ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Pracovní doba a doba odpočinku po novele zákoníku práce

view counter
24.1.2012, Doc. JUDr. Margerita Vysokajová, CSc., Zdroj: Verlag Dashöfer
Zákoník práce od 1. 1. 2012 výslovně definuje pojem rovnoměrného rozvržení pracovní doby, při kterém zaměstnavatel rozvrhuje na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, jehož základním pravidlem je, že pracovní doba je v každém týdnu stejně dlouhá.
 
PRÁVNÍ ÚPRAVA
            Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění
  • Rozvržení pracovní doby: § 81 až § 85
  • Konto pracovní doby: § 86 až § 87
  • Přestávka v práci: § 88 až § 89
  • Doba odpočinku: § 90 až § 92
  • Práce přesčas: § 93 a 93a
  • Pracovní pohotovost: § 95
  • Společná ustanovení o pracovní době a době odpočinku: § 96 až § 99
Obecná ustanovení o pracovní době a délce pracovní doby upravuje zákoník práce v § 78-80 ZP.   Změnu v této oblasti  představují s účinností od 1. 1. 2012 nově zařazené definice rovnoměrně a nerovnoměrně rozvržené pracovní doby  (§ 78 písm. l a m) a zpřesnění pojmu zaměstnance pracujícího v noci, za něhož je považován zaměstnanec, který odpracuje během noční doby nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně v období 26 týdnů po sobě jdoucích.
Rozsah  pracovní pohotovosti není v zákoníku práce vymezen. Současně se jednotně upravuje odměňování pracovní pohotovosti bez ohledu na to, zda jde o podnikovou sféru nebo o rozpočtové a příspěvkové organizace, viz § 140 ZP.
Zákoník práce v § 81 odst. 1 nově stanoví, že pracovní dobu určuje zaměstnavatel. Vypouští se tedy spoluúčast odborových organizací při rozvrhování pracovní doby. Dále se stanoví,  že i   při rovnoměrném rozvržení pracovní doby do jednotlivých týdnů  žádná z nařízených směn nesmí přesáhnout 12 hod.
Při nerovnoměrném rozvržení směn nesmí délka směny podle § 83 odst. 2 ZP přesáhnout 12 hod. a průměrná týdenní pracovní doba, bez práce přesčas za období 26 týdnů nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu. Pouze kolektivní smlouvou lze rozšířit toto období na 52 týdnů.
Zaměstnavatel je povinen vypracovat u rovnoměrně i nerovnoměrně rozvržené pracovní doby písemný rozvrh týdenní pracovní doby (harmonogram směn) a je povinen seznámit s ním zaměstnance nejméně 2 týdny před začátkem období, na které je pracovní doba rozvržena. Pouze v případě zavedení konta pracovní doby, může rozpis směn provést a oznámit zaměstnancům týden  před obdobím, na něž se vztahuje nepravidelně rozvržená doba.
 
Upozornění
V řadě zejména menších podniků se toto ustanovení nedodržovalo, zvláště v tom, že se nedodržovala lhůta dvou týdnů předem, v nichž měl být znám rozvrh směn. Toto ustanovení mělo zajistit zaměstnancům, aby si mohli upravit i své využití volného času. Nestanovení rozvrhu pracovních směn je podle zákona o inspekci práce č. 251/2005 Sb., považováno za přestupek zaměstnavatele - fyzické osoby (§ 15) a správní delikt zaměstnavatele - právnické osoby(§ 28) s možností uložení pokuty až do výše 2 000 000 Kč.
Podmínky pro uplatnění pružné pracovní doby se nezměnily, ale při pružném rozvržení pracovní doby musí být  průměrná týdenní pracovní doba naplněna ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem, které nyní činí až 26 týdnů a kolektivní smlouva může toto období určit až na 52 týdnů po sobě jdoucích (§ 85).  Rozsah základní pracovní doby, během níž musí být zaměstnanec na pracovišti,  stanoví zaměstnavatel. Ten také určuje rozsah volitelné doby, kdy si zaměstnanec volí sám začátek a konec pracovní doby.   Celková  délka směny v jednotlivých dnech  nesmí přesáhnout 12 hod.
 
Příklad
Zaměstnavatel určil rozsah pevné pracovní doby od 9.00 do 13.00 hod. Zaměstnanec může setrvat na pracovišti mezi 6.00 a 19.00 hod.
Denní rozsah směny zaměstnance nesmí přesáhnout 12 hodin. To znamená, že nastoupí-li do práce v 6.00 hod., musí jeho pracovní směna skončit nejdéle v 18.00 hodin.
 
