ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Toulky po hradech a zámcích - Heidelberg

view counter

Fraucimor se měl na Heidelbergu dobře

Zámek Heidelberg patří se svými paláci (Ottheinrich, Fridrich a anglické budovy) k nejvýznamnějším renesančním zámkům Německa.

Embed from Getty Images

Kolem roku 1500 byl ještě hradem a jeho stavby ohraničeny téměř pravoúhlým obvodem ještě ze 13. století. První velkou stavbou Ludvíka V., který prosadil novou architekturu na zámku, byl fraucimor (ženské pokoje) v severozápadním rohu zámeckého dvora. Jedná se o dříve třípatrovou stavbu na pravoúhlém půdorysu, vrchní patra však dnes už neexistují. Stavba se tyčila v době svého dokončení na severní a západní straně volně nad údolím řeky Neckar.

Celé přízemí tvořil sálový prostor o rozměru asi 35 x 17 metrů. V této dvorní světnici se shromažďoval dle německé ceremonie celý knížecí dvůr včetně zámeckého pána, a to ke dvěma společným hlavním jídlům v průběhu dne. Jen ženské příslušnice dvora jedly zpravidla odděleně. Vybaven kamny patřil tento prostor proto k nejdůležitějším reprezentačním místnostem německého zámku v první polovině 16. století. Až později se stala z dvorní světnice jídelna, kde se stravovali sluhové daleko od panstva.

 

Panská knihovna a belvedéry

V úzkém architektonickém a také funkčním spojení s fraucimorem byla o něco později na západní straně zámku přistavena tzv knihovna. V prvním patře byl sál v téměř celé ploše budovy, na třech stranách vybaven okny. Sál měl čtyři příčné hvězdicové klenby na středním pilíři. Heidelberská „budova knihovny“ je do značné míry napodobenina sousední dvorní světnice. Zpočátku nabízela knihovna mnohostranné výhledy přes město a údolí Neckar. Nejpozdější možné datum postavení „knihovny“ může být někdy kolem 20. let 16. století, před postavením opevnění na západní straně.

Již mezi lety 1530 - 34 převzal příbuzný kurfiřta, falckraběte Ottheinrich, koncept belvedérové panské jídelny ve svém rezidenčním zámku Neuburg an der Donau. Tento prostor je možno ještě dnes spatřit jako tzv. „rytířský sál“. Kurfiřt Ludvík V. nechal zřídit na Heidelbergu mimoto třetí belvedérovou stavbu.

 

Ludvík V. sídlo opevňuje

Za kurfiřta Ludvíka V. byl zámek rozšířen o další civilní stavby, mimo jiné takzvanou Ludvíkovu stavbu na východní straně, která má epigrafický letopočet 1524, a nástavbu Ruprechtovy budovy. Zvláště zajímavá je kromě toho až dosud nedatovaná, avšak Vavřincem Lechlerem popisovaná, studniční hala severovýchodně od věže s bránou. Podle svědectví humanisty Šebestiána Münstera sem byly dopraveny žulové sloupy za předchůdce Ludvíka V. jako antické stavební díly z paláce Karla Velikého z Ingelheimu.

Během třech a půl desetiletí, za vlády Ludvíka V., Heidelberg získal skoro úplně novou podobu. Ze starších částí staveb vznikly, kromě kolem roku 1490 - 1500 zřízeného východního opevnění a vzácné nové Ruprechtovy budovy, jen stavby na severní straně zámeckého dvora - zámecká kaple v západní části a ze 13. století pocházející palác ve východní části.

Podle štukovaného a benátskými zrcadly vyzdobeného hlavního sálu v nejvyšším patře byla tato stavba nazvána Skleněným (někdy také Zrcadlovým) sálem. Formálně zde architektura osciluje mezi slohem italské renesance a domácím raně románským slohem.

Stavby na zámku Heidelberg z první poloviny 16. století reprezentují politicko-sociální postavení falckých kurfiřtů a úroveň tehdejší tzv. panské architektury. Samozřejmě, že jsou zde dávány na odiv mimořádné finanční výdaje.

 

„Bezedný“ dvorní lilipután

Heidelberg ční 70 metrů nad hladinou řeky Neckar na svahu Königstuhlu. Zámek a jeho okolí patří k nejnavštěvovanějším místům v Německu. A není divu, ve zdejších knížecích vinných sklípcích se nalézá největší sud nad světě - je zhotovený ze 130 dubových klád, dlouhý je více než osm a široký sedm metrů, pojme 221 726 litrů vína. Nad ním kdysi bděl na rozkaz kurfiřta Karla Theodora jistou dobu dvorní lilipután Perkeo, původem Ital. Traduje se, že si svou přezdívku vysloužil neutichající žízní. Na otázku, zda si dá ještě další sklenku vína, prý pokaždé odpovídal: „Perché no?“ (Proč ne?)

Text: Petr Šafránek