ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Tuzemské a zahraniční stravné, krácení

view counter
17.4.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer
Od 1. ledna 2012 je termín „krácené stravné“ nahrazen termínem „snížené stravné“. K jakým praktickým změnám v tomto období došlo?
Tuzemské stravné
Při pracovních cestách na území ČR přísluší zaměstnanci při cestě trvající nejméně 5 hodin stravné. Bylo-li zaměstnanci v nepodnikatelské sféře během pracovní cesty poskytnuto bezplatné jídlo, musí zaměstnavatel snížit zaměstnanci stravné za každé bezplatné jídlo takto:
Trvá-li pracovní cesta
Snížení stravného o hodnotu
5–12 hodin
70 %
12–18 hodin
35 %
déle než 18 hodin
25 %
Bylo-li zaměstnanci v podnikatelské sféře během pracovní cesty poskytnuto jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně nepřispívá, přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo:
Trvá-li pracovní cesta
Snížení stravného o hodnotu
5–12 hodin
o 70 %
12–18 hodin
o 35 %
déle než 18 hodin
o 25 %
Od roku 2012 pro zaměstnavatele v nepodnikatelské sféře platí, že zaměstnanci nepřísluší stravné, pokud mu během pracovní cesty, která trvá:
  •  5–12 hodin, byla poskytnuta 2 bezplatná jídla,
  • 12–18 hodin, byla poskytnuta 3 bezplatná jídla.
Pro podnikatelskou sféru tato podmínka není stanovena.
Zahraniční stravné
Nárok na zahraniční stravné vznikne pouze v případě, pokud pracovní cesta mimo ČR bude trvat alespoň 1 hodinu, nebo déle než 5 hodin, pokud zaměstnanci vznikne současně nárok na tuzemské i zahraniční stravné.
Pokud bude zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě bezplatně poskytnuto některé z hlavních denních jídel, bude postup při snižování stravného obdobný jako při tuzemských pracovních cestách.
V nepodnikatelské sféře bude za každé bezplatně poskytnuté jídlo stravné sníženo o hodnotu:
Trvá-li pracovní cesta
Snížení stravného o hodnotu
1–12 hodin
70 %
12–18 hodin
35 %
déle než 18 hodin
25 %
V podnikatelské sféře bude za každé bezplatně poskytnuté jídlo stravné sníženo o hodnotu:
Trvá-li pracovní cesta
Snížení stravného o hodnotu
1–12 hodin
70 %
12–18 hodin
35 %
déle než 18 hodin
25 %
Zahraniční stravné zaměstnanci v nepodnikatelské sféře nepřísluší, pokud mu během zahraniční pracovní cesty, která trvá:
  •  5–12 hodin, byla poskytnuta 2 bezplatná jídla,
  • 12–18 hodin, byla poskytnuta 3 bezplatná jídla.
 Podnikatelským subjektům není zakázáno poskytovat více hlavních denních jídel.
 
 
 
 

Co patří mezi nutné vedlejší výdaje na pracovní cestě?

3.4.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer
Toť otázka, neb nároky jsou různé. Rozhodně k nim ale nepatří pokuta za šílenou jízdu či částka za vyprázdněný hotelový minibar.
 
Podle § 164 zákoníku práce přísluší zaměstnanci náhrada nutných vedlejších výdajů, tj. výdajů, které musel vynaložit a které skutečně vynaložil v  souvislosti s příslušnou pracovní cestou, a to v prokázané výši. Všechny tři uvedené podmínky musí však být splněny současně.
Příkladmo můžeme uvést např:
  • výdaje za telefonní hovory související s výkonem práce,
  • vstupné na výstavu, je-li prohlídka výstavy součástí pracovní cesty,
  • poplatek za úschovu zavazadel,
  • poplatek za parkování soukromého vozidla použitého se souhlasem zaměstnavatele na pracovní cestě,
  • úhrada dálničního poplatku,
  • připojištění sedadel a zavazadel (i do zahraničí) při použití soukromého vozidla zaměstnance apod.
Nutným vedlejším výdajem nemohou být výdaje soukromého charakteru, jako např. pokuta za rychlou jízdu či špatné parkování, úhrada konzumace z minibaru v hotelovém pokoji, půjčení televizoru apod. Nutným vedlejším výdajem v případě použití soukromého vozidla zaměstnance na pracovní cestě není např. mytí vozidla, běžná údržba vozidla, nákup oleje do motoru či jiných provozních náplní, ani povinné pojištění vozidla apod., neboť tyto výdaje jsou součástí základní náhrady za použití vozidla.
Z hlediska zaměstnance ale nutným vedlejším výdajem může být pohoštění obchodních partnerů zaměstnavatele, které zaměstnanec na příkaz zaměstnavatele uhradil. Zaměstnavatel pak bude muset příslušnou částku zaměstnanci uhradit, nebude ji ale moci považovat za daňově uznatelnou položku, i když bude doložena dokladem, protože podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. t) ZDP výdaje za pohoštění, občerstvení a dary nelze pro daňové účely považovat za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů.
Nemůže-li zaměstnanec výši nutného vedlejšího výdaje prokázat, přísluší mu náhrada odpovídající ceně věcí a služeb obvyklé v době a místě konání pracovní cesty. Vzhledem k tomu, že takovou cenu lze někdy těžko ověřit, nezbývá, než zaměstnanci poskytnout náhradu ve výši, kterou ve vyúčtování uvedl.
 
