Chytrý špičkový marketing.
view counter

Nebezpečné vymítání ďábla

view counter

Exorcismus, tedy vymítání ďábla nebo zlého ducha, patří k tabuizovaným, ale i legendami a pověrami obklopeným, tématům. Praktikuje se dodnes, a dokonce stále více.

Snad je to nelehkou dobou, ve které žijeme, ale zdá se, že v současnosti naše duše ďábel, či nečisté síly, ohrožuje stále více a více. „Modlitba exorcismu je běžná záležitost, která má člověka zbavit vlivu zlých sil. Nikdy nebylo tolik exorcismu, jako v současné době,“ říká Zdeněk Vojtíšek z Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy. V katolické církvi je tato modlitba prý zdarma.


Embed from Getty Images

Zázračná uzdravení

Prakticky vždy během vyhánění zlého ducha ze sebe posedlí vyzvrací nějaké předměty, třeba rezavé hřebíky. Nikdo ale netuší, jak se do těla dostaly, stejně jako se těžko chce věřit tomu, že by se posedlému po obřadech prodloužily nohy a on se zvětšil, jako se to prý stalo jednomu katolickému vymítači v Polsku. Mnoho lidí určitě vidělo slavný americký film „Vymítač ďábla“ z roku 1973, který byl nominován na rovných 10 cen Americké filmové akademie. Ten rozpoutal zájem veřejnosti o tuto tématiku.

Co se týká zázračných uzdravení například ochrnutých lidí, vysvětlují je psychiatři tzv. disocitivní fugou, kdy zejména podobnými stavy častěji trpící ženy. Prý měly prostě v mozku zablokovanou část motoriky nebo tu, která ovládá zrak, a díky nějakému silnému emočnímu impulzu- třeba vhodné modlitbě - došlo k jejím odblokováním. Tak to vidí vědci.


Podivné chování Anneliese

Ne vždy ale vymítání zlého ducha dopadne tak dobře. Asi nejděsivějším případem vymítání ďábla je tragédie studentky Anneliese Michel, který se udál na sklonku roku 1975. Šestnáctiletá věřící dívka začala najednou pociťovat problémy s dýcháním, nemohla se často ani pohnout a měla pocit, že je k něčemu strašnému „přikována“. Po čase problémy trochu ustoupily, ale vrátily se s Anneliesiným dospíváním a studiem na vysoké škole. Zdálo se jí, že v jejím pokoji stále někdo je a cítila v jeho přítomnosti jakýsi mrtvolný chlad. Při nedělních mších v kostele se kroutila v křečích a vykřikoval sprostá slova, která jinak nikdy nepoužívala. Když návštěva u lékaře nepomohla, navštívila svého známého pátera (a budoucího slavného exorcistu) Arnolda Renza. Ten určil diagnózu velmi rychle, stejně jako lékaři před ním. Ale nepopsal ji jako začínající schizofrenii, nýbrž posedlost zlým duchem. Začal tedy den před silvestrem roku 1975 s procesem jeho vymítání.

Vzhledem k tomu, že si celý proces nahrával na magnetofon, zachovaly se všechny Anneliesiny reakce - skučení, sténání, výkřiky, nad kterými tuhne krev v žilách.


Kdo pochybil?

Následovaly měsíce exorcismu a boje s temnými silami skrytými v dívčině těle. Proces skončil až 1. července 1976, bohužel Anneliesinou smrtí. Za příčinu úmrtí bylo uvedeno totální vyčerpání Anneliesina organismu. Když se s ní přišli rozloučit její přátelé, zůstali v hrůze stát - dívka měla celé tělo pokryto modřinami a otoky a v ústech ji chyběla polovina zubů. Vše svědčilo o strašném utrpění, kterým si nešťastná studentka před smrtí prošla. Pozdější pitva a vyšetřování odhalily pochybení jak kněze, tak lékařů, kteří dívce podávali nesprávné antiepileptické léky s nebezpečnými a silnými vedlejšími účinky, jež mohly zapříčinit dívčiny afekty a nevratné poškození organismu.

Jako další možnosti Anneliesiny posedlosti psychologové a psychiatři jmenovali Tourettův syndrom, těžkou variantu ADHD, disociativní (mnohočetnou poruchu osobnosti) nebo obsedantně kompulzní poruchy, jejichž příznaky se u mrtvé dívky opravdu dlouhodobě vyskytovaly.

V souvislosti s tímto případem se začaly množit negativní reakce na vymítání. Navíc psychiatři mají jasno, podle nich stav posedlosti neexistuje a jde jen o duševní poruchy...

Petr Blahuš