Chytrý špičkový marketing.
view counter

Městečko skřítků

view counter

Na italském jihu je městečko jako z pohádky Walta Disneye. Rozkládá se na dvou návrších. Na východním kopci je vystavěno tradiční jihoitalské město, na západním stojí živý skanzen pod širým nebem: staré Alberobello. Úzké kamenné uličky jsou lemovány malými kuželovitými domečky nalepenými na sebe jako včelí úly. Říká se jim trulli a dosud se v nich bydlí! Jsou oslnivě bílé, kamenné střechy zdobí maličká cimbuří pinnacolo s astrologickými a kosmologickými symboly. Dle archeologů sahá původ trulli až k mykénské kultuře, do období 1600 až 1000 let před Kristem. Někdo hovoří i o hrobkách či kultovních stavbách původem ze Středního východu. Název pochází ze starořeckého trullos - kupole. Kuželovité stavby nejsou výjimečné v Asii (např. v Malé Asii ze sopečného tufu).

 

 

Proč se však začaly stavět v jižní Itálii? A proč z nich vzniklo celé město, když kultovní stavby a hrobky se nacházejí ojediněle? Důvod je až neuvěřitelně pragmatický: vysoké daně. Písemné záznamy dokládají, že v Apulii začaly první trulli vznikat v 16. století. Území tehdy spravovala hrabata Conversano a jižní Itálie byla pod nadvládou Španělů. Panovník vybíral daně ze všeho možného, také ze zakládání osad. Conversané proto nutili obyvatele ke stavbám obydlí ve stylu trulli. Tyto domečky se totiž stavěly „nasucho“, jako dětská dřevěná stavebnice. Mohly být proto snadno a rychle rozebrány, jakmile do kraje zavítala královská inspekce či výběrčí daní.

Když se osada plná „skládaček“ z kamene rozrostla, zástupci obyvatel se roku 1797 vydali do královského sídla v Tarantu. Žádali o audienci u krále Ferdinanda I. Sicilského, aby mu přednesli žádost o autonomii své obce. Měli štěstí, byli přijati a vyslyšeni. Ještě téhož roku byl vydán dekret o samostatnosti budoucího městečka Alberobello. V 18. století však již platila nová daňová nařízení. Mimo jiné podle něj byla daň vybírána až z dokončené stavby obydlí. I tady se ukázala praktičnost trulli. Stačilo rozebrat střechu, aby domek vypadal jako rozestavěný, a daňoví výběrčí dali pokoj. Apulie byla vždy chudá na vodní zdroje. Také Alberobellem v době jeho založení protékal jen vysychající potůček. Lidé proto vodu čerpali z podzemí a to, že byla vzácnou, bylo dalším z důvodů, proč se domky - trulli stavěly nasucho. Většina domků byla postavena přímo na podzemním vodním zdroji nebo na umělé vodní nádrži. Tu zhotovili tak, že vykopali jámu, vyložili ji kameny a utěsnili jílem. Na ni položili dřevěné trámy a nakladli velké ploché kameny. Na nich stavěli obydlí a do dutiny pod podlahou zachycovali dešťovou vodu pomocí systému kanálků.

Regiony jižní Itálie vždy patřily k nejchudším a nejohroženějším. Když je nedrancovali piráti a dobyvatelé, stahovali se sem psanci, uprchlíci, dezertéři a zločinci. Ochrany se lidé nedovolali u žádné vlády. Jednou z největších pohrom byla pro poddané zpráva, že krajem táhne armáda. Reagovali po svém. Bleskurychle rozebrali domečky a ukryli se v podzemních cisternách. Žoldnéři tak místo vesnice, kterou chtěli vyrabovat, našli hromadu kamení.

Úplně první domečky měly tvar kupole hned od země. Postupně získaly základnovou kruhovou zeď, na kterou se kladla kupolovitá střecha. Stěny byly silné, stavěly se ve dvou vrstvách, mezi které se sypal štěrk. V jediné kruhové místnosti bydlela celá rodina. Děti spaly ve výklencích ve zdech, nad místností bylo vybudováno patro k uskladňování potravin. Tepelná izolace trulli byla geniální. V jižní Itálii jsou zimy mírné, ale vlhké. Díky dvojité zdi, štěrku a vápnu, kterým si vnější zdi bílily, neproniká dovnitř vlhkost a v létě je uvnitř naopak příjemný chládek. Kamení na stavbu v kraji bylo všude dost. Lidé ho sbírali ze svých polí, dávali stranou, třídili a hned zužitkovali. Ploché kameny použili na stavbu trulli, z dalších budovali kamenné hráze, které v kopcovitém terénu zabraňují splavování půdy. Kamenné hráze v červené půdě, olivovníky a trulli jsou typickými pro Apulii dodnes. Dnes se v Alberobellu nachází až 1500 trulli, v mnoha se už nebydlí, avšak jsou zprovozněny pro turisty jako krámky, kavárny a penziony. Městečko je od roku 1996 na seznamu UNESCO.

Jana Zapletalová