Chytrý špičkový marketing.
view counter

NIMRÚD - město sumerského boha války a lovu

view counter

Původní název zněl Kalchu (Calah). Město se nachází na řece Tigris nedaleko mnohem slavnějšího Ninive, patří k nejstarším městům mezopotámské civilizace. Je ironií osudu, že právě tato starověká metropole zasvěcená bohu války se nedávno stala obětí nesmyslného útoku náboženských fanatiků.

Pastýřská osada Kalchu byla založena ve 23. století před Kristem. Pozvolna se rozrůstala do podoby města, avšak trvalo celých tisíc let, než se město stalo významným. Ve 13. století před Kristem si jej vybral jako sídlo asyrský král Salmanassar a z Kalchu se stalo známé kulturní i obchodní centrum. Největší slávu zažilo kolem roku 880 před Kristem za vlády krále Aššurnasirpala II., který z něj učinil hlavní město Novoasyrské říše. Stalo se tak po pádu semitského Akkadu, takže už byl znám i jeho semitský název Calah - Chále a ještě později Nimrúd, který následně vstoupil do Bible. Jako hlavní město mělo Kalchu kolem 100 tisíc obyvatel a kromě přepychových domů a paláců se pyšnilo i botanickou a zoologickou zahradou či velkým zikkuratem. Hlavním městem bylo Kalchu pouhých 170 let, potom se jím stalo Ninive. Původní sídelní palác zůstal tak dobře zachován, že z něj bylo vybudováno muzeum. Právě to před časem poškodily jednotky IS buldozery a trhavinou…


Kdo byl starověký Nimród?

Bible má vlastní teorii vzniku města: slovo nimrod znamenalo v semitském jazyku „rebel“. Podle judaismu byl Nimród „silný lovec před Hospodinem“, který založil „hříšné“ Ninive. Byl prý hlavně „lovcem lidí“ a po Ninive založil sousední město Calah, které se stalo jeho domovem. Udělal to ale v rozporu s přáním Boha, stal se prvním tyranským panovníkem Calahu a babylónští jej pak ztotožnili se svým zbožňovaným Mardukem. Jisté je, že semitští Akkadové přejmenovali později Calah na Nimrúd. Název se tak dostal do Bible a později zobecněl pro pojmenování lovců a myslivců - nimrodi, jak jej známe dnes. Bible však obviňuje Nimróda, že postavil obě města ne pro slávu Hospodinovu, ale svou vlastní. (zdroj: Genesis 10:8-10, 11:4). Ninive i Kalchu však byly založeny o několik tisíciletí dřív, než vůbec semitští Akkadové napadli Sumerskou říši. Ač vládli pouhé čtyři století, stihli si přivlastnit a přetvořit sumerské klínové písmo, sumerskou kulturu i jejich bohy. Semitský rebel Nimrúd tak byl „vyroben“ jako imitace mnohem staršího sumerského boha války jménem Zababa. Ten později splynul s bohem lovu Ninurtou a během období Akkadské říše tak vznikl budoucí biblický Nimród.


Sumerský bůh války

V sumerském pantheonu patřil Zababa mezi sedm hlavních bohů. Byl jedním ze synů nejvyššího boha Enlila. Zobrazován byl nejčastěji jako pták s hlavou supa a vládl mu přísný učitel Saturn. Ten v podobě Zababy přicházel všude tam, kde bylo třeba nastolit systém a řád. Některým jedincům, ale i celým městským státům starého Sumeru, uděloval velmi tvrdé životní lekce. Zababovou partnerkou a manželkou byla Gula, bohyně lékařství. Často svého druha provázela do války i na lov, léčila lidi i zvířata, rozhodovala o jejich smrti.

Sumerští bohové sídlili na nebi, které bylo od země odděleno měděnou klenbou a nebeským mořem. Měli však i podsvětní božstvo, které mělo svá sídla hluboko pod zemí v paláci za sedmero hradbami. Občas přicházeli bohové za lidmi , ukazovali se pouze králům, kněžím nebo vyvoleným hrdinům. V čele početného sboru sumerských bohů, polobohů, démonů a různých dalších bytostí stála vedoucí trojice: An - bůh nebe, Enlil - bůh vzduchu a země a Enki - bůh vody a moudrosti. Dále Utu - bůh Slunce, Nannar - bůh Měsíce a Inanna (semistká Ištar) - bohyně lásky. Všichni bohové byli řádně ženatí a bohyně vdané. Nebe a země byly osudově spojeny a lidé i města mohli své osudy vyčíst z hvězd. Tak se zrodila astrologie i astronomie. Přírodovědecké bádání nebylo u Sumerů od náboženství odděleno.