Upozornění
Při pracovní cestě zaměstnance, při zastoupení zaměstnance, který se nedostavil na směnu, jejíž začátek a konec je pevně stanoven, v době prvních 21 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance, kdy mu náleží náhrada mzdy či platu od zaměstnavatele se pružné rozvržení pracovní doby neuplatní a zaměstnavatel je pro tento účel povinen určit rozvržení týdenní pracovní doby do směn.
Konto pracovní doby je  způsob jejího rozvržení, který smí zavést jen kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis u zaměstnavatele, kde nepůsobí odborová organizace. Při uplatnění konta pracovní doby zaměstnavatel přiděluje zaměstnanci práci v rozsahu odpovídající jeho potřebám a platí mu za ni ve vyrovnávacím období stejnou (tzv. stálou) mzdu. Teprve po uplynutí vyrovnávacího období doplatí zaměstnanci vykázaný rozdíl. Konto pracovní doby nelze  uplatnit v rozpočtových a příspěvkových organizacích.
Zaměstnavatel je při uplatnění tohoto způsobu povinen vést tzv. účet pracovní doby a účet mzdy každého zaměstnance, v němž bude vykazovat:
  1. stanovenou týdenní pracovní dobu,případně kratší pracovní dobu,
  2. rozvrh pracovní doby na jednotlivé dny,včetně začátku a konce směny,
  3. skutečně odpracovanou dobu v jednotlivých dnech a součet za týden,
  4. rozdíl mezi stanovenou pracovní dobou a skutečně odpracovanou dobou.
Tento rozdíl se posuzuje buď za období 26 týdnů, případně 52 týdnů ,stanoví-li to kolektivní smlouva,  nebo za kratší období stanovené v kolektivní smlouvě nebo vnitřním předpisem zaměstnavatele.
Zaměstnavatel je povinen  poskytovat nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Mladistvým zaměstnancům  musí být poskytnuta přestávka nejdéle po 4,5 hodinách práce. Tato přestávka se nezapočítává do pracovní doby, ale pokud by zaměstnanec v důsledku charakteru práce, kterou nelze přerušit, (např. recepční vrátní, dispečeři), nemohl opustit své pracoviště, je mu pouze zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo , která se  do pracovní doby započítá.
Na rozdíl od toho se bezpečnostní přestávky (např. u řidičů nebo zaměstnanců konajících namáhavé práce apod.) do pracovní doby započítávají. Když by bezpečnostní přestávka připadla do doby přestávky na jídlo a oddech, pak se rozsah této překážky započítá do pracovní doby.
 
Upozornění
Protože mnoho podniků neeviduje dodržování doby přestávky na jídlo a oddech, stává se tento nedostatek jedním z nejčastějších porušení pracovních povinností. Sporné je i to, že většinou je tato přestávka poskytována v minimálním rozsahu tj. ½ hod. denně, přičemž se ještě umožňuje tuto přestávku rozdělit na dvě části. Proto si nelze dost dobře představit, aby se mohli zaměstnanci během přestávky v klidu naobědvat, zejména tam, kde stravovací možnosti nejsou přímo v areálu podniku. Proto by se měli zaměstnavatelé zamyslet nad tím, zda ½ hod. je postačující k tomu, aby se zaměstnanci stačili v této době naobědvat, a případně poskytovali přestávku delší.
V zákoně nejsou jednoznačně vymezeny činnosti, při nichž zaměstnanec nesmí opustit své pracoviště, a proto záleží na úpravě, kterou musí každý zaměstnavatel provést v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu, kde by měl stanovit, u kterých činností se bude přestávka započítávat do pracovní doby. Např. vrátný v podniku A je na vrátnici sám a musí bránu otevírat a zavírat, aby mohla bezproblémově vjíždět a vyjíždět vozidla. Zde by se měla přestávka započítávat do pracovní doby. Naproti tomu, v jiném podniku jsou na vrátnici dvě osoby a mohou se tedy během přestávky na oběd vystřídat, aniž by došlo k narušení chodu podniku. V takovém případě se jim přestávka nebude započítávat do pracovní doby.
V § 90 ZP se stanoví, že doba nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami musí činit nejméně 12 hodin. Tato doba odpočinku může být výjimečně v případech v zákoně uvedených (např. nepřetržité provozy, práce přesčas, v zemědělství, poskytování služeb obyvatelstvu, naléhavé opravné práce, živelní události) zkrácena na 8 hodin pouze zaměstnancům starším 18 let za předpokladu, že v následující směně bude zaměstnanci doba odpočinku prodloužena o původně zkrácenou dobu. Dny pracovního klidu jsou ty dny, na něž připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu a svátky. To znamená, že nemusí jít vždy o sobotu a neděli, nýbrž, zejména u zaměstnanců s nepravidelně rozvrženou pracovní dobou může jít i o jiné dny v týdnu. V tyto dny může zaměstnavatel nařizovat zaměstnanci přesčasovou práci pouze výjimečně. To platí i o práci přesčas ve svátek. Druhy pracovních činností, kdy lze nařídit práci přesčas jsou vyjmenovány v § 91 ZP. Paragraf 91 obsahuje  ustanovení o úpravě počátku pracovního týdne tam, kde zaměstnanci pracují v nočních směnách, které bylo dříve obsaženo pouze v prováděcím nařízení vlády.
 
