ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Putování po českém Labi (3)

view counter

V druhé části putování po českém Labi jsme poznali dospívání řeky ve východních Čechách, pokud se ještě alespoň částečně ubírá na východ. Tento směr se záhy radikálně změní a vše bude jinak, než by se na první pohled mohlo zdát. Podívejme se tedy dále do Polabské nížiny.


Okolo Hradce Králové

Okolo Hradce roste v malých zahrádkách bezpočet krásných růží. Některé také přímo na labských březích. Nejenom romantika z písniček k místnímu kraji může zasáhnout naše srdce, ale také genius loci starého královského města Hradce Králové.

Ještě nad městem zpomaluje labský proud vysoký jez v Předměřicích. Obecně vzato další jezy jsou již vysoké a pro ryby většinou neprůchodné. Člověk tak svými zásahy rozkouskoval řeku na separované úseky, kde je jen občasná cesta dolů a kontinuita stěhovavého vodního života tak dostává na frak. Potřeba chránit lidská obydlí a intenzivní zemědělství přivedly vodní stavaře k napřimování původního koryta. Místy tak zůstala podél Labe stará ramena, pokud k nim byl zaveden alespoň částečný přístup vody. A tak se můžeme radovat ze zbytků staré řeky třeba okolo Správčic. A je nač se tu dívat. Husté vodní rostlinstvo v čisté vodě působí dojmem místy t ak neskutečným, ž e s e n amane o tázka: Jak toto může u nás vůbec existovat? Je to však takové! Stačí mít otevřené oči a srdce a dokázat plout nejenom lineárně časem, podobně jako řeka, ale také se dokázat zastavit tam, kde pro vývoj jako by platila úplně jiná měřítka.

Labe protéká krajským městem Hradcem Králové severojižním směrem a opticky jej dělí na východní a západní část. A právě řeky jak Labe, tak významný levobřežní přítok Orlice v minulosti plnily funkce přirozené obrany. Už založení města v cípu soutoku dvou vodnatých řek hrálo svoji roli. Poté, co císař Josef II. rozhodl o přeměně Hradce Králové na pevnost, byl v celém okolí zastaven stavební rozvoj. Voda z řek sloužila k obrannému zaplavení okolí, což se neblaze proslavilo při prohrané nedaleké bitvě v roce 1866. Prchající zbytky rakouské armády hledaly úkryt v bezpečné vlastní pevnosti a spousta vojáků se utopila, aniž měla kam ustoupit.

Fakt, že město bylo pevností, se naopak příznivě projevil po rozhodnutí hradby odstranit. Zůstal tu prostor pro urbanisticky uspořádaný rozvoj. Toho se chopili zejména architekti Jan Kotěra a Josef Gočár. Mimo jiné i díky nim byl poté Hradec Králové zván salónem republiky. Zůstal i prostor na připomínku pevnostních dob. Na levém břehu Labe u muzea spatříme batardo, ochranný kónus na soutoku řeky a menší vodoteče. V Jiráskových sadech v cípu soutoku Labe s Orlicí se dochovala poterna, nízký tunel a střílnová kasemata. Jen několik stovek metrů proti proudu Orlice nad soutokem zůstal dochován tzv. koridor. Dále po městě najdeme také zbytky obranných valů, flošny a raveliny.

Tyršův most a Pražský most, stejně jako jez Hučák s příslušnou budovou elektrárny, patří společně s již zmíněným muzeem k pouhému zlomku toho, co lze v Hradci Králové spatřit. Zvídavému poutníkovi stojí zato zajít zejména do historického centra. Jen ve zkratce: katedrální kostel sv. Ducha, Bílá věž, kaple sv. Klimenta, budova bývalé radnice, Mariánský sloup, kostel Nanebevzetí Panny Marie a budova Besedy. Lze tu zůstat velice dlouho a stále bude něco nového ke spatření i prožití.


Na Pardubice

Vraťme se k samotné řece Labi. Opouští Hradec Králové, vlevo míjí Fakultní nemocnici, již zadržována dalším jezem. Pod městem protéká mezi další soustavou slepých ramen, která lze považovat za ostrůvky přirozeně se rozvíjející přírody v hustě osídlené oblasti. Jez v Opatovicích nad Labem patří k významným vodním dílům v českých zemích vůbec. Dal jej postavit již v roce 1498 Vilém z Pernštejna, aby byla zadržena voda pro velkolepé vodní dílo, Opatovický kanál, o němž si povíme později. Pravdou zůstává, že Labi notně ubere na průtoku.

Vlastní tok Labe poté proudí sice regulovaným korytem, zato však nezadržován dalším jezem. Na pravém břehu zaujme významná stavba širokého okolí – opatovická elektrárna. D o ř eky s e p od n í v rací p řivaděč v ody a ten mívá zejména v zimě vodu teplejší než vlastní tok. To sem láká nejen ryby, ale také jejich lovce. V blízkosti elektrárny se nachází množství slepých ramen a také písníky, tolik charakteristické pro celé rovinaté Polabí.

