Chytrý špičkový marketing.
view counter

Kopřiva, která zabije koně

view counter

Obyčejná kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) pálí. I malé dítě ví, že spadnout do porostu těchto rostlin v krátkých kalhotách není nic příjemného. Taková sebevětší a sebepálivější česká kopřiva je ale nic proti „drobečkovi“, kterého můžete potkat v odlehlých končinách Nové Guineje. Říká se mu „ďábelská kopřiva“ a už zabila několik lidí.


Léky neexistují

Tyto kopřivy nemají český název. Postiženou končetinu na mnoho hodin prakticky znehybní a způsobí obrovská muka. Cestovatelé to popisují jako pocit „leptání“ hlouběji a hlouběji v těle. Bezpečný není ani suchý spadlý list. Látka v této „kopřivě“ obsažená je pětkrát silnější než ta, kterou znáte z českých luk a hájů. To samo o sobě by ale nezpůsobilo takové utrpení, takže se předpokládá, že rostlina obsahuje ještě jinou, dosud neznámou látku. Na zmírnění nelidské trýzně zatím neexistuje žádný lék.


Živí se našimi ostatky

„Kolegyní“ této zmíněné rostlinky je kopřiva Dendrocnide moroides, rostoucí v Austrálii. V bezpečí před ní není ani kůň. Projde-li totiž jejím porostem, má namále. Rostlina ale může zabít i člověka. Její jed po proniknutí pod kůži rychle napadá buňky, vyvolává bouřlivou imunitní reakci a ničí tkáně. Něco má však společného s naší kopřivou dvoudomou – i ji totiž využívají archeologové k vyhledávání starého osídlení – a hlavně hřbitovů a pohřebišť. S trochou nadsázky se dá říct, že kopřiva se živí starými kostrami. Látky, které zbyly v půdě po lidech, a ty z rozložených těl zvláště, jí totiž velice „chutnají“. Rozklad těl totiž vytváří anorganický dusík – a kopřivy ho zoufale potřebují.
(nag)