Chytrý špičkový marketing.
view counter

Pod strom jen s kyslíkovou maskou

view counter

Velmi roztomilý stromek roste hojně v Brazílii. Říká se mu manchineel a prý s pomocí jeho bobulí trávila nepohodlné oběti už v 15. století Lucrezia Borgia (1480-1519). Na tom by nebylo nic tak zvláštního. Prudce jedovatých bylin a stromů jsou na světě tisíce. Ale chyba lávky. Usednete-li pod krásně rozkvetlý strom a podáte-li se v horkém poledním slunci na pět minut dřímotě, už se v krajním případě nemusíte probudit.


I dotyk způsobí puchýře

Z tmavě rudých květů padá drobounký pyl, podobně jedovatý, jako je jed curare, který používali domorodci do svých foukaček. Pokud se ho příliš nadýcháte, můžete zemřít. Může se navíc šířit dost daleko. V menší koncentraci a ne úplně čerstvý už vás sice asi nezabije, ale na pořádné přiotrávení to stále bohatě postačí. Nebezpečný je strom i mimo dobu květu. Má totiž jedovaté listy i kůru – pouhý dotyk způsobí ošklivé puchýře.


Vůně na zabití

Něco podobného se říká i o stromu kumanga, rostoucím na Madagaskaru. Domorodé historky o ptácích, kteří padají na zem z jeho větví mrtví, jsou asi trochu nadnesené, ale, jak se říká, na každém šprochu je pravdy trochu. Vůně krásných bílých květů je skutečně toxická, zvláště když se nashromáždí například v nějaké proláklině. Jednoho cestovatele prý stála tato skutečnost málem život. Jen rychlost jeho motorky, se kterou opustil zamořené území, ho zachránila. Když list kumangy spase kráva, takřka ihned umírá. Jelikož domorodci tyto stromy ze strachu pálí, když zrovna nekvetou, zbývá jich už jen pár posledních na celé planetě.
(nag)