ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Marie Tereza – utajená královská dcera

view counter

Zatímco král Ludvík XVI. a jeho manželka Marie Antoinetta, dcera rakouského monarchy, vedli rozmařilý život, pařížský lid hladověl. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Výsledkem byl 14. července 1789 útok na pařížskou Bastilu. Vlastně na počátku byl pozvednut hlas za dodržování lidských práv, ale nakonec se hněv obrátil proti francouzské královské rodině.

 

 

Ve vězení ve víru revoluce skončila i prvorozená královská dcera Marie Tereza, zvaná Madame Royale, narozená v roce 1778. Musela si zvyknout na jiný život, než byla zvyklá jako královská dcera vyrůstající ve Versailles. Pryč byly dětské bály a drahé hračky. Musela si zvyknout na vězení v Templu, kde jí strážci připravili tvrdý život. Jako zvýšení hluku k ní dolehla poprava jejího otce a její matky. Po třech a půl letech vězení v pařížském Templu nabraly události tajemný spád.


Poslední bezstarostné léto

Vraťme se však pro pochopení dalších událostí pár měsíců zpátky, do doby než začala Francouzská revoluce. Marie Tereza si hrála na královském dvoře ve Versailles společně s budoucí hraběnkou Charlottou z německého Hildburghausenu. Je to poslední bezstarostné léto pro královskou dceru. Netrvalo dlouho a do Francie vtrhla Francouzská revoluce. Pryč byl klid na zámku. Vězení bylo hrubé. Nedaleko prostoru, kde byla vězněna Marie, jen za pár zdmi v Templu umírá na následky věznění její bratr.

Na druhé straně – vězení udělalo princeznu populární. V polovině 90. let 18. století nadšení z revoluce ve Francii opadlo. Protagonisté revoluce, včetně Maximiliena Robespierra, skončili smrtí. Vězeňské poměry se uvolnily a princezna se směla procházet na vězeňském dvoře. Evropa žádala propuštění královské dcery. Revoluční vláda byla připravena Marii propustit, a sice k habsburským příbuzným do Vídně. Vídeňský dvůr zůstal zatím chladný. S protivníky monarchie se přece nevyjednává.

 

Teleskopický portrét

Ještě předtím, než na konci roku 1795 Marie Tereza opustila vězení, tajně ji přes dalekohled namaloval, jak se prochází po dvoře, neznámý malíř. Obraz se dostal do dějin jako „teleskopický obraz”. Byla především u odborníků jistá pochybnost, jak autentický je to obraz, jak odpovídá předloze. Jinými slovy, jak přesně lze portrét přes teleskop namalovat. I přes pochybnosti se obraz rozšířil po celé Evropě. S postupem času se situace v Evropě diametrálně změnila. Císař Josef II. měl špatné svědomí, co se týče zájmu o francouzskou příbuznou, a byl ochoten Marii Terezu přijmout na vídeňském dvoře. Nejen habsburští příbuzní, ale i strýc Marie Terezy, bratr popraveného krále Ludvíka XVI. začal kout plány. Bylo to pochopitelné.

Marie Tereza byla jedinou dědičkou bourbonského dědictví v cizině. Jinými slovy – který z představitelů z jednoho z táborů si povede Marii k oltáři, ten má dobré vyhlídky na bohatství, a navíc na případný francouzský trůn.

 

Překvapivé vyjádření neapolské královny

Bezdětný bratr popraveného krále nechtěl pustit případnou šanci na francouzský královský trůn. Pro svůj záměr potřeboval pomoc Marie, potřeboval ji dostat pod svoji moc. Strýc princezny byl ctižádostivý a toužil po majetku a moci. Hodlal ji využít pro svoji konkrétní hru. Měl v plánu, že až pomine nadšení z revoluce, stane se francouzským králem. Princezna Marie se tak stala nástrojem v mocenských hrách.

