ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Nezahrávejme si s tím, co nelze mít pod kontrolou

view counter

Robert vidí a ví víc než jiní lidé. Patří mezi jedince, kteří vnímají jemnohmotný svět a různé entity, a to i ty, které mohou člověku ublížit. Občas navštěvuje místa spojovaná s výskytem paranormálních jevů. Jak uvádí, určitou dobu se zaměřoval hlavně na věci zlé, vyhledával lokality, na nichž došlo k nějaké tragédii. Je přesvědčený, že i když některé přízraky a situace mohou člověka děsit, je mnohdy lépe se pokusit o komunikaci a ne hned brát do rukou kříže či zbraně a chtít situaci řešit násilnou cestou. Varuje však zvědavce, kteří nemají respekt a hazardují tak se svým životem.“

 

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad, s čím jste se setkal a jak to na vás působilo?

„Vzpomínám si třeba na jeden starý hotel. Navštívil jsem ho ještě se dvěma kamarády. Byla půlnoc a my se šli projít po pokojích. V horním patře byla místnost s nějakým harampádím.

V jednom koutě byla mezi věcmi zarovnaná panenka - velká zhruba padesát centimetrů a opřená o stěnu. Na kameře jsem spatřil, jak otáčí hlavou a dívá se přímo na mě. Vyděšení kamarádi okamžitě utekli. Já procházel místností a panenka se za mnou otáčela. Pak se ale dlouze zadívala jedním směrem, do jiného rohu místnosti. Mezi veteší jsem tam objevil postýlku pro panenky. Sice trošku rozpadlou, ale nešlo o nic, s čím by si vteřinové lepidlo nebo kus drátu neporadily. Našel jsem tam dokonce i peřinku a polštářek. Postýlku jsem dal jakž takž dohromady a panenku do ní položil. Postýlku jsem potom postavil na stůl, směrem k východu Slunce. Zapnutý diktafon pak zachytil slova: „Jdi spát.“ Může to znít divně, ale slyšel jsem to velice rád. Nějak sem tušil, že tu noc nebudu chtít zůstávat vzhůru.“

 

A co se dělo dál?

„Vzbudil jsem se ve vedlejší místnosti v 8:08 ráno, vyspinkaný pěkně dorůžova. (smích).
Snad ani nepamatuji, že bych se někde tak dobře vyspal. A kamarádi? Jak utíkali, ve spodním patře se zasekly dveře a zůstaly tam uvěznění. Nemohli ven, ani za mnou nahoru. Ráno byli celí bledí a hrozně vystrašení. A záznamy z kamery a diktafonu ukázaly, že měli proč. Vůbec jsem nechápal, že mě to, co se tam dělo, nevzbudilo. Z diktafonu se ozývaly příšerné zvuky a rány, v jednu chvíli to vypadalo, že tam snad řádilo zemětřesení...“

 

Z vašeho vyprávění vysvítá, že taková místa asi nebudou zrovna bezpečná…

„Přijde vám bezpečné potřít se krví a pak vstoupit do lví klece? Není nic nebezpečnějšího, než lézt tam, kam nemáte. Psychika citlivého člověka může být otřesena, může to mít následky.

Mě návštěvy podobných míst dohnaly až k exorcismu, který jsem málem nezvládl. Lidé
hrozně rádi riskují, ale v tomhle případě to může dopadnout hodně špatně. Když se na ně něco nalepí, mohou ohrozit kromě sebe celou rodinu a blízké přátele.“

(zem)