Chytrý špičkový marketing.
view counter

Negativní energie dusí hrad Střekov!

view counter

Úchvatný, dech beroucí, nebo také klenot Českého středohoří. Takové a další komplimenty padají často na adresu hradu Střekov, který se jako strážce jižní brány královského města Ústí nad Labem pyšně tyčí na skále ze ztuhlé lávy vysoko nad kaňonem řeky. Pevnost bývá někdy také označována za nejzachovalejší hradní zříceninu u nás, ale citliví lidé se v jeho zdech občas necítí zcela ve své kůži - hrad totiž stojí na výronu silné negativní energie.

Tvrdí to i psychotronik Jan Knězek z Prahy, který se zabývá interakcí mezi živými organismy a jejími energetickými procesy už více jak dvě dekády. „Jsou zaznamenány případy, kdy se zde lidé i za krásného slunečního dne cítili stísnění. Jako by je něco dusilo a tížilo. Mnoho z nich tady také pociťovalo podivnou bázeň, nebo dokonce záchvaty panického strachu,“ říká Knězek.

Podle něj možná právě tyto negativní síly z hlubin země mohou za děsuplnou historii hradu, ve které se krví zrovna nešetřilo. „Podle prastaré legendy se po nocích hradem toulá přízrak místní Bílé paní,“ tvrdí psychotronik Knězek. „Jedná se o ducha mladé paní Matyldy, původně dcery pána na blízkém skalním hradě Vrabinec, která se nedobrovolně, z donucení stala manželkou pána na Střekově, jinak velmi bezcitného lupiče Jakuba,“ vypráví Knězek. Ten loupil po celém kraji a nikdo se už nedozví, kolik kupců zajatých na tehdejší královské obchodní cestě z Prahy do Saska bylo v neprostupných pralesích zamordováno a kolik jich skončilo v nechvalně proslulé střekovské hladomorně pod hlavním bergfrídem.

Jakub se jednou vydal na rytířský turnaj do Bíliny, ale kvůli své špatné pověsti mu pánové v čele s majitelem Vrabince zakázali účast. Jakub proto přísahal vrabinskému pánu pomstu. Počíhal si na něj se svou tlupou, přepadl ho a odvlekl na Střekov. Okamžité poté zaútočil i na hrad Vrabinec vinou zajetí svého pána brzy padl. Jakub chtěl osobně zabít starého hejtmana, otce svého zajatce, ale jeho krásná dcera mu v tom zabránila. Těžko říci, jak se takový nelida dokázal zamilovat, ale stalo se a vyměnil otcův život za to, že se Matylda stane jeho ženou.

Ani po svatbě se však Jakub nezměnil a Matyldu tak trápil, že se rozhodla ukončit svůj život skokem ze skály. K činu jí dohnalo i to, že její bratr zemřel v hradní hladomorně, ačkoliv jí Jakub slíbil, že ho propustí a navíc nechal zavraždit i hradního podkoního, do kterého se tajně zamilovala. Ani on ale svému osudu neušel: po Matyldině smrti se páni v okolí spojili, Střekov dobyli a jeho pána vydali katu. Po nešťastné střekovské paní tu zbyly do dnešních dnů dvě věci: na jaře celá hradní skála rozkvete tařicemi, Matyldinými oblíbenými kytkami – a také její duch, který jako nešťastná bílá paní bloudí za větrných nocí hradem a srdceryvně pláče. Je zajímavé, že podle historiků má tato legenda pravdivé jádro a tragédie se stala někdy za vlády posledního předhusitského krále Václava IV., tedy na konci 14. století.

„Také se nám tu jistě pohybuje i duch Richarda Wagnera. Na toho svádíme úplně všechno, co se tady děje. To znamená ztracené klíče, založené papíry, nezhasnutá světla. Všechno se svádí na Richarda Wagnera, ale to je milé strašidlo," říká s úsměvem kastelán hradu Jiří Himl. Skladatel Wagner si prý za svého pobytu v Ústí nad Labem v roce 1842 hrad a jeho okolí tak zamiloval, že tu složil báseň, která se později stala základem libreta jeho úspěšné opery Čarostřelec.

 

Tajemné podzemí

A co by to bylo za správný hrad, kdyby se v jeho zdech nebo spíše podzemí neukrýval schovaný poklad? Platí to v plné míře i o Střekově, jehož legenda odkazuje na dobře zasuté podzemí plné truhel se zlatem a drahými kameny (které se ostatně v nedalekých Třebenicích těží dodnes). Má to ale jeden háček: střekovský hrad střeží podle této legendy úskoční skřetové. Protože několik set let stará pověst byla svého času mezi místními lidmi velmi rozšířená, uvěřilo jí dost lidí na to, aby se hradní poklad pokusili najít. Ve snaze rychle a snadno zbohatnout celý Střekov během několika desítek let doslova přeorali. Jejich horlivost tak přímou měrou přispěla ke značné devastaci hradu Střekov, který od totální destrukce zachránil jen nástup romantismu.

Text: Petr Blahuš