I v Rakousku měli s Marií svoje plány. Chtěli ji provdat za hraběte Karla I. V Rakousku se šířily republikánské ideje, ideje nebezpečné monarchii. Proto rakouský monarcha potřeboval mladou princeznu, aby ji prezentoval jako antirevoluční martyrskou figuru. Přijmout ji chtěla i Marie Karolina, královna neapolská. Byla jediná, která s přijetím dcery své sestry, tedy své neteře Marie nespojovala žádné politické nebo ekonomické zájmy. Měla však obavy, že by jí mohla být podstrčena nepravá Madame Royale. Zajímavá myšlenka, a to ještě předtím, než Marie opustila pařížské vězení. Byla to vůbec první zmínka o možné záměně královské dcery. Vídeň přislíbila za Marii Terezu propustit z rakouského vězení 12 prominentních francouzských vězňů.

 

Příprava na propuštění z vězení

Vězeňská samotka zanechala na Marii stopy, především ve vyjadřovacích schopnostech. Pařížská vláda nechtěla předat Rakušanům zlomenou vězeňkyni, a proto pro ni najala společnici. Na svobodu ji připravovala madame Renée de Chanterenne, dcera vysoce postaveného představeného francouzské tajné policie. Naučila ji nejen italsky, ale pro pobyt ve Vídni i maďarštinu, a samozřejmě i dvorní etiketu. Princezna byla učenlivá a dělala ve vzdělání pokroky. Už když byla Marie ve vězení, začaly se šířit zvěsti, že je těhotná.

V takovém případě by byla pro rakouský dvůr „nepoužitelná“. Žádný princ by si nevzal princeznu s dítětem. Jenomže takové zvěsti se šířily i předtím. Více to ukazuje na to, že se jednalo o co největší ponížení královské dcery. Než opustila vězení, věnovala svůj deník, který schovávala před strážci, Renée de Chanterenne, kterou nazývala svojí přítelkyní.
Odjezd byl stanoven na konec roku 1795, kdy slavila 17. narozeniny. Francouzská vláda ji vypravila na cestu skoro královsky. Cestovala pod pseudonymem Sofie a s mnoha kufry. Za 6 dní byla i s doprovodem na francouzsko- -švýcarských hranicích v Hüningen. Zde se měnily stráže. Všichni museli odejít od kočáru. Za další dva týdny už byla Marie Tereza na vídeňském dvoře. Netrvalo dlouho a došlo k prvním turbulencím. Na dvoře dala na vědomí, že si nehodlá vzít Habsburka Karla, za kterého ji zamýšleli provdat. Pochopila, že provdáním za Karla I. by se Rakušané mohli dostat na francouzský trůn?

 

Další překvapení

Nastala první podezření. Dáma, která přijela do Vídně, byla sebevědomá a rozhodná. Situace dala podnět pro dvorní šuškandu, protože takové vlastnosti královské dceři chyběly. A dále – nehodlala se stýkat s francouzskými emigranty. Vyčítala jim, že kdyby byli zůstali doma, tak Francouzská revoluce nemusela probíhat tak, jak proběhla. Nebo to bylo jinak. Emigranti ji sice viděli jako dítě, ale co kdyby si náhodou všimli, že není podobná Marii Tereze? Nakonec císař František byl spokojen. Proč tahat republikánské myšlenky na vídeňský dvůr?

Ještě jedna věc byla nápadná. Neměla ráda zvířata, a to bylo v protikladu se skutečnou Marií. Překvapením rovněž bylo, když prohlásila, že si nebude dopisovat s Renée de Chanterenne, svojí „přítelkyní“z vězení. K podezření na výměnu přispělo i vyjádření madame de Soucy a komorníka Hue. Ti se vyjádřili, že do Vídně nepřijela Marie Tereza, ale jiná dáma. Výměna se měla stát právě v Hüningen, kde při přejezdu byla situace na hranici velmi nepřehledná. K překvapení obou museli madame de Soucy i komorník na hranici odejít od kočáru. Po příjezdu do Vídně si nechala Marie Tereza poslat novou garderobu z Paříže. Velkým překvapením bylo, že ta jí nepasovala. Oficiálně ji odmítala proto, že nechtěla mít nic od revolucionářů. Pak se naskýtá otázka, proč ji objednávala?

