Chytrý špičkový marketing.
view counter

Keltský bůh Tanrantis

view counter

Na počátku podzimu Keltové svým bohům obětovaliu část úrody, spalovali ji na posvátných ohništích. Oheň byl chápán jako „kanál“ mezi lidmi a bohy, cesta, kterou bylo možné poslat díkůvzdání vyšším mocnostem a ochráncům. Keltské obřady měly vliv na pozdější křesťanství. Věřilo se, že na konci léta a na počátku podzimu se podle keltské mytologie zjevuje bohyně Matka. Podle legendy se zasnubovala s Tarantisem, mocným vládcem nevšedního nebeského království. Jméno Tarantis je patrně odvozeno od galského slova „taran“ a irského „toran“. Obě označovala hřmění, rachot. Úcta k bohu Tarantisovi byla velká a pochopitelná.

Již Alexandr Makedonský řekl: „Udatné Kelty nic nezastaví a nezastraší, nesetkal jsem se nikdy s tak chrabrými lidmi. Bojí se jen jediné věci, mže se na ně jednou zřítí nebesa. Tarantisovým atributem bylo kolo, symbol nebes a Slunce. Bůh byl rovněž vládcem podsvětí, protože Keltové věřili, že smrtí nic nekončí, jen se člověk proměňuje. Proto bývala některá božstva uctívána jako patroni života i smrti zároveň. Starověký římský básník Lucanos vzpomínal na někdy děsivé keltské rituály, které prý viděl na vlastní oči. Dnes již těžko rozlišíme, co je pravda – a co je fikce. I tehdejší „bulvár“ rád chrlil senzace, lidé je milovali a doslova se tetelili hrůzou.

K podzimním bohům patřili i Lug (Dlouhoruký). Byl původně tesařem (jako svatý Josef), ale i umělcem. Do božské rodiny byl přijat jako šachový génius, porazil samotného krále všech božstev. Podle jiné legendy byl i úspěšným válečníkem, v bitvě vystřelil obyčejným prakem nepřátelskému vůdce Balarovi kouzelné oko. To se zase shoduje s židovským příběhem o Davidu a Goliášovi. Není těch shod nějak hodně? Slavný dobyvatel Julius Caesar se zmínil o druidském učení o smrti. „Lidské duše nezanikají, po smrti se stěhují z jednoho člověka do druhého.“

Možná se ale trochu spletl, pomíchal Kelty s filozofií sekty pythagorejců, protože keltské učení hlásalo, že zemřelý člověk žije dál, jen v jiném světě, v tom mystickém a zásvětním. Když nastal podzim, pohané se báli stínů a návratu mrtvých mezi živé. Právě tak vznikl Halloween. Křesťané z něj učinili dodnes slavené Dušičky, památku na všechny zemřelé. Zapalují se svíce a všichni doufají, že zlé síly i přízraky ze záhrobí jim neuškodí.
JIŘǏ NOVÝ