Chytrý špičkový marketing.
view counter

Labyrinty osudu (3)

view counter

Naděžda Iždinská je jasnovidka a kartářka, která pochází z Ruska. Během své praxe se setkává se spoustou životních osudů a o některé příběhy se s námi podělila…


Když cosi chcete, musíte pro to něco udělat...

Naďa vypráví: „Bylo to na začátku mé kariéry, přišla za mnou žena, říkejme jí Tereza, kterou trápila noční můra. Zdál se jí sen, že jí muž umírá v náručí. Trvalo to půl roku, takřka z toho zešílela. Chtěla, abych se podívala do karet, co ten sen znamená a co ji v životě čeká. Nebylo to veselé. Karty ukázaly, že do tří let dojde k nehodě, muž v nemocnici a zemře. Z Terezy bude vdova, pak během dalších dvou let opět někdo zemře a dostane dědictví. Její těžká situace se tak zlepší alespoň ve financích, ale bude hodně osamělá. Radost bude mít jen ze dvou dospívajících dcer.

Tereza odešla s pláčem a ani mně nebylo lehko. Bylo mi jí líto, ale nemohla jsem jí lhát.“
Uteklo pět let, než se Tereza ozvala znovu. Volala Nadě, že je nemocná a moc prosila, aby se za ní zastavila. Že jí uhradí veškeré cestovní výlohy, zaplatí, cokoli bude chtít, jen ať přijde, že ji potřebuje. Naďa se tedy vypravila na cestu. Po zazvonění i dveří jí otevřela neupravená, zanedbaná žena. Měla neučesané polodlouhé šedivé vlasy, na sobě vytahaný svetr a staré kalhoty. Byt byl velký a krásný, ale neútulný. Naďa v něm zřetelně cítila negativní energii a smutek Terezy. Nešťastná Tereza jí řekla, že je už několik let sama, dcery žijí v zahraničí, jen si s nimi občas telefonuje.

A postěžovala si: „Nechci být sama, hledám si partnera. Dala jsem inzeráty do novin, zkoušela jsem už i seznamku na internetu, ale bez efektu. Všechno marné, nikdo mě nechce.“

Naďa ji poprosila, ať jí ukáže nějaký z inzerátů, které zveřejnila. Z obrázku u textu na ni hleděla smutná žena v tmavé blůzce, bez make-upu, žádný šmrnc. A znění inzerátu tomu také nepomohlo: „Samota je zlá, hledám slušného partnera...“

Naďa se na Terezu usmála: „Kdo by chtěl starou a usouženou ženu? Leda starý a nemocný muž, který potřebuje pečovatelku. Vy takového snad chcete?“

„A co mám dělat?“ zaplakala uražená Tereza.
Naďa jednala rázně. Nejdříve bylo nutné změnit image. Vzala Terezu ke kadeřnici, která jí vlasy ostříhala a nabarvila. V second handu našly pár hezkých hadříků, které Tereze moc slušely, a tak rovnou zaběhly i do ateliéru nechat udělat pár nových fotografií. U kávičky pak vymyslely nový inzerát: „Nejsem bohyně, ale mám božskou postavu. Ráda mluvím, ale umím i naslouchat. Mám velký byt a hledám známost s chalupou a autem. Nemusí vypadat jako Alain Delon, ale může být trošku hezčí než orangutan. Může mít holou hlavu, ale musí mít pevné zuby, aby se mohl zakousnout do šťavnatého steaku, který mu připravím k večeři.“

A co myslíte, jak to dopadlo?
Tereza dostala na čtyři desítky odpovědí a dva měsíce chodila na rande. Výsledek byl skvělý. Seznámila se s mužem, bývalým vojákem z povolání. Ten po rozvodu nechal ženě a dětem byt, jemu připadlo auto a chalupa. Začali společně nový život.

(nam)