Chytrý špičkový marketing.
view counter

Na Olymposu vládnou ženy

view counter

Tato vesnice, ukrytá v horách ostrova Karpathos, patří mezi nejzajímavější a nejtajemnější místa v Řecku. Zcela po právu je zapsaná mezi památkami UNESCO. Její historie čítá již čtyři století. Obyvatelé Karpathosu se natolik obávali častých nájezdů pirátů, že se před nimi rozhodli ukrýt v nepřístupné oblasti. Postavili si obydlí ze šedého kamene, která naprosto splývala s okolím. A bedlivě sledovali, zda se k nim neblíží nebezpečí z moře. Báli se pirátů i Turků, ale modlili se a pracovali na chudých kamenitých políčkách, aby si obstarali obživu. Žila zde ta hrstka lidí spokojeně? Nebo si připadala jako v kleci?

Přijíždíme lodí do přístavu vesničky Diafani. Odtud cesta pokračuje autobusem po úzké silničce. Ta byla uvedena do provozu teprve před pěti lety a je dlouhá pouhých 26 kilometrů. Asi po půlhodince vystupujeme na malém parkovišti v Olymposu. „Nenakupujte v jednom krámku všichni najednou, nechoďte do taveren po skupinách“, upozorňuje nás průvodkyně a dodává, že ,konkurence‘ by jí to vyčítala. Turistický ruch, to je totiž to hlavní, co obyvatele Olymposu živí.

 

Rozvod? Rozhodně ně!

Ocitáme se v úzkých uličkách. Skanzen! Napadá mě zprvu. Vše nakašírované, ženy určitě nenosí své tradiční barevné kroje a kožené „čižmy“ běžně! Omyl, prý je zde opravdu všechno pravé a nefalšované. Průvodkyně záhy předkládá důkazy: Ve vesnici žije mnoho osamělých mužů. To proto, že rozvody jsou zde přísně zapovězené. Asi před dvěma lety to prý jeden pár zkusil a musel se odstěhovat, nevydržel totiž „odsouzení“ sousedů. Tak proč osamělí muži? Inu manželské neshody se zde řeší tak, že žena se odstěhuje. A proč ne muž? Protože ženy mají na ostrově hlavní slovo. Děje se tak od doby, kdy pánové odjížděli za prací do Ameriky a vraceli se jen na skok. Ženy si zatím zvykly o všem rozhodovat samy a tak to také zůstalo. Důkaz, že tomu tak je, pociťuji vzápětí na vlastní kůži. Při placení nákupu mě pán v krámku upozorní, že musím peníze odevzdat jeho choti. Prý ona je ,afendikós“ (šéf).

Olympos je snad jediné místo v Řecku, kde se radují z narození dcery. Především, pokud je prvorozená. Nejstarší dcera se stará o dům, poskytuje bezpečí a obživu mladším sourozencům a po smrti rodičů dědí majetek. A pokud se rodičům rodí samí chlapci, nastává i dnes problém. Kdo zdědí majetek? Inu, obvykle to bývá pravoslavná církev.

 

Zaslíbeni od kolébky

V programu jsme měli i návštěvu tradiční olympské domácnosti. U papase, nebo-li místního kněze. „Jak se vám tady líbí?“ Ptá se průvodkyně. Nespolečensky podotknu, že je to strašné. Jeden z turistů volí slovo decentnější: „pozoruhodné“. Opravdu. Na všech čtyřech stěnách snad není místečka pro další rodinnou fotografii, ikonu, či jiný obrázek. A na prkenných stupních opatřených ohrádkou, které sloužily v olympoských domácnostech pro spaní, jsou rozloženy všechny svatební dary, které rodina obdržela. Například ještě nevybalené přikrývky, povlečení, nádobí. Úzkostlivá čistota, ale zároveň neskutečný chaos. A barev tolik, až oči přecházejí.

Průvodkyně nám líčí další pozoruhodnosti života v Olymposu. Vzhledem k tomu, že zde žilo málo obyvatel (dnes necelé tři stovky) a místní mezi sebou nikoho jiného nepřijali, docházelo k zaslíbení hochů a děvčat již v útlém věku. Mladí lidé se pak museli podvolit přání rodičů a když se dívce chlapec nelíbil, někdy to řešila i sebevraždou. Kolik nešťastných osudů sdílely olymposké rodiny? Zatoužila některá mladá dívka vymanit se z přísných rodinných tradic, které tak svazovaly? Utekla některá z nich s pouhým uzlíčkem někam, kde život nebyl tak jednotvárný? Důsledky příbuzenských „pout“ jsou však prý patrné dodnes. Obyvatelé malebné vesnice ve zvýšené míře trpí různými dědičnými chorobami a mnozí padesátníci vypadají nejméně o dvacet let starší.


Cizinci? Vítáni jen jako turisté

Ale mladých je dnes na ostrově poskrovnu. Sotva dospějí, spěchají do „civilizace“ za studiem a následně třeba do té Ameriky, která se tak zalíbila i jejich předkům. Vždyť Olymposané mají v Chicagu i svoji komunitu. „Bylo to dříve skoro něco jako vězení“, sděluji dojmy své kamarádce. Ta se mnou nesouhlasí a oponuje mi: „To nemůžeš posoudit...“  Někteří zde možná prožili šťastný život, některým se zdál až příliš jednotvárným Neboť tradice jsou zde silnější než v jiných částech Řecka. Projevují se například i tím, že by obyvatelé Olymposu „nepřijali“ nejen cizince, ale ani Řeka, potažmo obyvatele z jiné oblasti ostrova. Tajemství svého způsobu života si totiž cení nade vše.
LENKA STRÁNSKÁ