Chytrý špičkový marketing.
view counter

Naplněné proroctví o dobytí Babylónu

view counter

V dávných časech se neochvějně věřilo předpovědím a věštbám různých proroků, z  nichž se obzvláštní vážnosti těšila biblická proroctví. Ta se totiž podle dochovaných záznamů naplňovala až s neobvyklou jistotou a někdy i přesností. Jednou z takových se staly předpovědi o dobytí města Babylónu, které ve své době patřilo k úžasným sídlům tehdejší Babylónské říše. Jednalo se o nejvýznamnější město na Blízkém a Středním východě a možná i na celém světě. Babylónem protékala řeka Eufrat a její vody naplňovaly vodní  příkopy, které vedly kolem mohutných městských zdí.  Díky kombinaci těchto obranných prvků se tak město zdálo být nedobytné.

Se zánikem tohoto divu světa, který Babylón  představoval, se pojí Izajášovo proroctví, které bylo  zaznamenáno přibližně 200 let dopředu. V něm se  uvádělo, že Židé zůstanou v Babylónu zajatci po  dobu sedmdesáti let. Potom muž jménem Kýros dobude Babylón a osvobodí Židy, řeka Eufrat, protékající  městem, bude vysušena a tak se otevře cesta osvobozující  Kýrově armádě. Městské brány zůstanou  otevřené a babylónští vojáci nebudou bojovat.

Skutečnost pak byla následující: V roce 607 před  naším letopočtem babylónská vojska zpustošila  Jeruzalém a odvedla odtud většinu těch, kdo přežili, do zajetí. Za 68 let poté se Izajášovo proroctví  začalo naplňovat. Ve věštbě uváděný perský  král Kýros, známý také jako Kýros Veliký,  přišel s neobvykle brilantní bojovou taktikou. Jeho muži  nejprve tok Eufratu nad Babylónem odklonili, takže hladina vody ve  městě klesla. Vojáci se pak přebrodili k městským  branám, které zůstaly skutečně otevřené a zmocnili  se Babylónu téměř bez boje. Podle řeckých historiků  Hérodota a Xenofoba se v noci z 5. na 6. října roku 539 před  naším letopočtem Babylóňané cítili ve městě  tak bezpečně, že mnozí z nich, včetně krále  hodovali. Babylónský král Belšacar pořádal hostinu pro  své šlechtice, když se náhle zázračně z nicoty  objevila jakási ruka a před očima všech přítomných  začala na stěnu králova paláce psát slova "MENE, MENE,  TEKEL a PARSIN". Tuto záhadu vyděšenému králi  Belšacarovi objasnil prorok Daniel a stručně mu oznámil,  že došlo k jeho "zvážení na vahách osudu" a jeho  vláda byla tímto ukončena, neboť "byl shledán  nedostatečným", takže babylónské království bylo  dáno Médům a Peršanům. Všechna tato slova se  skutečně splnila a jak dokládaly některé z jazyků,  slovní spojení písma na stěně znamenalo, že se  bezprostředně blíží nějaké neštěstí.

Jak se ukázalo, spojená armáda Médů a Peršanů,  pod vedením perského krále Kýrose, skutečně dobyla  Babylón a za dva roky, kdy se datoval letopočet 537 před  naším letopočtem, král Kýros propustil Židy ze  zajetí a ti se začali vracet do své domoviny. To se stalo  právě 70 let po jejich deportaci, jak bylo předpovězeno. Z ´Babylónu se nakonec staly "opuštěné úhory", čímž  se opět naplnilo jedno z významných proroctví o zániku  jednoho z divů světa.
 (pak)