ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Představujeme: Malířku Lenku Cardovou

view counter

Příběhy neviditelných duší a bytostí

Lenka Cardová se narodila v Brně v roce 1981, žije a tvoří v Chudčicích u Brna. Původní povolání cukrářky jí nenabízelo možnost být dostatečně kreativní, a proto se rozhodla věnovat se v plné míře tomu, co ji bavilo již od dětství - malbě a kresbě. Autorka se snaží zachytit pravou podstatu věcí, netradiční pojetí světa a jeho součásti zobrazuje přes pocity, které tvoří hlavní pilíř tvorby a jsou otištěny v každém z jejích obrazů. Ať už se jedná o portréty, plakáty, ilustrace či akty. Obrazy vystavovala například v Brně, Znojmě, Blansku, Hustopečích, Velkém Meziříčí nebo Černé Hoře. Účastnila se několika projektů. Je autorkou předlohy pro logo spolku Kambodža Oči dokořán či plátna koncertního pozadí Jany Kratochvílové. Inspiraci čerpá ze svého okolí, sama ze sebe, z hudby a také z toho, co běžně zůstává očím zakryto. Nahlížet na svět jiným pohledem a umět se dívat pod povrch věcí dodává obrazům na živosti a autentičnosti.

 

Co vás vedlo a motivovalo k výtvarné činnosti?

Ani vlastně nevím, co mě vedlo. Malovala jsem od malička, byl to můj svět, kde jsem byla svá a nikdo mě nesoudil. Byla jsem šťastná. Pár roků jsem nemalovala a podnikala v jiném oboru. Ale tam nebylo srdce, jak má být. Jednoho dne přišla velká bolest a já ji potřebovala ze sebe dostat. Vzala jsem znovu papír, křídu a co se dělo dál je nasnadě...

 

O čem jsou vaše díla? Co vyjadřují?

Je v nich můj život, to jak se cítím, co prožívám... Od toho se odvíjí i daná energie, která v nich je. Vyzařují všechno - lásku, bolest, různé procesy čištění, prostě život. Každý si tam najde to svoje. Nerada maluji jen jednu věc, miluji pestrost. Na jednom obraze vidíte anděla a na druhém obličej člověka... Ale svým způsobem je podstata stejná.

 

Jak nahlížíte na svět? Z čeho vlastně čerpáte inspiraci k vašim obrazům?

Jak nahlížím na svět? Pro mě je to místo, kde momentálně jsem, v tomto těle... Miluju to tady, jsem tady šťastná, i když jsou životní zkoušky, které bolí. Ale bolest zase odejde. Důležité pro mě je žít a tvořit. Inspiraci čerpám ze svého života, z okolí. Inspirace je všude kolem nás.

 

Vaše obrazy jsou většinou barevnou hrou... Hrajete si ráda?

Hraji si opravdu ráda a vlastně pořád. Moje okolí ze mě chvilkami šílí, ale to mi nevadí. Prostě jdu a udělám to. Barvy a hudba jsou můj svět. Pokud nemám daný jasný portrét, jak má vypadat na papíře, do poslední chvilky vůbec netuším, jak obraz bude vypadat. Je to i pro mě překvapení. Odkládám štětec v momentě, kdy se mi po celém těle rozlije pocit naprosté naplněnosti. To mám pro tu chvíli hotovo a rozpustím se v tom pocitu.

 

Jak na vaše díla reagují lidé?

Každý jsme jiný, proto každý má i jinou reakci. Nemůžu říci přesně... Někdo je v euforii, někdo se rozbrečí, někoho to bolí... Ale když do sledování obrazů nedáváme rozum a jenom ho “cítíme”, pochopíme plno věcí a slova jsou zbytečná. Jsem v životní fázi, kdy slova jsou někdy opravdu úplně zbytečná. Raději pozoruju vnitřním zrakem. Lidi, okolí, přírodu... Pak vidím věci úplně jinak. Všechno je vlastně „taková“ hra.

 

Kolik času trávíte v přírodě a nakolik je otištěna ve vašich dílech? Lze ji pocítit?

Příroda je mojí součástí, nejvíc miluji pohybující se vodu. Tu sílu a energii. Dokážu na břehu řeky prosedět hodiny. Před nějakým rokem jsem si oblíbila jedno místo na Valašsku. Tam se pravidelně vracím. Žádná řeka sice v okolí není, ale nevadí mi to. Energie z okolí, ve kterém maluji, je tam určitě cítit. Pro mě je vždycky zážitek do těchto míst fyzicky jet a zažívat je jak mentálně, tak fyzicky. To jsem pak v neskutečné euforii.

 

Lze přírodu dělit na živou a neživou?

Pro mě je všechno živé. Nic není ani bílé ani černé. Je tolik barev...

 

Zažila jste někdy něco zvláštního, co si nedokážete rozumově vysvětlit?

Tohle se děje dnes a denně. Už to ani nechci řešit rozumem. Je mi v tom dobře a ostatní už si zvykají, že občas vidím něco, co oni ne. Je pravda, že hlavně když maluji, komunikují se mnou duše a různé bytosti. Povídají příběhy o světech, o lidech. Jsou to pro mě vždycky nádherné zážitky.

 

Jakou roli hrají pocity ve vašem životě?

Tu nejhlavnější. Díky pocitům jsem se dostala z iluzí mého mozečku a panečku, ten jich měl a ještě má vytvořených. (smích)  Ale on se tím baví, tak se spolu učíme žít a snažím se fungovat přes pocity.

 

Na čem si opravdu zakládáte a je pro vás v životě důležité?

Prostě jen tak žít. Chci malovat, tvořit, milovat... Vychovávat děti, smát se. Radovat se z každé drobnosti. Sdílet tuto radost skrz obrazy a tvorbu. Jen tak sedět na louce a dívat se do dálky, vnímat vůně, ptačí zpěv, vítr. Mít střechu nad hlavou, do které neprší... Takové ty klasické věci. Chci od života to nejlepší, co mi může nabídnout. Ale je mi jedno, co budu mít za typ auta. Tohle prostě neřeším. Potřebuji aby jezdilo a já ho měla ráda. Tohle je život, který žiji a miluji.

 

Co plánujete do budoucna?

To je ve hvězdách... Reaguju pocitově na co mám zrovna chuť. Takže mám třeba chuť udělat výstavu - udělám ji. A tak. Určitě se máme na co těšit. V hlavě mám pár věcí, které bych chtěla realizovat. Momentálně dodělávám místnůstku, kde budu nejen tvořit, ale budou v ní k vidění i mée obrazy. Tak se nechme překvapit. Jinak, co je opravdu plánované lze najít na mých webových stránkách www.svetenegie.com.

Petra Konečná