Chytrý špičkový marketing.
view counter

Jak se dělá rodokmen?

...

view counter

Marcela Fremrová ze Šťáhlavic na jižním Plzeňsku se dvanáct let věnovala vyhledávání předků více než tří set klientů nejen z České republiky, ale i z fNěmecka, Spojených států amerických i dalších zemí. Pátrala i po předcích prezidenta Klause a dalších známých osobností.

 

Co je to rodokmen?

Rodokmen je grafické zpracování výsledku určité genealogické činnosti. Nejčastěji se vypracovává rodokmen přímé linie, kdy se pátrá pouze po předcích jedné rodové linie a jejich sourozencích. Další možností je genealogický vývod z předků, který podchycuje všechny dědečky, babičky, pradědečky, prababičky, a další manželské dvojice, které měly vliv na zplození osoby, pro kterou se genealogický vývod zpracovává. Nejobsáhlejší je tzv. rozrod, který zaznamenává všechny potomky pocházející z nejstaršího písemně prokázaného rodičovského páru.

 

 

Jsou různé požadavky na rodokmeny?

Před zahájením genealogického pátrání se upřesní požadavky klienta. Někteří si přejí jen výtvarně zpracované dílo, které si zarámují a pověsí na zeď. Další zájemci se rozhodli za minimum nákladů získat orientační informace o datech narození, oddání i úmrtí předků, o tom, kde jejich předkové žili, případně jaká měli povolání. Jiní požadují, abych vyhledala předcházející vlastníky chalupy, kterou si koupili, další mají zájem zjistit, zda jsou příbuzní s nějakou význačnou osobností, která se narodila v jejich regionu a má stejné příjmení.

Nemalou část tvoří klienti, kteří si nechávají vypracovat kompletní rešerši obsahující nejen záznamy z matrik, ale též výpisy z pozemkových knih a dalších archivních pramenů, tak aby získali pro sebe i pro své potomky ucelený obraz o životě svých předků. Co klient potřebuje pro zadání rodokmenu? K zahájení genealogického pátrání je nutné, aby klient získal ve své rodině co nejvíce co nejstarších dat, případně rodných nebo oddacích listů. Je to velmi důležité, neboť většina matrik z 20. století ještě není uložena v archivech, jsou na matričních úřadech a nejsou dosud volně přístupné. Pokud by klient záznamy, na jejichž základě již lze pátrat v archivu, v širší rodině nezískal, je možno o ně požádat na příslušných matričních úřadech. Připomínám, že v takovém případě je nutno prokazovat přímou příbuznost. Velkou pomocí jsou opisy rodných listů předků, kterými osoby pracující ve státní správě za války museli prokazovat, že nemají židovský původ.

 

Je možno někde na zámku vidět praktický rodokmen?

Krásné výtvarně zpracované rodokmeny jsou na mnoha zámcích, například na zámku Český Šternberk.

 

Co je to genealogická společnost a jak se zájemce stane jejím členem?

Česká genealogická a heraldická společnost v Praze vydává odborný časopis a publikace s rodopisnou tematikou. Pořádá kurzy a přednášky pro začínající i pokročilé genealogy. Členství není nijak omezeno, zájemce podá přihlášku a počká na odsouhlasení na zasedání Správního výboru České genealogické a heraldické společnosti. Členové mají možnost využívání členské knihovny, odborných konzultací, výhodné nákupy vydaných publikací a starších čísel časopisu, nabídku výuky v kurzech pro začínající a pokročilé rodopisce, využívání členských schůzek zaměřené na PC programy, využívání členských schůzek s odbornými přednáškami a navázání kontaktů mezi dalšími členy stejného zájmu.

 

Jak Vy jste se dostala k vytváření rodokmenů?

Od mládí mě bavila historie, hodně jsem četla, měla jsem možnost přístupu do knihovny jednoho pana řídícího učitele. Ta obsahovala nejen velmi staré knihy, ale i ručně psané texty. Prohlížení a luštění starých rukopisů mě velmi bavilo. Latinu jsem se naučila na gymnáziu, na Západočeské univerzitě jsem vystudovala sociální a kulturní antropologii.

 

Kde se hledají podklady pro vytvoření rodokmenu?

