ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Pojetí objektivní odpovědnosti za poškození automobilu zaparkovaného na parkovišti ubytovacího zařízení

view counter
Pojetí odpovědnosti za škodu je v zákoně č. 89/2012Sb., občanský zákoník upraveno poměrně široce v ust. §2894 a nasl.. V ust. §2920 a nasl. se pak občanský zákoník snaží postihnout co největší množství situací, ve kterých je dovozována objektivní odpovědnost za vznik škody. Jakkoliv by se mohlo zdát, že při shodném skutkovém ději bude dovozována vždy shodná objektivní odpovědnost za škodu, pak opak je pravdou, jak bude dále v tomto článku popsáno.
 
Vzorový příklad
Představme si stav, kdy na otevřeném nehlídaném parkovišti patřící k hotelu dojde k poškození tří automobilů např. pádem stromu. Součástí hotelu je i restaurace přístupná i pro osoby na hotelu neubytované. Poškozené vozy patří třem různým osobám. První z nich je hostem ubytovaným v hotelu po delší časový úsek, řekněme např. týden. Druhá osoba je pouze hostem restaurace. Třetí osoba je zaměstnancem hotelu.

Jakkoliv v popsaném případě je skutkový děj shodný, pak pojetí objektivní odpovědnosti bude posuzováno v každém z případů odlišně.

Je nepochybné, že ve všech třech případech došlo k zaparkování automobilu na parkovišti za účelem využití služeb hotelu, respektive za účelem jejich poskytování v případě třetím.

Odpovědnost za škodu na odložených věcech
Jakkoliv by se v případě poškození vozu pádem stromu nabízelo posouzení situace dle ust. §2937 občanského zákoníku, který upravuje odpovědnost za škodu v případě, že věc způsobí škodu sama od sebe, pak v daném konkrétním případě se vzhledem k povaze a účelu parkoviště nabízí přísnější posouzení objektivní odpovědnosti za odložené a vnesené věci dle ust. § 2945 resp. §2946 občanského zákoníku.

§2945 odst. 1) občanského zákoníku stanoví, že: „Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věci a byla-li věc odložena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové věci obvykle ukládají, nahradí provozovatel poškození, ztrátu nebo zničení věci tomu, kdo ji odložil, popřípadě vlastníku věci.“ Objektivní odpovědnost za odložené věci je tedy pojímána velmi přísně bez možnosti jakékoliv liberace.

Judikaturou bylo dovozeno již obecně přijímané pravidlo, že i na odložení automobilu na parkovišti zařízení, jehož služby hodlá jeho majitel využít, bude aplikována odpovědnost provozovatele za odložené věci, neboť z povahy poskytované služby vyplývá potřeba, aby osoba služby využívající automobil na tomto parkovišti odložila. Podle odpovědnosti za odložené věci tedy bude posuzován vznik škody např. na parkovišti před hypermarketem, stejně tak jako v případě umístění automobilu před hotelem, v němž vlastník automobilu hodlá využít sauny. Viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.9.2012 sp.zn. 25 Cdo 4170/2010. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že: „Úprava objektivní odpovědnosti provozovatele za škodu způsobenou na odložených věcech se týká výkonu takových činností, při nichž je jejich adresát (zákazník) za účelem využití poskytované služby nucen na určitou, většinou poměrně krátkou dobu, přerušit dohled nad svými věcmi a tzv. je odložit.“

V nastíněném vzorovém případě tedy bude provozovatel hotelu odpovídat zákazníkovi hotelové restaurace, který umístil svůj vůz na parkoviště hotelu na přechodnou dobu své návštěvy restaurace, dle přísné objektivní odpovědnosti za škodu na odložených věcech ve smyslu ust. §2945 občanského zákoníku.

Odpovědnost za škodu na vnesených věcech
V případě, že na parkovišti před hotelem bude umístěno auto zákazníka na hotelu po delší časový úsek ubytovaného, pak situace bude zjevně odlišná.

§2946 občanského zákoníku stanoví: „(1) Kdo provozuje pravidelně ubytovací služby, nahradí škodu na věci, kterou ubytovaný vnesl do prostor vyhrazených k ubytování nebo k uložení věcí, popřípadě na věci, která tam byla pro ubytovaného vnesena. To platí i tehdy, byla-li věc za tímto účelem ubytovatelem převzata. (2) Prokáže-li ubytovatel, že by ke škodě došlo i jinak, nebo že škodu způsobil ubytovaný nebo osoba, která ubytovaného z jeho vůle provází, povinnosti k náhradě škody se zprostí. K ujednáním o jiných důvodech zproštění se nepřihlíží.“ Následující §2947 pak stanoví: „Povinnost nahradit škodu se nevztahuje na vozidla, na věci ponechané ve vozidle, ani na živá zvířata, ledaže je ubytovatel převzal do úschovy.“

V posuzovaném případě, tedy ubytovaný host hotelu v souvislosti s ubytováním v hotelu, na hotelem určeném místě umístil svůj automobil, avšak na parkovišti nikterak nehlídaném, nezabezpečeném a volně přístupném. V daném případě se tedy nejednalo o bezprostřední, nutně vyžadované a krátkodobé odložení věci za účelem čerpání služeb hotelu, nýbrž o umístění automobilu v souvislosti s ubytováním v hotelu. Zásadní rozdíl v pojetí je pak především v dlouhodobém charakteru parkování automobilu, který dál po dobu pobytu nepoužívá, respektive užívá ho v omezené míře, tj. došlo k jeho uložení u ubytovatele. K tomuto pojetí se ostatně přiklonil i Krajský soud v Hradci Králové, ve svém rozsudku ze dne 20.3.2017, sp.zn. 24 Co 48/2017. Skutečnost, že tato odpovědnost by mohla být vztahována i na osobní automobily umístěné na parkovišti hotelu ostatně potvrzuje i ustanovení §2947 občanského zákoníku.

