Chytrý špičkový marketing.
view counter

Kde je hrob pána Váhu a Tater?

view counter

K mohutnému hradu, tyčícímu se nad údolím Váhu a městem Trenčín, se vztahuje jedna z nejstarších a zároveň nejkrásnějších slovenských pověstí.

Jejími hrdiny jsou turecký paša Omar, jeho milenka krásná Fatima a její věznitel, tehdejší majitel hradu Trenčín Štefan Zápolský. Aby svou lásku osvobodil z křesťanského zajetí, slíbil Omar Zápolskému, že mu na hradě vykope studnu, čímž se z Trenčína stane nedobytná pevnost. Spolu se třemi stovkami svých mužů dřel na hradní skále po celé dlouhé tři roky - ve dne v noci, sedm dní v týdnu. Většina Omarových mužů jeho touhu po Fatimě zaplatila svými životy, ale nakonec na vodu v hrozné hloubce skutečně narazili. I když Štefan Zápolský svůj slib splnil a Fatimu propustil, neodpustil si zničený muslim při odjezdu nenávistný výkřik: „Zápolský, vodu sice máš, ale nemáš srdce!“ Když Fatima v doprovodu Omara a zbytku jeho mužů odjížděla, zachytila se závojem na tváři o větev křoví v zatáčce stezky pod hradem. Hostinec, který na tomto místě vznikl už v 16. století a je tak dodnes nejstarším v celém Trenčíně, tak dostal jméno „Závoj“ (dnes se nazývá „Fatima“).

 

Záhadná chodba

Ve skutečnosti byla hradní studna vyhloubená v letech 1557 – 1570, a to buďto hradními poddanými nebo vojáky, a dosahuje hloubky více než 80 metrů pod úroveň skály, na které hrad stojí. Přesto se na pramen nepodařilo narazit, a tak byla studna v podstatě jen cisternou na sbíranou dešťovou vodu. Té ale díky rozloze hradu a četnosti staveb, ze kterých se důmyslnými koryty sbírala, bylo dost. Ještě dnes se hloubka vody v hradní studni pohybuje kolem 15 metrů. Podle staré legendy je ale studna spojená s Váhem, protože jednou do ní prý shodili kachnu a ta brzy vyplavala na hladině řeky. Záhadami je opředená také boční chodba, která ze studniční šachty asi v její třetině míří na Skalku.

 

Utajená hrobka

Někde v hlubinách skály, na které pevnost stojí, se také dodnes ukrývá neobjevený hrob význačného majitele hradu ze 13. století - Matouše Čáka Trenčínského. Tento „pán Váhu a Tater“, jak se mu říkalo už za života, umřel bez dědiců a neuvěřitelně bohatý. Jeho hrob se ale nikdy nenašel a podle pověstí a tvrzení četných záhadologů se má nacházet právě pod mezitím rozšířeným trenčínským hradem. Zde má Čák odpočívat v rozsáhlé hrobce, uložený postupně ve třech rakvích - železné, stříbrné a zlaté. Je zajímavé, že prakticky stejně má být podle staré legendy pochován i bájný a obávaný válečník Attila, zvaný Bič boží.

 

Pradávný vzkaž od Římanů

Historie trenčínského hradu každopádně sahá hluboko do historie. Na úpatí hradní skály se totiž nalézá nápis, vytesaný jízdní hlídkou římské legie, která až sem, pravděpodobně ze své základny na dnešní jižní Moravě pod Pálavskými vrchy, dorazila během pronásledování Germánů (a možná i zbytků Keltů) v roce 179 n. l. Právě vítězství římské II. legie nad Germány tohoto roku u římského tábora Laugarício je popsáno v nápisu římských jízdních průzkumníků pod skálou, na které o 900 let později vznikla kamenná hradní věž a rotunda, ke kterým později přibyl hradní palác. Věž, dodnes nazývaná Matúšova, je dominantním prvkem celého hradu.
Petr Blahuš