 

Důvod výměny

Důvodem pro výměnu mohlo být eventuální těhotenství a jistě psychická nestabilita Madame Royale, kterou trpěla ze ztráty rodiny a utrpení ve vězení. Z toho vyplynulo, že uskutečnit plánované manželství s jejím bratrancem, knížetem z Angouléme nepřicházelo v úvahu. Její strýc v exilu trval na provdání Marie Terezy. Bylo to z praktických a politických důvodů. Musela být dána šance možnosti, že království se znovu do Francie vrátí. Měl ve výměně prsty její strýc, který se za každou cenu snažil nalézt za královskou dceru náhradu? Dámu, která by se Marii Tereze podobala a měla patřičné dvorní vzdělání, znala etiku francouzského královského dvora?

 

Provdá se za Francouze

Pověsti o výměnné teorii dávají za pravdu i další indicie. Jednou takovou je skutečnost, že obrázek dámy, který byl pořízen v Hüningen, v porovnání s obrázkem, který byl pořízen později ve Vídni, ukazuje dvě rozdílné osoby. Dáma z hranic měla jemný nos a ta z Vídně má nos ostře řezaný. Na výměnu poukazují i charakterové rysy obou dam. Zatímco Madame Royale byla nesmělá a milá osoba, která dorazila do Vídně, byla podle očitých svědků dáma charakterově tvrdá a nepřístupná. Za pár měsíců bylo ve Vídni oznámeno, a to proti vůli monarchy, že se „Marie“ provdá za svého bratrance Louise Antoine hraběte z Angouléme. Trvalo asi 3,5 roku, než se domnělá Marie mohla vzdálit z Rakouska. Svatba se konala v dnešní Litvě, ve městě Jelgava, kde byl bratr popraveného Ludvíka XVI. v exilu. Po porážce Napoleona se tento bratr Ludvíka XVI. stal francouzským králem, Ludvíkem XVIII. Do Paříže s ním přišla i hraběnka z Angouléme.

V souladu se svými charakterovými vlastnostmi se angažovala i v politice. Poté, co se do Francie znovu v roce 1830 vrátila revoluce, opustila hraběnka opět Paříž a našla útočiště na předtím zakoupeném zámku ve Frohdorfu, jižně od Vídně, kde v roce 1851 zemřela.

 

Marie Tereza mizí ze scény

Je pak samozřejmé, že pravá Marie musela být „odstraněna.“ Její stopy lze zaznamenat v celé Evropě. Po roce 1795 byl v různých evropských městech viděn pár, který tvořila za závojem se skrývající dáma, kterou doprovázel muž dobrých mravů a společenského vychování. Jeho identita byla později odtajněna. Jednalo se o Leonarda Cornelia van der Valcka, diplomata ve francouzských službách. Podle výměnné teorie mu byla Marie Tereza dána pod ochranu v červnu roku 1799. Mnozí tvrdili, že je to překvapení, protože se mělo zato, že van der Valck byl příznivcem Francouzské revoluce.

Z počátku měla Marie Tereza žít na zámku Heidegg ve švýcarském kantonu Luzern, pak se měla zdržovat ve Štrasburku, a dokonce v holandském Keukenhofu. Přes Gothu a Jenu v Německu se dostala do Hildburghausenu. Tajemný příjezd se uskutečnil na začátku roku 1807. Všechno bylo dopředu připraveno a přicházející nebyli vůbec kontrolováni. Pro mnoho historiků je to důkaz, že se jednalo o přísně střežené tajemství. Vzbuzovala zvědavost dáma pod závojem? Historie se shoduje v tom, že to byla právě Marie. Právě v Hildburghausenu se opět setkala s Charlottou. Bylo to šťastné setkání po mnoha letech. Vzpomínaly na setkání v roce 1789 před revolucí ve Versailles. Charlotta jí nabídla, aby zůstala u ní, že se o ně oba postará. Marie byla stále zahalena závojem. To se všeobecně vysvětlovalo, že byla citlivá na světlo. Nebo to byl důsledek vězení, kdy se pohybovala několik let v pološeru?

