Chytrý špičkový marketing.
view counter

Národní hrdina s cejchem vraha

view counter

V Srbsku je považován za národního hrdinu. Ve zkratce je možné uvažovat tak, že to byl právě on, kdo se „zasloužil“ o rozpoutání první světové války. Vždyť zabití následníka trůnu a jeho manželky v Sarajevu se stalo bezprostřední záminkou k jejímu rozpoutání, i když v Evropě to už předtím nějaký čas vřelo.

Kdyby mu bylo méně než dvacet let, byl by za svůj čin bezpochyby popraven. Takto si svůj život „prodloužil“ o čtyři roky. Zemřel na následky podlomeného zdraví, na kterém se podepsala tuberkulóza, přesně před sto lety v terezínské Malé pevnosti. Pojďme si o jeho životě povědět více.

 

 

Zadíváme-li se na fotografii Gavrila Principa, vidíme mladíka s planoucíma očima. Byly to oči fanatika? Či rozhněvaného mladého muže, kterému osud rodného země nebyl lhostejný? Proč se roku 2011, v pouhých 17 letech rozhodl vstoupit do skupiny Mladá Bosna, která měla za cíl nezávislost Bosny a Hercegoviny? Z lásky k vlasti?

Mládí Gavrila Principa nebylo právě jednoduché. Z devíti dětí jeho otce Petara a matky Marie Nany jich šest zemřelo na zřejmě rodové prokletí – tuberkulózu. Původně se měl jmenovat Spiro (Spiridon – řecký světec), ale prý se do pojmenování chlapce vložil místní kněz a navrhl matce jméno Gavrilo, podle archanděla Gabriela, který Marii zvěstoval narození dítěte Ježíše.

 

Kyanid nefungoval

Po absolvování základní školy ho lákala vojenská kariéra. Snad v důsledku tuberkulózy, kterou trpěl stejně tak jako většina jeho sourozenců, se pak důstojnickému řemeslu nevěnoval, ale studoval ještě obchodní školu. Tu však nedokončil, protože úřadům se jeho politická aktivita, která se naplno projevila jeho účastí na demonstracích, vůbec nelíbila. Ani jako bojovník proti osmanským jednotkám se však nehodil. Prý „příliš malý a slabý“, zněl verdikt důstojníků.

Z filmů a literatury víme, že připravovaný atentát se zpočátku organizátorům nedařil. Jeden z atentátníků ztratil nervy a vzdal to, granát dalšího auto s následníkem trůnu a jeho ženou netrefil, naopak odnesla to osádka druhého auta. Snad proto Gavrilo Princip považoval celou akci za beznadějně nezdařenou. Náhle však uviděl auto s následnickým párem, které shodou nešťastných okolností projíždělo velmi pomalu nesprávným směrem k sarajevské nemocnice (František Ferdinand tam chtěl navštívit zraněné Erica von Merizzi a hraběte Boos-Waldecka). Gavrilo Princip se rozhodl ve zlomku vteřiny a využil i toho, že auto jelo velmi pomalu. Svůj cíl měl doslova na mušce. Po činu se pokusil spáchat sebevraždu kyanidem, ale jed zvrátil.

Místo trestu smrti ho čekalo kruté vězení, ve kterém se snažil spáchat sebevraždu. Být zavřený v cele, často v naprosté tmě, to muselo být zvláště trýznivé. Jeho plicní onemocnění se kvapem zhoršovalo a když zemřel, vážil pouze čtyřicet kilogramů. Ani dopisy, které mu jeho blízcí posílali, mu nikdy nebyly doručeny. Odpovídat tedy nemohl a zoufalá rodina v daleké Bosně neměla o jeho dalším osudu žádné informace.

Lenka Stránská