ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Keltský bůh Tanrantis

view counter

Na počátku podzimu Keltové svým bohům obětovaliu část úrody, spalovali ji na posvátných ohništích. Oheň byl chápán jako „kanál“ mezi lidmi a bohy, cesta, kterou bylo možné poslat díkůvzdání vyšším mocnostem a ochráncům. Keltské obřady měly vliv na pozdější křesťanství. Věřilo se, že na konci léta a na počátku podzimu se podle keltské mytologie zjevuje bohyně Matka. Podle legendy se zasnubovala s Tarantisem, mocným vládcem nevšedního nebeského království. Jméno Tarantis je patrně odvozeno od galského slova „taran“ a irského „toran“. Obě označovala hřmění, rachot. Úcta k bohu Tarantisovi byla velká a pochopitelná.

Již Alexandr Makedonský řekl: „Udatné Kelty nic nezastaví a nezastraší, nesetkal jsem se nikdy s tak chrabrými lidmi. Bojí se jen jediné věci, mže se na ně jednou zřítí nebesa. Tarantisovým atributem bylo kolo, symbol nebes a Slunce. Bůh byl rovněž vládcem podsvětí, protože Keltové věřili, že smrtí nic nekončí, jen se člověk proměňuje. Proto bývala některá božstva uctívána jako patroni života i smrti zároveň. Starověký římský básník Lucanos vzpomínal na někdy děsivé keltské rituály, které prý viděl na vlastní oči. Dnes již těžko rozlišíme, co je pravda – a co je fikce. I tehdejší „bulvár“ rád chrlil senzace, lidé je milovali a doslova se tetelili hrůzou.

K podzimním bohům patřili i Lug (Dlouhoruký). Byl původně tesařem (jako svatý Josef), ale i umělcem. Do božské rodiny byl přijat jako šachový génius, porazil samotného krále všech božstev. Podle jiné legendy byl i úspěšným válečníkem, v bitvě vystřelil obyčejným prakem nepřátelskému vůdce Balarovi kouzelné oko. To se zase shoduje s židovským příběhem o Davidu a Goliášovi. Není těch shod nějak hodně? Slavný dobyvatel Julius Caesar se zmínil o druidském učení o smrti. „Lidské duše nezanikají, po smrti se stěhují z jednoho člověka do druhého.“

Možná se ale trochu spletl, pomíchal Kelty s filozofií sekty pythagorejců, protože keltské učení hlásalo, že zemřelý člověk žije dál, jen v jiném světě, v tom mystickém a zásvětním. Když nastal podzim, pohané se báli stínů a návratu mrtvých mezi živé. Právě tak vznikl Halloween. Křesťané z něj učinili dodnes slavené Dušičky, památku na všechny zemřelé. Zapalují se svíce a všichni doufají, že zlé síly i přízraky ze záhrobí jim neuškodí.
JIŘǏ NOVÝ