 

Poznána podle teleskopického portrétu

Tajemný pár byl sledován. Zjistilo se, že v Durynsku se pod závojem procházela parkem dáma a byla poznána. Zvrtla si totiž nohu a pomáhal jí kolemjdoucí student. Dáma si nechtěně nadzvedla závoj a student ji poznal právě podle teleskopického portrétu. Jedinou rozpornou indicií, že se nejednalo o královskou dceru, byl dopis, který napsala tajemná dáma z Hildburghausenu k narozeninám hraběti z Angouléme, a to v němčině. Písmo se podle grafologického posudku v žádném případě neshoduje s písmem Madame Royale. Otázka je, proč by Madame Royale psala svému bratranci, hraběti z Angouléme, také Francouzovi, německy. Neměl dopis sloužit právě jako důkaz, že se nejedná o Madame Royale? Bylo to totiž v době, kdy se začínalo šuškat, že do Vídně nedorazila pravá dcera Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty, ale jen poloviční dcera královská. Není to jasné?

Pak tedy: Ludvík XVI. neměl jen legitimní dceru, ale také dceru nelegitimní, narozenou mimo manželství s právoplatnou francouzskou královnou Marií Antoinettou. Mimomanželská dcera se narodila v srpnu 1788 také ve Versailles, ale jako dcera Ludvíka XVI. a komorné. Dostala jméno Marie Phillippine Lambriquet. Vlastně, narodila se jen o 4 měsíce dříve než Marie Tereza. Potom, co její matka po 5 letech zemřela, byla vychovávána na královském dvoře společně s dětmi královského páru. Nakonec ji Marie Antoinetta adoptovala. Proto nebyl v případné záměně problém s věkovým rozdílem. A mimoto znala etiketu francouzského královského dvora.

 

Sofi e Botta neexistovala

V Hildburghausenu šel čas… Psal se rok 1837 a k Marii byl zavolán farář. V první fázi k ní nebyl vpuštěn. Van der Valck se s ním radil v předpokoji a později byl lékař k Marii vpuštěn. Van der Valck mu sdělil, že na sebe vzal veliké tajemství. Více lékař nesdělil. Jen později sdělil, že nemocná se jmenovala Sofie. Zemřela ve věku 48 let. Po úmrtí byla pohřbena jako Sofie Botta. Je překvapivé, že pod jménem Sofie cestovala Marie Tereza inkognito z Paříže do Vídně.

Van der Valck žil až do roku 1845. Po jeho smrti byl v jeho pozůstalosti nalezen dopis a začalo se pátrat po jméně Sofie Botta. Ve vestfálském archivu nebylo takové jméno nalezeno. Nezvratitelný důkaz stále chyběl. Prezentované indicie se odvolávaly na čistou spekulaci. Bylo učiněno mnoho pokusů záhadu rozluštit. Nyní se naskýtá řešení. Otevřít hrob záhadné dámy a pomocí DNA testu tajemnou identitu rozluštit. Prokáže, že byla shoda mezi Marií Terezou a tajemnou dámou, o které se spekulovalo celých 200 let.

Na konci června roku 2012 bylo v Hildburghausenu rozhodnuto o exhumaci pozůstatků. Pravda se bude hledat genetickým porovnáním dámy z hrobu v Hildburghausenu s genetickým materiálem dalších členů rodiny Bourbonů ve františkánském klášteře v Nové Gorici ve Slovinsku. Zatím to má jednu vadu na kráse. Svolení k exhumaci Marie Terezy může dát starosta Hildburghausenu. Ten se zatím zdráhá. I to je pochopitelné. Kdyby se potvrdilo, že v Hildburghausenu není pohřbena Marie Tereza, pak by se davy turistů u jejího hrobu nemusely už objevit. A útraty turistů mají svoji moc i v Hildburghausenu.

Petr Vokáč