Patriarchát či matriarchát?

Kult bohyně Inanny (Ištar) byl v Mezopotámii nejrozšířenější, ačkoli se s nástupem nejvyššího slunečního boha a kultu Slunce jednalo o počátek éry patriarchálních civilizací. Do té doby vyznávaly mnohem starší národy kult Luny - velké bohyně Matky a civilizace byly matriarchální. Sumerové přišli do Mezopotámie v přelomové době věků, v přechodu z matriarchátu na patriarchát. Kult ženské bohyně měl stále ještě silné postavení, u mnoha národů dlouho zastiňoval mužské bohy. Sumerská Inanna měla největší a nejhonosnější chrámy v každém městě, zatímco sluneční bůh Utu stál ještě daleko v pozadí.


Jak bylo nalezeno Kalchu - Nimrúd?

S objevením Mezopotámie vznikla silná touha kraj prozkoumat. Jenže se jednalo, a stále jedná, o jednu z nejnepřístupnějších zemí světa. Na západě nekonečná poušť, na severu neprostupné hory a na jihu byla blokována piráty. Po obsazení Mongoly a Turky byla navíc hermeticky uzavřena vojskem. Údajný biblický ráj se změnil ve válečné peklo, kdo sem chtěl vstoupit, musel mít odvahu. I takoví se našli a nebýt jich, zůstali jsme ochuzeni o poklady národa, který stál na úsvitu naší civilizace. V nynější vyprahlé a sluncem rozžhavené pustině, kde se kdysi nacházela luxusní sumerská města, stojí stovky zvláštních pahorků. Z letadla vypadají jako obrovské rozpraskané krtince v poušti. Říká se jim telly. Jsou to tisícileté nánosy hlíny a písku na bývalých sumerských městech, chrámech a hrobkách, mnoho z nich není dosud prozkoumáno.

Jedním z dobrodruhů byl anglický právník Austen Henry Layard, který se vydal hledat bájné Ninive, ale nakopl tell, z jehož útrob vystoupil Nimrúd. S pomocí starosty nejbližší vesnice (což byl náčelník místních lupičů) a jeho mužů začal prozkoumávat pahorek. Všude nacházeli cihly s pečetěmi v klínovém písmu a velké kamenné desky zdobené reliéfy. Na nich lovecké a bitevní scény, které potvrdily, že se jedná o Nimródův kult, přesně jak stojí v Bibli. Kromě nebezpečí ve formě nemocí, štírů, loupežných Arabů, intrik a obstrukcí místního tureckého paši probíhaly vykopávky na Nimródu i v duchu kuriózních zážitků.

Například když Layard vykopal obrovskou sochu samotného Nimróda, paša se o tom dozvěděl a zakázal mu kopat dál. Prý dokud nezjistí, jestli nebyl Nimród nevěřící pes… Layard objevoval starověké město za zvláštních podmínek - s puškou na rameni, kolem zuřila válka a v této „vědecké“ atmosféře vystupovaly z hlubin pahorku socha za sochou, reliéf za reliéfem. Korunou vykopávek bylo třináct párů obrovských okřídlených lvů a býků s lidskou hlavou zvaných lamassu. Tyto sochy střežily vstup do paláce panovníka. Každá z nich vážila 9 až 27 tun! Ačkoli pochopil, že narazil na biblický Nimrúd, nevěděl, o jaké sumerské město se jednalo. Klínové písmo dosud nebylo rozluštěno. Teprve mnohem později bylo možné s jistotou určit, že vykopal Kalchu, biblické Chále. Úspěch podnítil Layarda k dalšímu činu, do roka přivedl skupinu dělníků na vedlejší pahorek a vykopal Ninive!

V Nimrúdu byly dále nalezeny socha samotného Aššurnasirpala II., chrám boha lovu Ninurty, nejvyššího boha Enlila i několik dalších chrámů, městské hradby, paláce několika králů, dvoumetrový černý monument - slavný Salmanasssarův černý obelisk z 9. století před Kristem. A také sbírka 613 kusů zlatých klenotů a drahokamů. Nyní je ze starověkého sumerského města změť trosek. Islámští extremisté začali brutálním způsobem přepisovat dějiny a jedním z cílů jejich řádění se staly poklady sumerské civilizace. V Nimrúdu zničili již palác krále Aššurnarsipala II. včetně monumentálních soch před vchody, stejně postupují i na dalších místech nesmírné historické hodnoty v Íráku a Sýrii.

Jana Zapletalová