ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Stříbrné město poustevníka Dippolda

view counter

Zatímco naše část Krušných hor se hlásí příkrými svahy, saská strana naopak pozvolna terasovitě nabírá výšku. Pokud se do nich vydáme od Drážďan, tak prvním poslem dříve bohatého rudohoří se stane někdejší hornické městečko s krkolomným názvem Dippoldiswalde.


Úzkokolejkou zpátky v čase

Místní ale svůj domov familiérně nazývají Dipps. Na počátku rozvoje tohoto malebného sídla prý stál zbožný poustevník Dippold či lokátor Diepold. Ovšem v reálu se o něj spíše zasloužil objev cenných kovů. A s ním se rozpoutala stříbrná horečka, která městu dopomohla k řadě nádherných památek. Jelikož se mu během II. světové války vyhnuly nálety, je možné si i dnes všechny prohlédnout v nedotčené původní podobě. (Letos město slaví 800. výročí založení.)

 

Stylově se sem dostanete pomocí nejstarší německé dosud provozované úzkokolejky Weisseritztalbahn. Dopravu tady zajišťují parní i dieselové lokomotivy. A jen pár metrů od rázovitého venkovského nádraží, kde se skoro zastavil čas, se uprostřed areálu hřbitova tyčí jeden z nejpozoruhodnějších dochovaných svědků prvopočátku Dipps.

Jedná se o románskou baziliku svatého Mikuláše. Její jiskrně bílá omítka svatyně ostře kontrastuje s jednoduchými kamennými detaily. Z architektonického provedení kostela jasně čiší odlesk hluboké minulosti, k němuž velkou měrou přispěla i absence chrámové věže a zároveň velikost objektu kombinovaná se strohostí.


Boží muka a Tatarský hrob

Protipól dobře utajené mikulášské bazilice tvoří nedaleké centrum města, jemuž vévodí dominantně posazený zámek, kterému sekunduje sousední městský kostel. U něj na první dojem převládá gotika, ovšem interiéru zase vládne baroko.

Bohatství Dipps dokládá velkoryse pojatá renesanční radnice. Avšak zpoza výkladní skříně dějin diskrétně vystupují nenápadné temné přízraky. Při procházce starobylými uličkami je možné si povšimnout historických božích muk. Nejstarší jsou datována do 13. století. A vztahuje se k nim pověst o původně sedmero kamenných božích mukách, které musel nechat vztyčit jistý Konrad von Teller jakožto pokání za vraždu faráře z Höckendorfu.

Z podobného důvodu pravděpodobně vznikl též robustní pískovcový sloup ozdobený krásným reliéfem. Ten je nyní instalován vedle zdejší fary a pochází z 15. století. Poslední boží muka „voní“ především krví a střelným prachem třicetileté války. Byť jsou složena z více dílů různého stáří. A i když byla také věnována dalšímu mordu pastora, později se proměnila na památník smrti místního purkmistra při střetu s oddíly Chorvatů.

Poslední memento drsných konfliktů leží kousek za městem a představuje jedinečnou kuriozitu epochy, kdy se pod vládou saského panovníka ocitl region Podlesí na současném polsko-litevsko-běloruském pomezí. Místo se výstižně jmenuje Tatarský hrob. Tam navždy spočinul příslušník svérázné komunity podleských Tatarů, poté co v sedmileté válce položil život. Jelikož šlo o muslima, byl pohřben až za hranicí města.

Text: Jakub Hloušek