Chytrý špičkový marketing.
view counter

Taje čínského malířství

view counter

Čínské malířské umění má hlubokou podmanivou sílu. Ovšem „západní myšlení“ si toho začalo všímat až poměrně nedávno. Do té doby i ti nejzasvěcenější znalci oceňovali jen jeho dekorativnost. Ale přitom právě pochopení čínského umění napomáhá pochopení celé východní filozofie. Malby z období vlád duchovně vyspělých dynastií v sobě nesou vyjádření taoistického pojetí změny. Zatímco západní umění znázorňuje okolní svět tak, jak jej vnímá člověk svými pěti smysly, čínské malířství je prodchnuto určitou snovostí, předává niterné pocity.

Barvy - čínské obrazy se podobají našim akvarelům, olejomalbu mezi nimi nenajdete. Malby byly kdysi prováděné výhradně na hedvábí, hotové obrazy nebylo možné dále upravovat. Vrcholem čínského umění jsou tzv. monochromatické malby, které pracují s omezeným počtem barevných odstínů. A i prázdné plochy hrají na čínských malbách stejně důležitou symbolickou úlohu, jakou má zobrazovaný předmět.

Perspektiva a orientace - na Západě na sebe perspektiva strhává veškerou pozornost, ovšem v Číně se o ni nikdy příliš nezajímali. S pojetím „blízkého či vzdáleného“ tu nakládají po svém, díky čemuž se v Číně rozvinula zcela specifická forma krajinomalby. Jediný obraz tak může zachycovat pohled přes vrcholky kopců do údolí a třeba až přímo do místnosti nějakého domu. Je na místě upozornit, že čínské obrazy by se měly prohlížet zprava doleva a jestliže jde o obraz krajiny, pak od vzdáleného (to je nahoře) k blízkému (je umístěno dole). V Číně v minulosti vznikaly obrazy i ve formě svitků, tedy dlouhých pásů navinutých na dva válečky. Při prohlížení se odtáčely zprava doleva, vždy zhruba po 30 centimetrech. Často zachycovaly legendární výjevy odehrávající se v určitém časovém úseku.

Zpodobňování - čínští malíři, než vytvořili obraz, se zcela ponořovali do tématu. Zatímco západní malíři brali stojan a malovali, co viděli, jejich kolegové z východu celé dny, někdy i týdny či dokonce roky sledovali vybranou scenérii. Teprve potom v ateliéru přenesli do obrazu svou vlastní zkušenost z daného místa, otisk, který jim zůstal v duši. Snad proto některé čínské krajinky působí přízračným až dojmem.

Skrytá krása - obrazy přinášely svým majitelům sice potěšení duše, ale přesto nesloužily k výzdobě obydlí. Malovaly se na textil a málokdy byly zarámovány. Zacházelo ses nimi jako s výtvarně pojatými knihami, uchovávaly se srolované a vyndávaly se jen při výjimečných příležitostech (při rodinných sešlostech, oslavách). Obrazy viděli jen lidé, kteří toho byli hodni z pohledu majitelů. Malířská díla byla jakýmsi pokladem, ukrývala tajemnou pravdu.
(šál)