Chytrý špičkový marketing.
view counter

Mši za hříšníky slouží duch světce

view counter

Vítkův kámen se pyšní tím, že patří mezi naše nejvýše položené hrady a za dobrého počasí jsou z něj vidět Alpy. Po skoro 40 let byl veřejnosti nepřístupný, protože se nacházel v zakázané zóně na jih od Lipenské přehrady. Možná to bylo dobře, uvážíme-li, kolik běsů se zjevuje v jeho zdech. Za větrných nocí se ze zdí romantické zříceniny ozývá úpěnlivé volání o pomoc a zoufalý nářek. Kdo přemůže děs a pronikne až do hradu, spatří zde přízrak malého bezhlavého mužíka, který zde slouží příšernou půlnoční mši. Místní legenda říká, že za svého života byl muž knězem a smrtelně zhřešil tím, že svedl a zneuctil mladou nevinnou dívku. Za to ho Bůh potrestal tím, že musí na hradě ještě tisíc let po své smrti sloužit tyto mše.

Jiné pověsti o hradu vypráví, že z něj vede tajemná podzemní chodba a také je pod ním dobře zakopaný poklad údajně nesmírné ceny. Hlídá ho však strašné zjevení, o to strašnější, že nikdo pořádně neví, jak vypadá. Kdo ho totiž v podzemí při hledání pokladu spatřil, živý se už nahoru nedostal. Nedaleko hradu, na kterém byl zrádnou šlechtou, zejména Rožmberky, v roce 1394 vězněn i český král a římský císař Karel IV., se nachází sníženina, jíž místní neřeknou jinak, než Čertova díra. Věří, že právě tady zmizel pod zemí ďábel i s celým prokletým pokladem.

Jen pár metrů pod skálou, na které se už od poloviny 13. století tyčí hrad Vítkův kámen, může poutník obdivovat překrásný a prastarý kostel svatého Tomáše. Kdysi v něm visel obraz tohoto světa, o kterém místní lidé věřili, že je zázračný. A vždy na svátek sv. Tomáše sem směřovali poutníci ze širokého okolí, z Čech i Rakous, na slavné poutě.
Místní pověst říká, že noc před svátkem svatého Tomáše se ke kostelu svého patrona stahují duše všech Tomášů, kteří spáchali sebevraždu a tíží je smrtelný hřích. V pravou půlnoc se zde zjeví přízrak světce na bílém koni a ve zlatém hábitu, vejde do kostela a zapálí zde za spásu hříšných duší tisíc svící. Pak se začne modlit následován dušemi hříšníků. Po skončení mše jim světec požehná, duše se rozplynou a vydají se na cestu do ráje.
(bla)