ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Tip na výlet - Neblahý osud hradu Csövár


view counter

Stavitelem hradu byl patrně Timoteus nebo jeho syn Ondřej, kteří pocházeli ze šlechtického rodu Zsidó. Hrad je situován východně od města Vác, na protáhlém 334 metrů vysokém skalním vápencovém masivu.

Výstavba hradu je datována do posledního desetiletí 13. století. Je však zajímavé, že písemné prameny nezmiňují zdejší opevnění ani v průběhu 14. století, ani v první polovině 15. století. Teprve z roku 1460 pochází dokument, kde je hrad Csö zmíněn, neboť byl o rok dříve obsazen husitským vojskem. V této válce, po roce 1440, postupně do Uher přicházeli husitské jednotky a dobyly či obsadily několik částečně již dříve opuštěných hradních dispozic, v severo-východní oblasti uherského království. Po polním tažení krále Matyáše Korvína (1458-1490), který husity porazil, se ale mohli vrátit jeho bývalí majitelé, opravit zpustošené či poškozené sídlo. Tak na hradě žili až do vymření posledních členů rodu zástupci středních šlechtických rodů Csö a Nézsa.


Co nezničili Osmané, bylo rozebráno

V roce 1474 zavázal se král hradní panství a s tím spojené majetky udělit jednomu ze svých oblíbenců, nejvyššímu dveřníkovi Jiřímu Parlagi, který zde až do své smrti v roce 1486 sídlil. Později hrad patřil, s mnoha dalšími opevněními v zemi, k majetku královského nemanželského syna vévody Jana Korvína.

Od 20. let 16. století bylo panství ve vlastnictví Františka Bebeka, jehož muži pravděpodobně bránili hrad proti napadání otomanských vojsk v zemi, dokud ho v roce 1551 definitivně nedobyli. Další osud dispozice je neznámý, Osmané pravděpodobně hrad nedlouho poté opustili.

Později zřícenina sloužila jako kamenolom a mnoho architektonických prvků, včetně soch, posloužilo ke stavbě barokního zámku v sousední obci Acsa. V polovině 19. století byla majitelem hradu rodina Prónay, která nechala uvnitř hradních zdí zřídit malý lovecký zámeček, jenž ale brzy zchátral.


Zřícenina možná skrývá mnohé poklady

Jen málo dostupných informací nám naznačuje, že nejdříve ve 13. století byl hrad postaven na půdorysu ve tvaru písmene D. Jen nad strmou skalní stěnou v jižní části je rovný průběh zdi, na ostatních třech stranách byla dispozice obklopena hlubokým příkopem. První obytná budova je ztotožňována s východním křídlem, které bylo v dolní části pravděpodobně rozdělené na tři prostory. Stavba dosahovala původně výšky tří pater. Systém vnitřní brány je neznámý, hranolová věž (bergfrit) v západní části byla přistavěna až ve druhé fázi výstavby, přímo k vnitřnímu líci 2 m široké hradební zdi a později byla zvýšena a přepatrována. Také jižní a severní křídlo je pravděpodobně pozdějšího původu, v prvním jmenovaném mohly být obytné prostory, a druhé patrně bylo používáno pro hospodářské účely, s kuchyní v západní části.

Zřícenina hradu dnes poskytuje návštěvníkům již jen velmi strohý pohled na původně důležité části pevnosti obehnané vysokou hradbou. Dochované části obvodové hradby ve tvaru písmene D, jenž chránily hradní jádro, jsou zřídka kde vyšší než 1 - 2 metry. Pouze nádvorní zeď východní obytné budovy stojí až do úrovně podlahy prvního patra a jsou zde zachovány stopy po otvorech, patrně oknech. Stále je zachovaná ještě vyšší část jihozápadního nároží západního bergfritu.

V prostorech hradního areálu nebyly dosud uskutečněny žádné systematické vykopávky. Pod vedením ředitele Regionálního muzea z obce Penc, Ludvíka Jakuse, byla vyklizena v roce 1954 cisterna na vodu ve vnitřním nádvoří. V nádrži byl objeven významný archeologický materiál, jako například plastiky, keramika a železné předměty z konce 15. a z období 16. století. Z hradu je významný nález mincí krále Bély IV. (1235 - 1270). A možná tu na objevení čekají i další poklady...

Text: Petr Šafránek