Chytrý špičkový marketing.
view counter

Šest základních lidských potřeb

view counter

Musíte přijmout osobní zodpovědnost. Nemůžete změnit okolnosti, roční období nebo vítr, ale můžete změnit sebe. To je oblast, za kterou jste zodpovědni. Jim Rohm

 

 

My lidé máme podobné problémy. Protože všichni podvědomě usilujeme o uspokojení šesti základních lidských potřeb. A tomu všichni podřizujeme veškeré své chování a jednání. Tyto potřeby jsou paradoxní – jsou mezi sebou zdánlivě v rozporu. Pokud si pro jejich naplňování zvolíme destruktivní nástroje, může nám to opravdu zkomplikovat život. Ale můžeme se rozhodnout, že si vytvoříme takové vzorce chování, které naše potřeby uspokojí a nasměrují nás k mistrovskému zvládnutí hry, která se nazývá život. Naše základní potřeby jsou tyto.

 

Klid a jistota

Všichni toužíme po klidu. A klid většinou získáme s určitou mírou jistoty. Samozřejmě, že absolutní jistota neexistuje, ale toužíme po určité jistotě, že ráno nastartujeme auto, že když otočíme kohoutkem, poteče z něj voda. Že si naše peníze udrží svoji hodnotu. Že když budeme mít chřipku, bude nablízku někdo, kdo nám uvaří čaj. Pro většinu lidí je určitá jistota nutná k přežití. Všichni potřebujeme do jisté míry cítit, že se dokážeme vyvarovat bolestných zážitků a zajistit si určitou míru životní radosti. Někteří lidé se snaží získat pocit jistoty tím, že kontrolují všechny a všechno kolem sebe. To jim na chvilku může přinést uspokojení, ale nakonec to nepřinese nic dobrého ani jim, ani ostatním. Pokud jsme v životě upřímní a máme víru v sebe sama, cítíme se dobře. A to, co děláme, je dobré pro nás i pro ostatní. Cítíme odvahu a věříme si. A máme tendenci dělat věci, které slouží vyššímu dobru. Ale je tu jeden paradox. Když si člověk začne být absolutně jistý, když se všechno dá velmi dobře předvídat – prostě když naši potřebu jistoty absolutně naplníme – začneme se nudit. Takže toužíme po jistotě, ale zároveň toužíme po jisté míře nejistoty, po tom, aby byl náš život pestrý a rozmanitý.

 

Rozmanitost

Potřebujeme překvapení, výzvu. Abychom si plně uvědomovali, že žijeme, a abychom zažili pocit naplnění. Když jsme si vším jistí až příliš, nudíme se. Někdo v touze po změně a rozmanitosti sáhne po drogách nebo alkoholu, někteří lidé sledují filmy, jiní se vyžívají v sofistikované konverzaci a další třeba vyhledávají stále nové možnosti, jak se vzdělávat. A naopak. Pokud je náš život až příliš nejistý, pokud je v něm příliš překvapení, jsme vystrašení a nervózní. Abychom byli schopni si rozmanitost života užít a pořádně ji vnímat, určitou míru jistoty potřebujeme. Pokud se nám daří křehkou rovnováhu mezi těmito dvěma potřebami udržet, jsme odměněni pocitem opravdového naplnění.

 

Významnost

V hloubi duše se všichni také potřebujeme cítit významní. Toužíme, aby náš život měl nějaký vyšší smysl. Představa, že to žádný smysl nemá, je pro nás strašná. Potřebujeme cítit, že jsme určitým způsobem jedineční, že máme určité poslání. I toho je možné dosahovat různými destruktivními způsoby. Pocit jedinečnosti nám může dodat například to, že uvěříme, že jsme lepší než ostatní. Někdo se cítí jedinečným, pokud si vytvoří extrémní problémy, které ho od ostatních izolují. Lékařská věda už dokázala, že někteří lidé jsou schopni si podvědomě vytvořit nějakou chorobu, jen aby získali pozornost ostatních. Někomu dodá pocit jedinečnosti to, že vydělá víc peněz, pořídí si lepší hračky, získává stále nové a nové tituly. Jiní mají zase unikátní styl oblékání, určitým způsobem vyhraněný vkus. Nebo se můžeme rozhodnout, že zasvětíme svůj život výjimečné službě druhým. Všichni máme potřebu cítit se jedineční. A tady opět vyvstává určitý paradox. Abychom se mohli cítit jedineční, musíme se do jisté míry oddělit – vyčlenit. Když se nám podaří být absolutně jedineční, cítíme se odlišní a osamocení. A to vytváří konflikt s naší potřebou lásky.

