ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Sněžné eukalypty - Australské obydlí toulavých duší

view counter

Nikde není psáno, že v kmenech starých blahovičníků sněžných přebývají po smrti pouze duše toulavých předků Austrálců. Má-li někdo toulání v krvi, proč by se netoulala i jeho duše a neodletěla odpočívat třeba do tak obdivuhodných kmenů, jaké mají Eucalyptus niphophila? Tyto blahovičníky rostou v australském národním parku Mount Kosciuszko v nadmořské výšce okolo dvou tisíc metrů.

Byla to jen malá zmínka na jedné z informačních tabulí nedaleko koncového parkoviště Charlotte pass v národním parku. Z něj vedlo několik dřevěných pohodlných chodníčků na vyhlídky, jaké mají Australané rádi, a jedna široká, stejně pohodlná prašná silnice, po které až do roku 1975 mohla jezdit k nejvyšší australské hoře Mount Kosciuszko auta. Tehdy bylo „zdolání“ vrcholu ještě pohodlnější než dnes. Myslím, že nejvyšší bod Austrálie je nejsnáze přístupnou nejvyšší horou na světě.

 

Voňavá a zdravá silice

Ale na začátku cesty upoutaly naši pozornost zvláštní stromy - a pořádně nás zdržely. Následné studium literatury, vztahující se k eukalyptům, bylo také na dlouho. A to si myslím, že je znám dost dobře, protože coby astmatik oceňuji jejich silici, která dělá dobře nejen mým průduškám. Dovolím si malou odbočku - mnohokrát jsem brouzdala v lesích eukalyptů ve Španělsku či Portugalsku a i tam na slunci úžasně voněly. Ale s vůní stromů v jejich mateřské Austrálii se to naprosto nedalo srovnat. Až tam jsem měla pocit, že si ji v oblečení a ve vlasech povezu ještě domů.

 

Modré hory poseté blahovičníky

Silice eukalyptol z mohutných stromů je ve vzduchu tolik, že daly název i Modrým horám (Blue mountains) na jihovýchodně kontinentu. Jejich údolí i úbočí pokrývají statisíce blahovičníků a díky nim se nad horami stále vznáší namodralý opar. Jak jinak, když v Austrálii je blahovičník doma. Rostl by i u nás, ale nemá rád zimu. V teplých oblastech Evropy je vysazován, protože rychle roste (ve své domovině až neuvěřitelných deset metrů za rok). Jeho dřevo je sice měkké, ale jako zdroj buničiny výborné. Navíc vysouší mokřiny, a tak nepřímo likviduje i otravné komáry. (V Austrálii však vysouší půdu příliš intenzivně a jeho silice likvidují v půdě většinu ostatních rostlin.)

 

Co je „kartáč na lahve“?

Zvláštní pokroucené horské eukalypty se silnými větvemi připomínajícími svým povrchem sloní chobot či nohy nosorožců, které jsem obdivovala okolo 2 228 metrů vysokého Mount Kosciuszko, jsou příbuzné s myrtou vonnou. Ta je jediným zástupcem 4 600 rostlin čeledi myrtovitých, který roste bez přičinění člověka v Evropě. Na všech myrtovitých jsou nápadné četné tyčinky jejich květů, které u eukalyptů rozšiřují jeho báječnou vůni, i když silice jsou obsaženy hlavně v listech. Ty má eukalyptus dva druhy. Oválné velké stříbřité v mládí a špičaté tmavé jako dospělý strom. Tyčinky květů myrtovitých daly například ozdobnému stromku štětkovci výstižný anglický název „kartáč na lahve“ (Bottle bruch) a ještě nerozvinuté květy jiného zástupce této čeledi používají zase kuchyně celého světa pod názvem hřebíček.

 

Med plný tajemství

Australský zástupce myrtovitých, eukalyptus, má ale mnoho zvláštností. Není divu, svými téměř osmi sty zástupci je jedním z nejpočetnějších rodů dřevin. Najde se mezi nimi jeden z nejvyšších stromů na světě, dosahující výšky přes sto metrů, i námi obdivovaný horský eukalyptus rostoucí u hranice sněhu. Zajímavé je, že u protinožců je nejběžnější blahovičník kulatoplodý, z jehož květů se získává báječný voňavý med. A med je tajemný už sám o sobě. Jaké sny by se asi cestovatelům zdály po večerním čaji oslazeného medem z kouzelných sněžných eukalyptů? Neboť balmín metlatý, aboriginsky manuka, je také příbuzným eukalyptů, i když čaj z něj si vyzkoušel snad jen James Cook a možná ho pijí jako zajímavou stylovou vzpomínku po návratu domů návštěvníci Nového Zélandu, kde se prodává. To je další neznámá, na kterou je třeba najít odpověď…
Text : Irena a Jiří Páleníčkovi