ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Síla pražského Jezulátka

view counter

Na přelomu 11. a 12. století zuřily mezi křesťany a Maury na pyrenejském poloostrově prudké boje. V té době byl v jižním Španělsku nedaleko řeky Guadalquiviru, mezi Sevillou a Córdobou, Maury zcela zničen jeden klášter. Do jeho trosek se později vrátili čtyři mniši.

Jeden z nich se jmenoval Josef. Jednou se mu při motlitbě zjevilo dítě, které mu utkvělo v paměti. Neustále na ně vzpomínal, snažil se vybavit jeho podobu. Vymodeloval sošku z vosku, ale stále měl problémy s věrným vypodobněním. Až jednou se mu dítě zjevilo znovu. Josef se dal do práce a jeho ruce hnětly vosk samy od sebe. Po dokončení složil hlavu do dlaní a už se neprobudil.

 

Batole přicestovalo ze Španělska

V Čechách se vdávala španělská nevěsta, Marie Manriquez de Lara, brala si Vratislava z Pernštejna. Ke svojí výbavě si přibalila také malou sošku stojícího batolete, jehož kult se v té době začal šířit po Španělsku pod vlivem sv. Terezie od Ježíše. Když majitelka sošky vdávala v roce 1587 svou dceru Polyxenu za Viléma z Rožmberka, sošku jí předala. Polyxena ovdověla a byla později provdána za Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic. Osud tomu chtěl a Polyxena ovdověla po druhé. Zanedlouho potom byl dokončen kostel pod Petřínem na Malé Straně, jenž byl zasvěcený Panně Marii Vítězné, a v přilehlém klášteře se usídlil řád bosých karmelitánů. A právě karmelitánům věnovala Polyxena svoji sošku.

 

Zázračný nález sošky

V roce 1637, před nebezpečím válek, které v tom čase sužovaly Prahu, opustili karmelitáni klášter. O letnicích tohoto roku přišel do kláštera řeholník Cyril á Metre Dei z Lucemburska a našel sošku pohozenou mezi haraburdím za oltářem. Byla oblečena do modrého roucha a měla ulomené obě ruce. Oprava za necelou zlatku se vyplatila. Od té doby začala soška batolete vyplňovat různá přání. Sošku si zamilovali zejména novici, vystavili ji v oratoriu a konali u ní pobožnosti. Někdy ji vynášeli do kostela, aby se Jezulátku mohli poklonit i věřící.

 

Vzácné šatičky číslo pět

Vznik 47 centimetrů vysoké sošky se datuje do druhé poloviny 16. století. Pravicí malý Ježíšek žehná a v levici drží zemský glóbus. Aby soška byla chráněna před poškozením, je vsazena do stříbrného pouzdra sahajícího pod oblečením až do pasu. V minulosti byla zdobena drobnými šperky, které pocházely z darů věřících. Nejcennějším klenotem byla kopie řádu Zlatého rouna. Jezulátko oblékají karmelitánky. Barva jeho oblečení se střídá podle období církevního roku - bílá barva je slavnostní a reprezentuje čistotu a svatost a používá se v době velikonoční a vánoční. Modrá barva je používána pro mariánské svátky.

Zajímavé a cenné šaty mají inventární číslo pět. Je to zelené roucho vyšívané zlatem, osobně věnované císařovnou Marií Terezií v roce 1754. Šatičky číslo osm doputovaly z Číny. Je zde oblečení například z Filipín, Brazílie, ale i od krajanů z americké Nebrasky či se slováckými výšivkami. Garderoba šatiček čítá více než 60 kusů

 

Malá i velká uzdravení

Na základě vyplněných zázraků se po celém světě šířila sláva pražského Jezulátka, proto se mu začalo říkat „Gratious Jeselus“ (Milostné Jezulátko). Vznikla tak tradice dotýkání, metoda uzdravení účinnější než pouhá modlitba.
Nejvíce proseb v minulosti patřilo tajnému přání mít dítě. Zázraky pokračují ale i dnes. Jako příklad může sloužit příběh dvouleté Tamary z Brazílie. Od narození měla vykloubené kyčle a musela chodit se speciálním zařízením (to je dnes uschováno v pražském kostele). Rodiče se modlili k pražskému Jezulátku a lékaři žasli. Šestý den od počátku jejich proseb Tamara zdravotní pomůcky odložila, stal se zázrak. Rodina v roce 1995 přijela pražskému Jezulátku poděkovat.
Petr Vokáč