ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Toulky pro hradech a zámcích - Starkenburg ochraňoval právo boží

view counter

Historie hradu Starkenburg je úzce spojena s klášterem Lorsch, neboť byl postaven od prvopočátku jako ryze obranný klášterní hrad. Jeho prvotním účelem tedy byla ochrana církevního zboží a práva božího. A patří k nejstarším hradům v jižním Hesensku.

Starkenburg v průběhu staletí změnil podstatně vzhled. Původně byl kopec (Burcheldon = hradiště) opevněn narychlo zřízeným opevněním ve formě palisád a valů kvůli obraně před nároky brémského arcibiskupa Vojtěcha. Teprve potom následovala výstavba s použitím kamenů. Bohužel, tato výstavba je dnes již velmi málo rozpoznatelná. Zvláště přes nově postavenou hranolovou věž, která stojí navíc na jiném místě nežli původní románská.

 

Střídání vojenských posádek

Hrad Starkenburg byl vždy spjat s osudy Heppenheimu. Díky tomu byl také při rozpuštění panství Lorsch a přechodu na Mohuč v roce 1232 ustanoven jako sídlo správy. Tímto aktem započaly vleklé spory mezi Falcí a Mohučí.

V roce 1504 byl Starkenburg bezvýsledně obléhán lantkrabětem Vilémem Hesenským. Za třicetileté války byl pak střídavě obsazen posádkou španělskou, falckou, bavorskou a v roce 1631 švédskou. Nakonec jej roku 1648 opět obsadila falcká vojska. V roce 1645 a ještě jednou v roce1647 se hrad pokoušel ztečí dobít velitel Turenne, ale o rok později jej pod svou správu získalo město Mohuč.

 

Mohutnou věž zničil blesk

Jedněmi ze zdejších nejvýznamnějších kurfiřtů byli Anselm František z Ingelheimu a Lothar František ze Schönbornu, kteří nechali hrad opevnit předsunutým zemním opevněním. Za Anselma byl také přestavěn i vnitřní hrad, zejména pro využití stálé posádky.

V roce 1689 byl hrad marně obléhán francouzským vojskem pod velením generála Melaca. O čtyři roky později opět úspěšně vzdoroval francouzskému vpádu pod vedením maršála Lorgese, zatímco město Heppenheim bylo vydrancováno a padlo za oběť velkému požáru. Roku 1765 se Mohuč rozhodla pevnost zbořit a posádku stáhnout. Toto rozhodnutí umocnil pozdější požár zaviněný bleskem, který byl tak mocný, že rozbořil hranolový bergfrit vybudovaný z velkých kvádrů.

Hrad pustnul a teprve za kurfiřta Bedřicha Karla Josefa z Erthalu byla zřícenina roku 1787 vzata pod úřední ochranu, jako pomník starého německého umění a zvyků. Des je chráněnou památkou a na místě bývalého obytného domu je ubytovna pro mládež.

Text: Petr Šafránek