Upozornění
Podniky nejčastěji chybují v tom, jak počítat příplatky za práce konané o sobotách a nedělích a zejména za práci ve svátek u zaměstnanců pracujících v nočních směnách. Také zaměstnanci takto pracující se domáhají neoprávněně těchto příplatků v domnění, že pracovali v den svátku.
Nejlépe si osvětlíme tuto problematiku na následujícím případu
 
Příklad
V podniku začíná pracovní týden v pondělí v 6.00 hod. Státní svátek připadá na středu. Zaměstnanci pracující ve směnách nastupují do práce tak, že odpolední směna končí v úterý ve 22.00 hod. a noční směna pracuje od 22.00 hod. do středy 6.00 hod.
 Zaměstnanci na této směně se neoprávněně domáhají vyplacení příplatku za práci ve svátek od 24.00 hod. do 6.00 hod. Ovšem v tomto případě jde stále o třetí úterní směnu, i když její převážná část již připadá na středu.Naopak zaměstnanci nastupující na směnu ve svátek ve středu ve 22.00 hod. budou mít nárok na příplatek za práci ve svátek až do čtvrtka do 6.00 hod., kdy jim končí pravidelná směna.
Během sedmi po sobě jdoucích  dnů musí mít zaměstnanec,  nepřetržitý odpočinek v týdnu v rozsahu nejméně 35 hodin a mladiství zaměstnanci  nejméně v rozsahu 48 hodin. Ve vybraných případech daných technologií nebo sezónními vlivy (např. žně) může být zkrácena doba nepřetržitého odpočinku až na 24 hodin s tím, že za období dvou týdnů bude činit doba odpočinku alespoň 70 hodin.   Je-li tak dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo souhlasí-li s tím zaměstnanci, může být v zemědělství zkrácený nepřetržitý odpočinek  vyrovnán až po třech týdnech v rozsahu 105 hod., případně až za 6 týdnů při sezónních pracích, kdy bude odpočinek poskytnut v délce alespoň 210 hodin.
Upozornění
V této oblasti se nejčastěji chybuje nedodržováním doby nepřetržitého odpočinku a nařizováním přesčasové práce na dobu nepřetržitého odpočinku. Porušováním zákoníku práce se často dopouštějí zejména obchodní řetězce působící na území našeho státu.
Práci přesčas může nařídit pouze zaměstnavatel z vážných důvodů a nařízená práce přesčas je limitována rozsahem 150 hodin v kalendářním roce. Zaměstnanec pak může po dohodě se zaměstnavatelem konat další práci přesčas tak, aby celkový počet přesčasových hodin v průměru za 26 týdnů činil maximálně 8 hodin týdně (tj. 208 hodin).  V kolektivní smlouvě pak lze sjednat období pro konání práce přesčas na 52 týdnů v roce (tj. 416 hodin).
Do počtu přesčasových hodin vykazovaných v těchto limitech nespadají ty hodiny práce přesčas, za něž bylo poskytnuto zaměstnanci náhradní volno.
V § 93a je upravena další dohodnutá práce přesčas ve zdravotnictví, která za podmínek zde uvedených  nesmí u zaměstnanců ve zdravotnictví přesáhnout v průměru dalších 8 hodin týdně,  u zaměstnanců zdravotnické záchranné služby v průměru dalších 12 hodin týdně v období 26 týdnů po sobě jdoucích (kolektivní smlouva může toto období stanovit až na 52 týdnů).
 
 
 
 

Přestávka u dohody o provedení práce

10.2.2012, Mgr. Jan Vácha, Zdroj: Verlag Dashöfer
Na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr se nevztahuje ustanovení zákoníku práce o pracovní době a době odpočinku.

