Chytrý špičkový marketing.
view counter

Kde lze nalézt zlatá vejce?

view counter

Prosluněné Polabí si zajistilo nesmrtelnost už ve chvíli, kdy legendární praotec Čech stanul na vrcholu bájného Řípu. A přilehlé okolí ho natolik uchvátilo, že se tu rozhodnul vytvořit nový domov pro svůj lid vyčerpaný dlouhým těžkým putováním.


Legendární oranžová studánka

O pár staletí později byly uprostřed této země oplývající „mlékem a strdím“ položeny základy Roudnice nad Labem. Město vzniklo nedaleko pověstí obestřené hory, poblíž zřídla železité vody vyvěrající u břehu Labe. A dle „Rudného pramene“, jehož naoranžovělá voda stále prýští z upravené studánky v klášterní zdi, obdržela pravděpodobně Roudnice své jméno. Tedy alespoň se to traduje. „Voda ovšem už dlouho není oficiálně považována za pitnou,“ informoval mě uvnitř svého království plného knih administrátor roudnické farnosti Martin Brousil. „Mnozí výletníci a cyklisté však Rudný pramen obvykle ochutnají. Momentálně ale neexistují aktuální rozbory kvality vody,“ dodal. Nyní Roudnici vévodí především komplex tamního honosného zámku. Na jeho místě se předtím rozprostíral středověký hrad. Ten primárně sloužil jako rezidence pražských biskupů. „Pravděpodobně se jednalo o první románskou kamennou světskou stavbu v rámci historického českého státu,“ upozornil mě Martin Brousil a dodal: „Kusé fragmenty hradního celku dodnes zůstaly dochovány mezi prostorami zámeckého podzemí.“


Napříč prostorem i časem

Brzy nato byl kousek od hradu zbudován klášter, kde poprvé u nás zapustili kořeny řeholníci řádu augustiniánů kanovníků. Někdejší klášter s monumentálním chrámem Narození Panny Marie zvenčí pořád dýchá půvabnou hrou gotických lomených oken a kamenného zdiva presbytáře. To je ale pouze klam!

„Náš kostel byl radikálně přestavěn ve stylu barokní gotiky,“ překvapil mě Martin Brousil. Pravá gotika, včetně jejího pozoruhodného prorůstání s prvky doznívající románské éry, se důmyslně ukrývá mimo vnější pohled. Základní formu komplexu kláštera položili mistři z Avignonu. S nimi do Polabí zavál odlesk francouzské Provence.

Po ošoupané dlažbě pokryté letitou patinou vstupuji na dřevěnou pavlač nad bývalým rajským dvorem. Kolem se line osobitá velebná vůně dlouhodobě užívaného útulného příbytku. Dole pode mnou se rýsují kamenné gotické oblouky ambitů klenuté chodby. Připadám si, jako bych se přesunul napříč prostorem i časem a překročil bránu jiného, mnohem klidnějšího, světa doprovázeného přesně neurčenou atmosférou minulosti. Tempo venkovních ulic je absolutně potlačeno. Zde vše setrvává ve zcela autentickém stavu, bez pozlátka dokonalých rekonstrukcí či restaurací, nicméně s mnoha stopami etap tvoření a rozkvětu. Ale současné též ničení a úpadku.


Mimořádná křížová chodba

Jen strohé světlo proniká do osiřelých prostor kapitulní síně. Tam se rýsují matná torza zaprášené výtvarné výzdoby. Gotické nástěnné malby zároveň zčásti zůstaly zachovány překvapivě na bočních stěnách křížové chodby, které jsou přece jen více vystaveny rozmarům počasí. Docela mě udivilo, že vydržely dlouhá staletí bez jakékoliv údržby. Malba zachycuje motiv Krista ukřižovaného na vinném kmeni – snad přeneseně stromu života nebo variaci biblické citace: „Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti.“ Datována je do půle 14. století. A v rámci naší republiky se řadí do skupiny mimořádných vzácností.

Vnitřní dojem harmonie klášterního dvora ještě neobvykle zvyšují průhledy do sklepení a podzemních místností trvale zaplavených křišťálově průzračnou vodou.


Tajemné podzemní jezírko

Nebyl by to pravý klášter, aby i zde návštěvník neobjevil nějakou tu tajemnou komnatu, zde tedy konkrétně „rajský dvůr“ či tajemné podzemní jezírko. Kdo se nebojí, může projít malými vrátky a z jeskyňky s nízkým stropem se podívat do zatopené sklepní místnosti. Legenda vypráví, že v podzemním jezírku žije zlatá kachnička, která občas snese zlaté vajíčko. Proto je všem odvážlivcům doporučováno, aby se bedlivě dívali pod nohy.

A kde se jezírko vzalo? Pod klášterem vyvěrá několik pramenů a jeden z nich zatopil sklep.
Voda jezírka je nebesky průzračná, ale její teplota je samozřejmě velmi nízká, a tak nynější obyvatelé klášter občas využívají jeskyňku jako ledničku.


Stál tu kdysi opevněný kostelík?

Gotické dědictví nenápadně vládne také ostatním částem kláštera. Nejsilnější úder návštěvníkovi zasadí uvnitř nynější kaple. Ta původně sloužila jako klášterní knihovna. Dokladem je neporušená freska, která upozorňuje, že „kdo si půjčí knihu, nechť dá do zástavy, jinou“. A zásadně stejně hodnotnou nebo dražší, jelikož „kdo si představuje něco odlišného, ten si dělá marné naděje“. Tak jednoduše zněl tehdejší knihovní řád.

Někdejší knihovna se pyšní atypickým půdorysem připomínajícím chrámovou loď s charakteristickým presbytářem. O patro níž se pak přímo pod ní nachází shodně orientovaná sakristie. I ona se svými rozměry vymyká obvyklému standardu. Existuje domněnka, že nejprve se na tomto místě tyčil opevněný kostelík, nicméně žádný podrobný výzkum se neuskutečnil, takže ji nelze potvrdit ani vyloučit.


Dílo Mistra Třeboňského oltáře

S nynějším zázemím, kde se během hlavní sezóny konají pravidelné prohlídky, markantně kontrastuje světlem zalitý interiér chrámu. Tam příznivce výtvarného umění doslova zvednou ze židle čtyři ukázky gotické deskové malby. Originály nedozírné hodnoty byly samozřejmě nahrazeny kopiemi. Nejdůležitější dílo představuje Roudnická madona autorsky připisovaná anonymnímu výtvarníkovi známému jakožto Mistr Třeboňského oltáře.

Kromě areálu kláštera příchod provensálských stavitelů přinesl Roudnici nad Labem též impozantní kamenný most, který byl třetí stavbou svého druhu u nás. Tento gotický mohykán sice dokázal úspěšně vzdorovat nebezpečným povodním, ale nápor švédské artilerie za třicetileté války už neustál. Poslední zbytky roudnického starobylého klenotu vzaly za své počátkem předminulého století, kdy Labe překlenul most současný.

Text: Jakub Hloušek