Hlavním zdrojem informací o předcích jsou matriky. Jsou uloženy ve Státních oblastních archivech, jsou volně přístupné. V posledních letech již existuje také možnost pátrání v matrikách z domova pomocí internetu. Některé archivy mají všechny matriky převedeny do digitální formy, jiné zatím pouze část. Katolická církev nařídila farám vést matriky již v roce 1563, nejstarší matriky jsou ale protestantské. Ve velké většině se matriky dochovaly až z období po třicetileté válce. Katolické fary vedly evidenci všech obyvatel. Matriční agenda byla v roce 1949 zestátněna a v roce 1952 byly matriky svezeny do státních archivů. Jak to bylo třeba s evangelíky a židy? Evangelíci vedli matriky po vyhlášení tolerančního patentu od roku 1782, ale veřejnou platnost měly až od roku 1829. Vedení židovských matrik nařídila Marie Terezie v roce 1766. Císař Josef II., zavedl v roce 1784 jednotný systém matričních zápisů. Evangelické i židovské matriky byly ještě dlouhou dobu vedeny pod dohledem katolické církve. První civilní matriky byly v českých zemích zavedeny v roce 1870. Zápisy z druhé poloviny 19. století jsou většinou psané česky a tedy jsou velmi dobře čitelné. Starší zápisy jsou psané německy, kurentem a záznamy z 18. století jsou většinou psané latinsky.

 

Existují chyby nebo lépe nedostatky v matrikách?

V matričních záznamech bývají občas nesrovnalosti, obzvláště v údajích, které se týkají prarodičů, narozených nebo oddávaných osob. Proto je nutno důsledně postupovat záznam po záznamu a věnovat pozornost každé nesrovnalosti. Záznamy zapsané před rokem 1770 bývají velmi stručné, většinou neobsahují rodné příjmení matky dítěte, chybí údaje o rodičích snoubenců, věk dožití byl nepřesný a byl většinou pouze odhadován. Často nebývá uvedena příčina úmrtí, ani povolání otce. Vzhledem k tomu, že nebyla ještě ustálena příjmení, stává se, že jsou osoby zapsány příjmením „po chalupě.”

V zápisech kolem roku 1700 občas není uvedeno ani rodné příjmení dítěte a není výjimkou, že zápis zní: „….bylo pokřtěno dítě pacholka ze dvora“ nebo „zemřela husopaska zdejší“. Písma matrik z 17. a 18. století jsou někdy velmi poškozené korozí, v některých matrikách chybí listy. Z tohoto důvodu je pátrání často velmi obtížné a k prokázání přímé příbuznosti je mnohdy nutné přistoupit k pátrání v pozemkových knihách nebo v různých daňových a robotních soupisech. Důležitým zdrojem informací je Berní rula a Soupisy poddaných podle víry z poloviny 17. století.

 

Co když bylo dítě nemanželské?

Nemanželské dítě bývalo často terčem posměchu, proto byla vyvíjena velká snaha rodiny přinutit otce, aby se k dítěti přihlásil a s jeho matkou se oženil. To se někdy stávalo, i když k tomu často došlo až po několika letech. Pokud se otec k dítěti nepřihlásil, v matrice zapsán není a není šance zjistit, o koho se jednalo. To samozřejmě vedlo k různým z generace na generaci předávaným „zaručeným“ pověstem o šlechtickém původu neuvedených otců.

 

Jaká je orientační cena vypracování rodokmenu?

Ta se pochopitelně odvíjí od požadavků jednotlivých rešerší. Pohybuje se od 1 500 korun za dílčí rešerše po 10 až 30 000 korun za komplexní práce. Pro některé klienty pracuji již několik let, postupně zpracovávám podle požadavků další a další rodové větve. Tito klienti investují do pátrání podstatně více.

 

Co byste radila začínajícím genealogům?

Tomu, kdo by se chtěl genealogii věnovat profesionálně, bych chtěla sdělit, že genealogické pátrání je krásný koníček a krásné, ale velmi náročné povolání vyžadující nejen nadšení, zaujetí, trpělivost při luštění těžko čitelných zápisů, kombinační schopnosti, zvládnutí latiny a dalších světových jazyků. Cestování po archivech a lokalitách původu hledaných osob, ale také neustálé studium historie, etnografie, dějin vystěhovalectví, regionálních publikací, různých pomocných věd historických, spolupráci s kronikáři, regionálními historiky a s českými i zahraničními genealogy.

 

A slovo na závěr?

Nejlépe snad citace ze stati E. M. Petišky Slova o genealogii: „Genealogie je ve svém vnitřním založení optimistická věda... Nic, co má pokračování, není marné. Vědomí nepřetržitosti je velkým štítem i velkou zbraní proti zoufalství a marnosti...“

Děkuji za rozhovor.

Petr Vokáč