Dotaz:
Máme pracovnici na dohodu o provedení práce. Její mzda je stanovena za odpracovanou hodinu. Můžeme ji z vykázaných hodin odečíst půl hodiny denně na svačinu?

Odpověď:
Dohodu o provedení práce(dále jen DPP) a dohodu o pracovní činnosti upravuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZP) ve své části třetí (§ 74 -77 ZP). Je nezbytné vycházet z toho, že na tyto dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr se nevztahuje ustanovení zákoníku práce o pracovní době a době odpočinku (viz. § 77 odst. 2 písm. d) ZP).
Zaměstnancům pracujícím na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr není tedy nezbytně nutné určovat přestávky v práci na jídlo a oddech, stejně jako není povinností zaměstnavatele rozvrhovat těmto zaměstnancům pracovní dobu. To však ještě neznamená, že by zaměstnancům pracujícím na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr tato přestávka určena být nemohla. Smyslem právní úpravy dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a jedním z jejich hlavních znaků je posílení smluvní volnosti, proto právní úprava stanoví pouze základní práva a povinnosti subjektů v právním vztahu a veškerá ostatní práva je třeba založit právním úkonem v souladu s § 4b ZP.
Proto v případě, že by tazatel považoval za důležité zajistit  přestávku na jídlo a oddech i pro zaměstnance pracující  v rámci DPP, jednoznačně doporučuji výslovně  sjednat podmínky stanovení a čerpání přestávky v práci přímo v DPP, kterou bude se zaměstnancem uzavírat (případně k DPP, která takové podmínky neobsahuje, sjednat se zaměstnancem písemný dodatek). Přestávky na jídlo a oddech se nezapočítávají do pracovní doby, tudíž je posléze bude možno z vykázané doby strávené na pracovišti „odečíst“.
 
 
 
 

Sjednání dodatku k pracovní smlouvě ohledně práce přesčas

7.2.2012, JUDr. František Muška, Zdroj: Verlag Dashöfer
 
Nic nebrání tomu, aby zaměstnavatel od 1. ledna 2012 sjednal se zaměstnancem, kterému za práci přesčas vyplácel mzdu a příplatek za práci přesčas, mzdu s přihlédnutím k práci přesčas.
Dotaz:
Může zaměstnavatel změnit dodatkem pracovní smlouvu, která byla uzavřena před účinností nového zákoníku práce od 1. 1. 2012 v souvislosti s § 114 odst. 3? Dosud zaměstnavatel platil za práci přesčas příplatek, nyní by chtěl použít nové ustanovení, že mzda může být sjednána již s přihlédnutím k případné práci přesčas. Lze toto ujednání uvést přímo v pracovní smlouvě? Existuje nějaký závazný vzor?

Odpověď:
Zákoník práce přímo v § 114 odst. 3 nestanoví povinnost sjednat mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas jen v pracovní smlouvě, může být tedy sjednána i v jiné, samostatné smlouvě, ale vhodnější je sjednat ji v pracovní smlouvě (v uvedeném případě dohodou o změně pracovní smlouvy. Nemůže však být stanovena zaměstnavatele jednostranně. Mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas je možné sjednat nejvýše v rozsahu 150 hodin práce přesčas za kalendářní rok a u vedoucích zaměstnanců  v mezích celkového rozsahu práce přesčas, tedy maximálně 416 hodin.
Závazný vzor pro sjednání mzdy s přihlédnutím k případné práci přesčas v pracovní smlouvě neexistuje. Postup je však stejný, jako pro sjednání jakékoliv změny pracovní smlouvy. Dohoda by mohla znít přibližně takto:
 
DOHODA O ZMĚNĚ PRACOVNÍ SMLOUVY
uzavřené dne ………… mezi
Zaměstnavatel:
Zaměstnanec:
Odstavec ……. se mění takto:
Mzda zaměstnance ve výši ……………Kč se sjednává s přihlédnutím k případné práci přesčas v rozsahu  nejvýše 150 hodin (nebo méně) za kalendářní rok.
Ostatní ujednání pracovní smlouvy zůstávají zachována.
Podpis zaměstnance                                           Podpis zaměstnavatele
 
 
Potřebujete ke své práci zákony? V Edici AZí najdete úplné znění zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti k 1. 1. 2012 (ZZ k 5. 1. 2012). Díky přehlednému zpracování uvidíte jak nově vložený text, tak i text vypuštěný.
 Vzor pracovní smlouvy s podrobným komentářem na CD.