Pojetí odpovědnosti za věci vnesené není pojímáno tak přísně, jako odpovědnost na věcech odložených. Pro posuzovaný případ je však rozhodné vyloučení odpovědnosti za škodu na vozidlech v §2947 občanského zákoníku, který z odpovědnosti za škodu na vnesených věcech vylučuje vozidla a živá zvířata. Toto ustanovení má inspiraci v §701 odst. 4 německého BGB. Důvod pro toto vyloučení spočívá v mobilitě těchto předmětů a ve zvýšeném riziku jejich krádeže. Má se tím též zabránit tomu, aby ubytovatelé nesli škody na vozidlech, které vznikly při jiných příležitostech (Werner, 2006, Rn. 48) (viz Komentář C.H.Beck, Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§2055-3014), 1. vydání, 2014, s. 1672).

Lze tedy uzavřít, že automobil hosta ubytovaného na hotelu bude považován za věc do prostor hotelu vnesených, zároveň však ubytovatel bude objektivní odpovědnosti za škodu na vnesených věcech zproštěn na základě vyloučení dle §2947 občanského zákoníku.

Je nezbytné však ještě na tomto místě podotknout, že zproštění odpovědnosti ubytovatele za vnesené věci ještě nemusí znamenat úplné zproštění odpovědnosti za škodu ve chvíli, kdy by odpovědnost ubytovatele byla dána na základě odpovědnosti na škodu, kterou způsobila věc sama o sobě. Tj. ve chvíli kdy spadlý strom bude ve vlastnictví ubytovatele.

Odpovědnost za škodu na vozidle zaměstnance hotelu

Zvláštní situace pak v projednávaném případě nastane v případě, že automobil na parkovišti hotelu bude patřit některému z jeho zaměstnanců, který byl ve chvíli vzniku škodné události v práci a tedy plnil své pracovní úkoly u svého zaměstnavatele. V takovém případě bude na místě aplikace ustanovení §267 odst. 1 zák.č. 262/2006Sb., zákoník práce, který stanoví: „Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém.“

Pro posouzení odpovědnosti hotelu, jako zaměstnavatele za škodu na vozidle zaměstnance pak bude zejména rozhodující, zda použití automobilu k cestě do práce a s tím spojené odložení automobilu na parkovišti k tomu určeném je pro daného zaměstnavatele a situaci obvyklým, či ne. V případě, že náš hotel bude na odlehlém místě, kam se jak hosté, tak zaměstnanci dopravují svými automobily, pak je zde na místě odškodnění celé skutečné škody ze strany zaměstnavatele dle ust. §268 odst. 1 zákoníku práce. V případě, že však dojde k poškození automobilu zaměstnance, který se do zaměstnání obvykle automobilem nedopravuje a takovýto způsob dopravy není u zaměstnavatele zcela obvyklý, např. z důvodu umístění hotelu v centru města s dobrou dostupností veřejnou dopravou, pak odpovědnost zaměstnavatele bude omezena pouze do výše dle ust. §268 odst. 2 zákoníku práce. Nezbytnou podmínkou uplatnění odpovědnosti za škodu samozřejmě je, že ke škodné události došlo po dobu, kdy byl zaměstnanec v práci a plnil své pracovní úkoly a zaměstnanec v zákonem určené 15ti denní lhůtě vznik škody zaměstnavateli oznámil.

Závěr

Z výše popsaného rozboru škodné události je zřejmé, že posouzení odpovědnosti za škodu nemusí být vždy při shodném skutkovém ději posuzována stejně a je tedy nezbytné každý případ posuzovat v širších souvislostech postavení osob na události zúčastněných. Tento článek rozhodně nevyčerpává veškeré možné další posouzení té samé situace. Autorka tohoto článku při jeho sepisu vycházela z konkrétního případu projednávaného při výkonu jejího povolání advokáta a zejména v části zaobírající se odpovědností na věcech vnesených upozorňuje, že tato problematika nebyla doposavad řešena před dovolacími orgány a právní rozbor tedy vychází především ze zkoumání samotné autorky a rozhodnutí soudu odvolacího.          


Mgr. Zuzana Sůvová,
advokát


Advokátní kancelář JELÍNEK & Partneři s.r.o.

Pardubice - Dražkovice 181
533 33  Pardubice

Velké náměstí 1
500 03  Hradec Králové

Tel.:    +420 466 310 691
Fax:    +420 466 310 691
gsm:    +420 724 794 986
e-mail:    
advokati@advokatijelinek.cz   


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo |
www.epravo.cz
 
Mgr. Zuzana Sůvová (JELÍNEK & Partneři)