ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Magický hadí kult

view counter

Had je tvor nesmírně zajímavý, a tak byl pro člověka už od pradávna záhadným a hrůzyplným protivníkem, poslem smrti. Zároveň však byl i patronem šamanů a lékařů a - symbolem sexu.

Vzhled hadů, jejich chování, reakce, způsob života i rozmnožování, metody útoku a koneckonců i jejich samotná existence jsou pro lidi neobvyklé, a tak není divu, že hadi vyvolávali obavy lidí, což ruku v ruce zákonitě vedlo ke vzniku nejfantastičtějších legend.

 

Kouzelný šamanský artikl

Navzdory prastarému strachu a odporu, který had na většinu lidí vyvolává, byl jeho obraz od pradávna spojen také s medicínou a had se stal atributem nebo i patronem léčitelů a lékařů. Hadí jed je sice smrtící, ale má zároveň neobyčejné, takřka zázračné, regenerační vlastnosti. Věřilo se, že právě díky svému jedu mění had čas od času starou kůži za novou a ta se v některých lidských kulturách stávala i cenným šamanským a kouzelným artiklem. Had se tak stal v některých částech lidské civilizace symbolem omlazení a znovuzrození.

Také v kabale se had vine po stromu života a je schopen se dotýkat všech sefirotů najednou. Had se často také objevuje v ikonografii. Například dvojice propletených a k sobě hlavami obrácených hadů je znám třeba z hole obojakého boha Merkura, Diova posla. Toho si všimli také staří alchymisté a gnostici a učinili z hada symbol rovnováhy dobra a zla. Je to jakási manichejská dichotomie, něco, jako když má pan Jekyll a Hyde dobrou i zlověstnou tvář, had je zároveň dobrý Ormuzd i zlý Ahriman, světlý Hó i temný Sutech.

 

Hypnotizuje had své oběti?

Had býval také coby falický symbol spojován se sexem. Vždyť prvotní prapředek všech plazů uštkl první ženu a tím ji obdařil hadím kličkováním v lásce a milostných záležitostech. Ve středověku lidé také věřili, že z vlasů menstruujících žen se v zemi líhnou noví hadi. Had lapající své oběti do smyček těla byl symbolem svedení a spoutání, jako třeba v bájích o Iásónovi a Médeie, Héraklovi a Omfale, Samsonovi a Dalile nebo Adamovi a Lilith. Stejně tak se od pradávno věřilo (a věří dodnes) že had dokáže svýma očima hypnotizovat oběti. Konečně, asi každý známe řeckou legendu o Perseiovi a strašné Medúse.

Věda to sice exakticky nepotvrdila (ale ani nevyvrátila), ale je pravdou, že hadova kořist většinou těsně před jeho výpadem znehybní. Přírodovědci to vysvětlují tím, že ohrožená zvířata vždy znehybní, protože je jejich prastarý instinkt naučil, že predátoři reagují na pohyb a tak útočí na pohybující se cíle. To ovšem v případě hada neplatí, protože plazi mají Jacobsův orgán (ten umožňuje přijímání pachů i ústní dutinou, u plazů slouží jako hlavní orgán čichu).

V mnoha českých (například na „Olympu Brd“, hoře Plešivec) i evropských legendách o hadím králi nebo hadí královně se zlatou korunou na hlavě tak odvážlivci, toužícímu po tomto symbolu moci, pranic nepomohlo opatrné, pomalé přibližování ke spícímu plazu (už proto, že had sice nemá uši, ale díky vibracím a otřesům půdy dokáže spolehlivě rozpoznat, že se k němu někdo blíží).

 

Hydru porazil Héraklés

V mayské mytologii byl bohem plodnosti, blesků, kukuřice a hadů velký K'awiil. V 7. století v jednom z největších klasických mayských měst – Calakmulu - vládla Hadí dynastie Kaan. Nazývaná je tak proto, že její členové měli v emblému hadí hlavu. Zakladatel dynastie nesl jméno „Ten co zvedá nebe“ a podle Mayů byl spjat se samotnými bohy.
V řecké mytologii se můžeme setkat se slavnou Hydrou, která byla dcerou stohlavého obra Týfóna a Echidny, napůl ženy a napůl hada. Hydra měla hadí tělo a devět (někdy se udává sedm) dračích hlav a žila v bažinách u města Lerny v Argolidě. Ničila okolí a lidé proti ní nic nezmohli, protože z jedné useknuté hlavy vyrostly hned dvě. Jedna z jejích hlav byla dokonce nesmrtelná. Svého přemožitele našla lernská Hydra až v hrdinovi Héraklovi, a to samozřejmě díky lsti. Héraklés jí totiž hlavy nesekal, ale spálil je hořícím stromem, takže už jí znovu nedorostly.
Petr Blahuš a Ludmila Veselá