jak mu výše uvedené principy šeptá satan. Běda těm, kteří mu skrze svůj žitý materializmus sednou na lep v lásce!

Pak za dvacet let i Berenika Kohoutová přijde na to, že s „tržením“ mezi ateisty je to v „mužsko-ženské otázce“ tak, že do čtyřicítky „trží“ ženy z mužů, pak se to obrátí. Až se jakákoliv úspěšná „tržitelka“ z mužů přiblíží k padesátce, zjistí, že její movití partneři bez zábran přejdou „tržit“ k dvacetiletým dorostenkám. A v mládí úspěšným „playgirls“, jezdícícím velkými auty, zbude jen kocovina, prázdnota, soudy o majetek a feministické nadávání na muže. Věrna jim zůstanou jen zvířata. Třeba jako u obletované Brigity Bardot, dožívající nyní život za vysokou zdí v houfu psů. Protože zvířata jsou z přirozenosti (Boha), a tak vracejí lásku. Blaze těm, kteří zamlada poznají duchovní rozměr i erotické lásky! Budou z prožitého žít i celý následný život v těle i bez něj.

Josef Staněk


 

...Telefonujte nejlevněji na českém trhu...