Chytrý špičkový marketing.
view counter

Léčitel jménem Rasputin

view counter

Neznámý muž měl kdysi podivuhodnou moc nad ruským panovnickým párem díky svým léčitelským úspěchům a věšteckým schopnostem. Všechno začalo ve vladařském sídle Carské Selo roku 1907, když se u malého careviče Alexeje objevilo vnitřní krvácení spojené s vážným onemocněním - hemofilie. Žádní lékaři tehdy nedokázali pomoci. Car Mikuláš II. se svou chotí Alexandrou si vzpomněli na jistého svatého muže obdařeného neuvěřitelnými léčebnými schopnosti a předvídavostí, na Grigorije Jefimoviče Rasputina. Carský pár proto tajně v noci tohoto záhadného muže naléhavě povolal do svého sídla. Kolem jedné v noci se objevil v pokoji malého korunního prince divoce vyhlížející muž s prošedivělými tmavými vlasy a zcuchaným plnovousem. Nejprve padl na kolena a modlil se před posvátnou ikonou, pak vstal, udělal nad carevičem kříž, dlaní jej pohladil po jeho rozpáleném čele a hlubokým melodickým hlasem pronášel konejšivá a uklidňující slova. Když uklidnil i oba vyděšené rodiče, odešel. Alexej se skutečně pak brzy uzdravil a car Mikuláš s Alexandrou děkovali Bohu, že jim seslal světce s tak zázračnými léčitelskými schopnostmi.

O životě Grigorije Jefimoviče toho mnoho známo nebylo. Jednalo se o syna sibiřského rolníka, který byl v jedné vesnici znám jako Rasputin, což označuje ruské slovo pro zpustlíka. Rasputin se své přezdívce nijak nebránil. Někteří lidé tvrdili, že patřil k členům tajné sekty zvané chlysty, která projevovala své náboženské zanícení nočními orgiemi. Grigorij totiž sám hlásal, že cesta ke spáse vede přes hřích a následné pokání. Později strávil skutečně několik měsíců v místním klášteře a po této zkušenosti se začal vydávat za potulného mnicha, který měl žít v chudobě a osamění, v zasvěcení života pomoci druhým, zmírňovat lidskou bolest a duchovní nejistotu.

Když jako mnich přijel v roce 1903 do Petrohradu, představil se nejváženějšímu duchovnímu města, otci Janu z Kronštadtu, jako kajícný hříšník. Na otce Jana i další kněze zapůsobila Rasputinova pokora, upřímnost i působivé kazatelské schopnosti. Využili proto jeho talentů a posílali ho za negramotnými ruskými mužiky. Netrvalo dlouho a Rasputin pronikl i do dvorních kruhů, kde byl představen carovi a jeho manželce.

Každý, kdo se s Rasputinem setkal, si zapamatoval jeho oči. Kníže Jusupov je označil za "třpytivé, fosforeskující paprsky světla". Francouzský velvyslanec na carském dvoře napsal, že celá mnichova osobnost se soustředila právě do jeho očí: "Byly světle modré, neobyčejně jasné, hluboké a působivé. Pohled měl pronikavý i laskavý, naivní a prohnaný, nepřítomný i soustředěný." Dá se proto vážně usuzovat na to, že Rasputin oplýval mimo jiné i významnými hypnotickými schopnosti.

Na jaře roku 1914, zvláštní shodou okolností pouhý den před atentátem na následníka rakousko-uherského trůnu, unikl Rasputin atentátu, když ho jistá žena bodla nožem do břicha a volala: "Zabila jsem antikrista!" Rasputina však nebylo možné jen tak snadno zabít. Zatímco se uzdravoval, vynořovaly se mu zároveň vize budoucího vývoje. Třesoucí se rukou pak napsal caru Mikulášovi, že se má válce vyhnout za každou cenu, protože by přinesla jen "pohromu, hoře, celý oceán slz a příliš mnoho krve". Rasputinovo proroctví však car mlčky přešel.

O dva roky později se však podařilo Rasputinovi svým silným vlivem přesvědčit carovu choť a jejím prostřednictvím i cara, aby uzavřeli neprodleně mír s Německem a válku tak přerušili. To přimělo skupinku ruských šlechticů zbavit se definitivně vlivného Rasputina. Vůdcem spiknutí proti němu se stal jeho častý společník, kníže Jusupov. Ten Rasputina koncem prosince 1916 pozval do svého paláce na pozdní večeři. Tam jej krmil koláči otrávenými kyanidem a naléval mu otrávené víno. K jeho zděšení a úžasu však nic nezabíralo a Rasputin nejevil žádné známky otravy, třebaže dávky jedu byly velmi silné. Po dvou a půl hodinách se proto kníže vzdálil a po poradě s dalšími spiklenci se vrátil a z bezprostřední blízkosti střelil Rasputina do zad. Přítomný lékař pak jen konstatoval smrt. Zatímco si všichni vzájemně blahopřáli, mnich náhle otevřel oči. Spiklenci jej pak střelili do zad a do hlavy. Tělo zabalili do plachty, převázali a vhodili do díry v zamrzlé Něvě. Když se za tři dny mrtvola objevila, našla se v Rasputinových plicích voda, což byl důkaz, že v okamžiku vhození do řeky ještě dýchal.
(han)