ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Toulky po hradech a zámcích - Slavná puška z hradu Tannenberg

view counter

Dle dlouho trvajícího názoru byl německý hrad Tannenberg (Jedlová) písemně uváděn teprve od roku 1239 pod názvem Seeheim, a to v držení Oldřicha z Münzerbergu jako centrum správy kraje. Teprve poměrně nedávno však historik Tomáš Steinmetz upozornil na to, že již v roce 1210 je uváděn jeho otec Kuno II. z Münzerbergu jako „Cono de Taneberg”, který patrně s výstavbou začal v místě staršího opevnění.

Po vymření rodu Münzerberg v roce 1255 připadl hrad s vesnicemi Jugenheim, Hähnlein a Beedenkirchen na Reinharda I. z Hanau a na Filipa z Falkensteinu. Později pak na jeho dceru Gudu, která do svého druhého manželství s Konrádem VI. z Bickenbachu tento majetek přinesla věnem. Z takto založených vlastnických vztahů se do roku 1382 vyvinulo pozoruhodné společné vlastnictví až 17 majitelů (ganerbenburg).

 

Sídlo loupeživého rytíře

Dne 29. srpna 1379 se na Tannenbergu setkalo 18 rytířů, kteří si zde potvrdili vzájemnou podporu a současně stvrdili mezi sebou hradní mír. Mezi nimi byl také hrabě Vilém II. z Katzenelnbogenu, jenž byl zakládajícím členem Spolku Lva, který vznikl 13. října 1379. Ke spolku patřil též Werner Kalb z Reinheimu, toho času správce Tannenbergu, který vešel do historie jako loupeživý rytíř. Pro jeho skutky byl jeho hrad v Dolním Moldau roku 1382 spojenými vojsky měst Frankfurtu a Mohuče zničen.

Devatenáctým členem spolku se později stal Jan z Kronbergu. Prudké spory Kronbergů s Frankfurtem se na konci 14. stol. postupně vystupňovaly. Někdy v této době si Hartmut Mladší z Kronbergu se svými 30 pacholky udělal z Tannenbergu trvalé sídlo. A to i přesto, že měl nárok jen na osminu hradu. Tímto se Tannenberg stal obávaným loupeživým hradem, z něhož lapkové podnikali výpady, loupeže a drancování do širokého okolí.

 

Hrad padl díky „Kamenné krabici”

Spojenectví arcibiskupa Jana z Mohuče a Trevíru, falckaběte Ruprechta III., biskupa Rabana ze Špýru, jakož i měst Worms, Mohuč, Friedberg a Gelnhausen, mělo Hartmuta a jeho bratra Jana zlikvidovat. Proto byl dne 22. června 1399 hrad oblehnut jejich spojenými vojsky pod velením hraběte Filipa Nassavského. Tannenberg však byl obsazen 65 bojeschopnými muži, kteří měli k dispozici ručnice (hákovnice), díky nimž se jim dařilo odrážet útoky. Obrat v patové situaci nastal až s dovezením těžkého Frankfurtského děla s názvem „Kamenná krabice”. Jednalo se o 3 500 kg těžké dělo, které bylo taženo až 20 koňmi. Společně s ním bylo dovezeno také 40 koulí o průměru 50 cm a váze až 170 kg. Tato zbraň prý již svým druhým výstřelem těžce poškodila hradní věž. Tannenberg byl obléhán celkem 30 dnů a 21. července 1399 byl dobyt.

Tímto aktem se stal Tannenberg prvním německým hradem, který byl dobýván za jednoznačného a zdokumentovaného použití těžkých palných zbraní. Hrad pak nebyl již nikdy obnoven a okolnímu obyvatelstvu sloužil jako kamenolom.

 

Unikátní zbraň

Na podnět velkovévody Ludvíka III. Hesensko – Darmštadského se v roce 1849 uskutečnil archeologický průzkum ruin hradu, při němž byla mimo jiné objevena slavná Tannenberská puška – jedno z menších bronzových děl. Tato stará bronzová ručnice (jedna z nejstarších na světě) byla vyrobena před rokem 1399. Dnes je uložena v Germánském národním muzeu v Norimberku. Dá se říci, že tento archeologický výzkum byl jedním z prvních, jež byly na území Německa moderně a precizně zdokumentovány.

 

Život v luxusu

Vybavení hradu lze dle archeologických nálezů dnes hodnotit jako velmi pohodlné až luxusní. Z vykopaných artefaktů je jisté, že v době zániku byla okna (patrně paláce) opatřena plochými skleněnými okenními tabulkami. Vnitřní obytné prostory byly vytápěny kamny postavenými z jemně propracovaných gotických kachlů (typ Tannenberg, tzv. Zlodějská keramika). Navíc podlahy byly vyšperkovány kvalitní dlažbou. Zásobování vodou bylo zajištěno skrze nádvorní cisternu s perfektní štěrkovou filtrací. Ke všemu byl hrad zajištěn vnějším a velmi kvalitním pramenem umístěným mimo areál sídla.

Na častý rytířský život na hradě ukazují nálezy předmětů denního užívání dokonalých tvarů, jako poháry na nápoje, dnes označované jako „Tannenbergkrug”. Dnešní podoba hradu je tvořena částmi okružního parkánu kolem jádra a plochy předhradí.
Text : Petr Šafránek