Je to zvláštní, že navzdory zemědělsko-průmyslovému charakteru okolí tu má řeka své neodolatelné kouzlo. Snad je to dáno právě proudností, na kterou níže po proudu až na kratičké výjimky narazíme až u Roudnice, snad tím nevšímaným uzavřením mezi dvěma většími městy. Citlivé duše tu mohou cítit doslova osvobozující přítomnost elementárních bytostí, tu veselých, tu rozpustilých a jindy zase varujících. Tento vliv je cítit až po soutok s řekou Loučná.

Další stavbou, kterou nemůžeme přehlédnout a která vévodí celému širokému okolí, je hrad Kunětická hora, Labem obtékaný z uctivé vzdálenosti. Jeho historie byla pohnutá. Byl dobyt husitskými vojsky pod vedením kněze Ambrože. Klidná byla doba vlády Pernštejnů. Zato o více než dvě století později si na něm utišil své ego generál Torstenson po švédském neúspěchu při dobývání Pardubic. Pod hradem a jeho okolím se nachází spousta podzemních chodeb, málo prokázaných, mnoho domnělých. Mají spojovat hrad s dnes již dávno zaniklým opatovickým klášterem, jak s okolními vesnicemi, jakož i se zámkem v Pardubicích. Po částečně zavalených chodbách bloudí duše, které se nedostaly na druhý břeh. Jsou to mniši z kláštera, vojáci, i námezdní dělníci, kteří se již nevrátili. Jejich energie jistě patří k posilujícím elementům naprosto zvláštního genia loci v okolí. Mimochodem, opatovický poklad stále ještě nebyl objeven a jeho existence byla potvrzena samotným císařem Karlem IV.

K zajímavým stavbám patří též most přes Labe v Kuněticích. Byl postaven z ocelových dílců, dodaných z poválečné pomoci UNRA. Bezpečně slouží dodnes a jen je třeba čas od času měnit povrchové fošny. Takové mosty přes Labe byly postaveny dva.


Pardubice

Nad Pardubicemi posiluje Labe zleva řeka Loučná. Od ní vede cesta po hrázi až do Pardubic po další významný soutok s řekou Chrudimkou. Není bez zajímavosti, že na Louč né, těsně nad soutokem s Labem byl vybudován jez, který napájí levobřežní náhon, zvaný Halda, který ústí do řeky Chrudimky též těsně nad jejím soutokem s Labem. Také se jednalo o napáječ rybníků, z nichž se některé dochovaly na Bílém Předměstí. Nedaleko soutoku s Chrudimkou se nachází Zámeček, jinak též Larischova vila. Tento objekt neblaze proslul za heydrichiády, mimo jiné popravou obyvatel Ležáků.

Po pravém břehu Labe můžeme spatřit rozsáhlá slepá ramena, za kterými teprve začíná zástavba. Podle řeky také dostalo název největší pardubické sídliště Polabiny. Obecně vzato, v Pardubicích se přímo u Labe staví minimálně, ř eka s e m á k am r ozlít. S tále t u platí, že koryto je přísně regulované. Pod Pardubicemi lze spatřit křovím poměrně dobře maskované odpadní výpusti ze zdejších chemických podniků. Nejdříve z levé strany přes poloslepé rameno z rafinérie Paramo. Poté z pravé strany z podniku Synthesia. Ač to ještě není zdaleka dokonalé, pro pamětníky dob, kdy řeka byla pouhým odpadním kanálem, je to nesrovnatelný pokrok v čištění odpadních vod.


Okolo Přelouče

Pod Pardubicemi se Labe jeví takové opuštěné. Znečištění jistě hraje svoji roli. Jez v Srnojedech je stále připraven se svými plavebními komorami pouštět říční lodě, ale tuto vlastnost téměř nepoužívá. Dále podél řeky mnoho lidí nepotkáme. Po vlastním toku ani rybáři příliš netouží. Mnohem lepší je to kolem slepých ramen, kterých je po obou březích požehnaně. Ve zdejší oblasti se jim říká labišťata. Některá z nich byla vyhlášena jako chráněná území. Ve Valech u Přelouče spojuje břehy řeky druhý ocelový most, postavený z poválečné pomoci UNRA. Labe tu má charakter, který se až do Kolína příliš nezmění.

V Přelouči protéká také Labe dále od lidských obydlí. Pod jezem se nachází kratičký proudný a mělký úsek, který znemožňuje plavbu lodím o běžném ponoru. Kdo ví, jak se tehdy vlastně rozhodovalo, kde co bude stát? Dnes vidíme paralely dřívějších rozhodnutí a nestačíme se divit tomu, co už tu dávno bylo. Že by se v umístění jezu jednalo o další přeloučský kousek? Pod městem zůstává řeka věrná svému nížinnému charakteru a teče regulovaně a uspořádaně přes různá pole a louky k západu. Pod obcí Semín přibírá Labe zpět vody Opatovického kanálu. O tom, že i takový kanál může být krásnější než řeka, si povíme zase příště a společně se dáme unášet proudy nejdelší české řeky.

Důkladný obrazový doprovod naleznete na www.reka-labe.cz.

Václav Černý
vaclav.cerny@sije.cz

>> předchozí díl <<