Chytrý špičkový marketing.
view counter

Mluvící hlavy a sochy


view counter

Je známo z véd, že staroindičtí bohové měli k dispozici stroje, které bychom dnes nazvali letadly. Měly být „rychlé jako myšlenka“ a vybavené dokonalými technickými přístroji včetně těch komunikačních.


Komunikace s bohy

Staroindický komunikační přístroj se jmenoval parivesjátra. Sumerští králové dostali od bohů pro změnu gistugpis - jejich prostřednictvím k nim nebešťané promlouvali. Podle klínových textů, jejichž stáří se odhaduje na 4 000 let, byly mluvící hlavy a sochy zhotovovány ve speciálních dílnách, zvaných bi-nummu. Konkrétní pokyny k výrobě komunikačních zázraků vydával sám bůh Nummu. Ovšem bohové nerozmlouvali s kdekým. Obvykle jen s králi a nejvyššími hodnostáři, obyčejný lid si s bohy hovořit netroufal. Jak dokládají válečková pečetidla, běžný smrtelník musel v nouzových případech, kdy chtěl žádat o radu, využít služeb zprostředkovatelů, kteří měli k mluvícím sochám a hlavám přístup. Podobný komunikační přístroj byl pravděpodobně i součástí archy úmluvy, o níž se píše ve Starém zákoně.

Protože v Druhé knize Mojžíšově 25, 22 se říká: „Tam se s tebou budu setkávat a z místa nad příkrovem mezi oběma cheruby, kteří budou na schráně svědectví, budu s tebou mluvit o všem, co ti pro Izraelce přikážu.'' Ezechiel pravděpodobně ze všech biblických pozemšťanů udržoval nejintenzivnější kontakty s mimozemšťany. Dokonce popisuje „radiové“ spojení mezi lidmi a bohy. Sloužily k tomu „mluvící sochy“ - terafim. Z těchto soch se ozýval Jahvův hlas: „Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina?“ (První kniha Samuelova 15, 22).

Tyto sochy a hlavy naháněly lidem strach. Slova, která z nich vycházela, byla tajemná. Biblické terafimy prý zhotovil Abrahámův otec. Ze Starého zákona lze vyčíst, že Abrahám junior byl raketoplánem dopraven ze Země na vesmírnou stanici, umístěnou na oběžné dráze kolem Země. V roce 1968 Erich von Däniken ve Vzpomínkách na budoucnost napsal: „Pokud jeden z cherubínů na víku působil jako magnet, pak mezi Mojžíšem a kosmickou lodí fungoval dokonalý reproduktor, možná i přijímač a vysílačka.''


Boturini codex

Boturini codex namaloval neznámý aztécky autor v letech 1530 - 1549, zhruba deset let po dobytí Mexika Španěly. Vypráví v obrázcích o legendární aztécké cestě z atlantského ostrova Aztlánu do mexického údolí. Na rozdíl od mnoha jiných aztéckých kodexů nejsou obrázky barevné, ale provedeny jen černým inkoustem. V kodexu se vypráví o tom, že bůh Quetzalcoatl poslal předkům Aztéků hvězdou loď, která přivezla „mluvící hlavu Huitzilopochtli“.

Mluvící hlava hovořila v jejich jazyce, poskytovala rady, ale i příkazy nejvyšším aztéckým kněžím. Když se přibližoval čas katastrofy, při které se očekávalo zničení Aztlánu, předala hlava příkaz k opuštění ostrova a odplutí na protější pevninu. Někteří Aztékové neposlechli, zůstali a zaplatili za to životem. Na pevninu se přeplavilo osm klanů Aztéků a mluvící hlavu vzali s sebou. Kdekoli odpočívali, pro mluvící hlavu postavili oltář a ochranný stánek. Když dorazili na vybrané území, usadili se tam a mluvící hlava byla hvězdnou lodí odvezena zpět do nebes. Ivo Wiesner v knize Rozprávění z bohy píše: „Na památku nechali kněžíí vytesat z kamene hlavu v astronautické přilbě připomínající rozevřený ptačí zoban. Jde zde o spodobnění Huitzilopochtliho a samotného Quetzalcoatla.

Tato kamenná hlava byla nalezena v tajném skalním chrámu v Malinalku, ležícím vysoko v mexických horách asi 110 km jihozápadně od Mexico City, který hrou náhod unikl barbarské ničivosti španělských kněží. Sama neobvyklá architektura, dle pověsti byl chrám založen bohyní Malonalcoxitl, naznačuje jeho zvláštní účel mystecijního chrámu užívaného k iniciaci nejvyšších kněží. Chrám i kněží měli neblahou pověst vševědoucích velmi mocných čarodějů, jimž bylo lépe se raději vyhnout.'' Mluvící hlava Huitzilopochtli prý poskytovala Aztékům i cenné takticko-technické rady, které jim umožnily vítězit vojensky i nad mnohem silnějšími nepřáteli, proto se brzy vytvořila tradice uctívání této hlavy jako boha války - Huitzilopochtliho.


Další mluvící hlavy

Vše nasvědčuje tomu, že mluvící hlavy hrály důležitou roli poradců u mnoha dalších kmenů a národů, jak to naznačuje celá řada pověstí. Kmen Itzů provázela při hledání nových sídlišť „mluvící hlava Panalyoikyasi“, kmen Hopi od svých bohů Cachinů obdržel „mluvící hlavu Étoto“, Inkové měli jako poradce „mluvící hlavu Pachachamac“, kterou španělští misionáři našli v chrámu zasvěceném bohu téhož jména.


Dnes můžeme jen spekulovat

Španělským dobyvatelům nahánělo hrůzu to, co nechápali. Několik století před zavedením radiového spojení se objevil nepochopitelný telekomunikační prostředek... Pro Španěly mohl být jen dalším z „ďábelských výtvorů“, které ničili s posvátným plamenným zanícením. Walter Jôrg Langbein v knize Záhadné syndromy píše: „Proto můžeme v současnosti už jenom spekulovat - nešlo v případě mluvících soch , které byly jako relikvie uctívány nejspíš ještě dlouho poté, co už dávno nefungovaly, o technické relikty z dob, kdy božští astronauté navštívili Zemi?'' V této souislosti je třeba připomenout, že s „mluvící hlavou sochy“ údajně komunikoval ještě ve 13. století Albert Veliký. Vlastnil ji i papež Silvestr II. Původ by byl jasnější, kdyby se podařilo alespoň jeden exemplář objevit.
(kýr)