ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Po stopách zlaté horečky v Jeseníkách

view counter

Na desítkách míst naší republiky se dříve těžilo zlato, což nám připomínají mnohé názvy. Zlaté Hory, Zlatý potok, Zlatý vrch. Co jméno, to bájné eldorádo. Kromě známých vydatných zdrojů drahocenného žlutého kovu v regionech Šumavy, kolem Jílového nebo u Vlašimi patřila mezi nejdůležitější revíry též oblast Jeseníků.

 

Privilegované těžařstvo

Tam představovaly stálici právě Zlaté Hory, alias Cukmantl. K dalším historickým centrům patřila blízká úbočí Zlatého chlumu u města Jeseníku. Ten je zároveň oblíbenou destinací krátkých výletů i takřka povinnou zastávkou túr na Rejvíz. Husté lesy západních svahů Zlatého chlumu pořád tají složitou soustavu nápadných stop po intenzivním dolování - zčásti zasypaná ústí štol, zarostlé haldy a hluboké nebezpečné propady. Zlatá horečka tady proběhla v několika vlnách. Poslední průzkumy se pak uskutečnily ještě během 80. let minulého století. Ovšem největší slávu ložisko zažilo počátkem novověku. Zatímco obecně bývá feudalismus řazen k dosti temné epoše, obyvatelé privilegovaných horních měst se těšili nebývalých svobod, z nichž některé i dnes snadno vzbudí závist. Stačí se ponořit do studia dobových pramenů ze začátku 16. století. A přečíst si tehdejší ustanovení.

„Horníci mají obdržet svobodná bydliště a sídla bez jakéhokoli zatížení. V pátek a v sobotu mohou pro svou potřebu volně rybařit. Horníci mohou volně vařit a čepovat pivo, péci pečivo, porážet dobytek a vysekávat maso. Těžařstva, horníci a dělníci neplatí pozemkovou daň ani přirážky a jsou osvobozeni od vojenské služby mimo zemi. K stavbě domů, dolů, stoup, hutí, mlýnů, ke své výzbroji a k pálení dřeva v milířích mohou odebírat dřevo svobodně z biskupských lesů …“


Hora plná pokladů

Přímo na území zaniklých dolů se v členitém terénu plném nástrah klikatí krátká naučná stezka. Ta vybíhá z trasy žluté značky, kousíček nad rozcestím Pod Čertovými kameny, kde se křižuje se zelenou. Uprostřed příkrého labyrintu odvalů, nerovností a jam připomene pocestným bohatýrské časy honby za zlatým mámením. Zároveň tady každý načerpá pozoruhodné informace. Třeba fakt, že zdejšímu kovu patří skvělá pozice druhého nejryzejšího zlata na světě!

Ale i po ukončení těžby Zlatý chlum čelil ohromné pozornosti prospektorů. A v jejich zorném úhlu setrval doposud. Byť jde převážně o amatérské mineralogy a sběratele přírodnin. Mezi horninami Zlatého chlumu se hojně vyskytují partie lesklého svoru, který obsahuje temně rudé krystaly granátu - almandinu. Vzorky stříbřité horniny, v níž jakoby pluly rozptýlené granáty, jsou nesmírně elegantní. Dokonale omezené krystaly almandinu mnohdy přesahují dvoucentimetrovou velikost.

V předminulém století se je místní podnikatel snažil zužitkovat při výrobě bižuterie. Dále se uskutečnily pokusy o šperkařské zpracování. Avšak bezúspěšně. Zato se almandin ze Zlatého chlumu stal ozdobou sbírek vídeňského Přírodovědného muzea. Teď už je naleziště dost vyčerpáno. Najít slušný kousek vyžaduje pořádnou dávku štěstí. A hazardovat se životem při vstupu do opuštěných důlních děl je zbytečné.

 

Důstojná kaple na Křížovém vrchu

Na vrcholu Zlatého chlumu se tyčí půvabná rozhledna připomínající rázovitou romantiku prvního vzestupu rozvoje pěší turistiky. Avšak Zlatý chlum si schovává ještě třetí atrakci, a to kapli na Křížovém vrchu. Před ní byla nově instalována vyhlídková plošina, současně se po odlesněném úbočí vlní trasa obnovené křížové cesty. Nynější svatyni předcházela dřevěná stavba, která ale prý u velectěných hostů Priessnitzových lázní díky své prosté jednoduchosti vzbuzovala posměch. Proto byla na Křížovém vrchu v půli 19. století zbudována kaple nynější. A pořád skvěle plní úlohu ideálního vycházkového místa pro všechny, kdo si sem přicházejí užít krás přírody, radosti z pohybu nebo duchovní vzpruhy.
Text : Jakub Hloušek