Chytrý špičkový marketing.
view counter

Toulky po hradech a zámcích - hrad Prandegg

view counter

Zřícenina kdysi nedobytného hradu Prandegg

Oblast kolem Prandeggu byla věnována v roce 853 hrabětem Vilémem, jenž měl na starosti pohraniční oblasti, klášteru Sv. Emmerana v Řezně. Roku 1287 se provdala Alžběta za Prantera Leutwina ze Sunnburgu. Oba manželé obdrželi od jejího otce Rugera Prantera polovinu hradu Prandegg. Jejich nový společný hrad byl poprvé uveden ve staré listině již roku 1237.

Panství patřilo z poloviny biskupství v Řezně, jemuž rod Pranterů sloužil jako ministeriálové a za své služby jej drželi lénem. Druhá polovina byla lénem zemského knížete. Původ jména rodiny Pranter odkazuje na to, že jeden z jeho nositelů získal pozemky mýcením hustých lesů, které nechal vypálit, a tak začal obhospodařovat zdejší území. V roce 1298 měl Prandegg již tři pány: Oldřich z Kapellenu a Haug z Reichensteinu si rozdělili regensburské léno, zatímco Wernhard z Rußbachu získal polovinu zemského knížete.

Až do roku 1352 trvalo pánům z Kapellu spojování jednotlivých podílů zpět do velkého celku. Kapellové nechali vystavět jihovýchodní část hradu a drželi panství ve vlastnictví až do roku 1422. Hrad změnil ještě mnohokrát majitele, ale v roce 1557 koupil panství Prandegg Hilleprant Jörger. Podařilo se mu předchozí držitele léna od pasovských biskupů vyplatit, a tak získal polovinu jejich majetku a rozšířil panství prostřednictvím dalších stavebních aktivit.


Nejlépe opevněný hrad v zemi

Původně skromné opevnění rodiny Pranterů se vyvinulo do počátku 17. století na jeden z nejlépe opevněných hradů v zemi, který tak mohl poskytovat okolnímu obyvatelstvu ochranu v době válek. Z tohoto důvodu nebyl Prandegg nikdy napaden a obléhán.

Rod Jörgerů na hradě občas sídlil, po roce 1607 se částečně odstěhoval na nově zřízený pohodlný zámek Zellhof. V roce 1631 musel protestantský šlechtic Ferdinand Jörger prodat veškerý majetek Bohumírovi z Scherffenbergu, jenž stál na straně katolíků. Později, roku 1642, byl Prandegg prodán Zikmundovi ze Salburgu. V té době byl hrad také vyjmut z knížecího léna a stal se svobodným majetkem.


Nadace vévodské rodiny

Rod Salburgů vystavěl a provozoval na Prandeggu také pivovar, ale na hradě již nežil. Panství zůstalo v rodinném vlastnictví až do roku 1811, kdy jako dědictví přešlo do majetku Josefa Karla z Dietrichsteinu. Hrad byl ale v první polovině 18. století opuštěn a ponechán svému osudu, a tak brzy začal chátrat. Již v roce 1786 byl označen jako zřícenina. Roku 1817 koupil Prandegg zbohatlý dodavatel armádního vybavení Michael Fink a prodal ho v roce 1823 vévodovi Arnoštovi z rodu Sasko-Coburg-Gotha.

Po II. světové válce byl veškerý majetek vévodů v oblasti Horního Rakouska (Mühlviertel) zabaven ruskými okupačními vojsky. Zřícenina a k ní patřící majetky, lesy a polnosti, byly rodině vráceny až roku 1958 a staly se vlastnictvím Nadace vévodské rodiny. Pro zachování dispozice pro další generace byl roku 1964 ustanoven místní hradní spolek.


Jedna z největších zřícenin Horních Rakous

S rozlohou více než 2 435 m2 a délkou 150 m patří Prandegg k jedné z největších hradních zřícenin v Horním Rakousku. Díky tomu, že na dvou stranách jsou strmé úzké skalní stěny, na kterých je protáhlá hradní dispozice postavena, měl hrad dobrou přirozenou ochranu. Před vnější hradní bránou byl ve skále uměle vylámán šíjový příkop, který bylo možné překonat po dřevěném mostě. Pozůstatky jednoho mostního pilíře jsou až dodnes zachovány.

V nižší části dispozice stojí na předhradí třípodlažní sýpka pocházející ze 16. století. Mezi předhradím a horním hradem bránila přístup štítová zeď a vedle stojící bergfrit. Mohutná válcová věž, kruhového půdorysu, je 23 m vysoká, byla postavena na konci 14. nebo na počátku 15. století na skalním podloží. Její průměr je přibližně 12 m, přičemž její stěny jsou asi čtyři metry silné. Bergfrit je v současnosti využíván jako rozhledna, jeho interiéry jsou stále přístupné pouze přes vstupní portálek ve výšce sedm metrů nad okolním terénem.

Vnitřní prostory věže jsou osvětleny jen několika štěrbinovými okénky. Konzoly původního dřevěného ochozu s cimbuřím jsou stále na svých místech. U bergfritu stojící brána je dobře zachovalá, včetně malého prostoru pro vrátného, zatímco klenba se již částečně zhroutila. Nádvoří je obklopeno budovami, jež jsou, bohužel, v troskách. Na několika místech jsou však ještě patrné původní omítky se zbytky staré výmalby stěn.


Nádvoří vytesané ve skále

Prostřednictvím půlkruhového oblouku v bráně se návštěvník dostane do nevelkého prostoru o rozloze pouze 340 m², jenž je pozdně románským starým hradem, situovaným v severozápadní části areálu. Horní hrad, vystavěný na přelomu 12. a 13. století, byl vybudován na nejvyšším místě hradní skály. V prostoru malého, ve skále vytesaného, nádvoří je zachován vstupní portál s lomeným obloukem, který vedl do bývalé dvoupodlažní kaple ze 14. století. Kapli lze rozpoznat podle výklenku na svátosti a nasazení křížové žebrové klenby na stěnách. O něco níže, než je předhradí, stojí dvůr správce.

Již na konci 18. století byl horní hrad v tak bídném stavu, že musel být odstraněn a obnoven byl znovu po roce 1854.

Text a foto: Petr Šafránek