 

Láska – propojení

Těžko bychom se asi přeli o tom, že potřebujeme lásku. Potřebujeme se cítit propojení, být součástí nějaké komunity. Toužíme, abychom na nás někomu záleželo a aby nám záleželo na někom. Abychom toho dosáhli, můžeme se přidat k nějaké skupině nebo organizaci s pozitivním zaměřením. Někteří lidé se rozhodnou přidat se ke skupině, která má zaměření negativní, protože i ta jim poskytne pocit, že někam patří. Okamžitého pocitu propojení můžeme dosáhnout, pokud se napojíme na naši tvořivou sílu, pokud dokážeme cítit její vedení. I tady platí, že lidé dokáží i onemocnět proto, aby se cítili milováni a propojeni. Někteří kradou, berou drogy nebo pijí obrovské množství alkoholu, jiní v touze být přijati, milováni nebo napojeni podávají v nějaké oblasti mistrovské výkony. Je dobré mít na paměti jednu důležitou věc, která platí tady stejně jako pro všechny ostatní lidské potřeby. Pokud stabilně dáváme to, po čem sami toužíme, začne se nám to od ostatních vracet.


Růst

Možná existují lidé, kteří tvrdí, že růst nepotřebují. Ale je pravděpodobné, že z něj mají jen strach. Všichni toužíme stát se lepšími, rozvíjet to, co už umíme. Chceme se vytáhnout a zazářit. Růst rovná se život. Všechno, co je na této planetě živé, buď roste, nebo umírá. Růst je jedním ze dvou primárních životních potřeb. Nezáleží na tom, kolik máme peněz, kolik lidí nás zná, čeho jsme v životě dosáhli. Pokud nemáme pocit, že stále rosteme, budeme se cítit nešťastní a nenaplnění. Plus ještě potřebujeme zažít euforii z něčeho, co má vyšší smysl.

 

Přínos

V každém z nás je touha přispět k něčemu všeobecně hodnotnému, pomáhat ostatním, udělat z tohoto světa lepší místo. Všichni máme v hloubi duše potřebu překročit sami sebe a žít život, který bude sloužit vyššímu dobru. Ve chvílích, kdy se nám něco takového podaří, zažíváme pocit opravdové radosti a naplnění. Přínosem bychom měli být nejen pro ostatní, ale pro nás samé. I to má hluboký smysl. Protože není možné dát druhým to, co sami nemáme. Rovnováha mezi tím, jak dáváme druhým a tím, jak dáváme sobě, zvláště pokud dáváme nesobecky, je tím konečným klíčem k radosti, kterou lidé tolik touží ve svém životě mít.
Pokud existuje něco, co děláme rádi, i přestože pro ostatní je to těžké (a mohli bychom to klidně dělat hodiny), je to proto, že nám to dává v hojné míře pocit jistoty, rozmanitosti, významnosti, propojení, růstu a přínosnosti. Pokud cítíme, že něco uspokojuje většinu našich potřeb, máme tendenci to dělat stále. A naopak, pokud je něco, čemu se vyhýbáme, nebo co neustále odkládáme, je to proto, že způsob, jakým k tomu přistupujeme, nás nechává v nejistotě, zda nám to přinese nějaké uspokojení (možná jsme si přímo jistí tím, že to bude bolestivé). Anebo nemáme pocit, že by to mohlo naplnit některou z našich potřeb.
Cokoliv co člověk dělá, dokáže všech šest základních lidských potřeb naplnit, pokud prostě změníme své vnímání (tj. na co se soustředíme, co nás těší nebo čemu věříme) nebo svou strategii (jak k tomu, co je potřeba udělat, přistupujeme). Pokud se nám to podaří, najednou jsme plni energie a nadšení a víme, jak svých cílů dosáhnout. Všechno začíná uvědoměním. Pokud víme, proč jednáme tak, jak jednáme, můžeme svůj vzorec chování změnit.


Alena Jochecová
použité zdroje: Anthony Robbins
NEXUS ANIME
Solní 18, Plzeň
tel.: 723 344 824
www.nexusanime.cz