 
 
 

Kapesné při zahraniční pracovní cestě

23.4.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer
Vyjasnila se otázka, do jaké výše není kapesné poskytnuté na zahraniční pracovní cesty zdanitelným příjmem zaměstnance.
Novela zákoníku práce vyvolala od 1. ledna 2012 nejasnosti v tom, do jaké míry lze kapesné na pracovní cestě do zahraničí považovat za částku nezdaňovanou jako příjem ze zaměstnání u zaměstnance. Jádrem výkladových nesrovnalostí se stala vazba výše kapesného na poskytnuté stravné (maximálně 40 % stravného), přičemž stravné má být kráceno za každé bezplatně poskytnuté jídlo. Proto si některé výklady pohrávaly s myšlenkou, zda se 40 % kapesného nemá počítat ze stravného po krácení, a je-li poskytnuto kapesné z nekrácené výše stravného, zda jde o zdanitelný příjem zaměstnance.
Podle právního názoru MPSV nebylo účelem novely zákoníku práce nijak omezit náhradu, která se stravným nemá nic společného, jde o nedůslednost právní úpravy. Zaměstnancům lze proto podle názoru Ministerstva práce a sociálních věcí i nadále poskytovat kapesné do výše 40 % zahraničního stravného určeného podle délky doby v zahraničí, nikoliv ze zkráceného zahraničního stravného z důvodu poskytnutí bezplatného jídla.
V návaznosti na to Generální finanční ředitelství vyslovilo názor, že lze poskytovat zaměstnancům kapesné do výše 40 % zahraničního stravného určeného podle délky doby v zahraničí, aniž by se toto kapesné stalo předmětem daně ze závislé činnosti a součástí vyměřovacích základů pojistného.
 
 
 
 

Snížení administrativy při pracovních cestách

3.4.2012, Ing. Karel Janoušek, Zdroj: Verlag Dashöfer
Pokud jsou práva zaměstnance na cestovní náhrady a jejich výši nezpochybnitelná, není předchozí písemné určení podmínek konání pracovní cesty nezbytné.

Dotaz:
Vysíláme zaměstnance na pracovní cestu, přičemž víme, že tato cesta bude trvat méně než 5 hod. Musí mít vypsán cestovní příkaz, nebo stačí jenom propustka? Musí mít i řidič služebního vozidla cestovní příkaz i na krátkou pracovní cestu?

Odpověď:
Podle ust. § 153 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen předem určit písemně také podmínky, které mohou ovlivnit výši cestovních náhrad. Pokud však jsou práva zaměstnance na cestovní náhrady a jejich výši nezpochybnitelná, není předchozí písemné určení podmínek konání pracovní cesty nezbytné.
To tedy také znamená, že např. v případě řidiče služebního vozidla není nezbytné vypisovat cestovní příkaz, neboť vyslání na cestu je jednoznačně zřejmé např. ze žádanky o použití služebního vozidla a příkazu k jízdě (pokud je takový způsob u zaměstnavatele používán) a také ze záznamu o provozu vozidla (stazky, knihy jízd), který je povinna oprávněná osoba zaměstnavatele podepsat před použitím vozidla. V tomto záznamu je pak také mj. zpravidla uvedeno kdy, odkud, kam a za jakým účelem má být vozidlo použito. Jsou tam tedy uvedeny všechny nezbytné podmínky pro vykonání příslušné cesty. Protože záznam o provozu vozidla je po ukončení jízdy řidič vozidla povinen podepsat, lze z tohoto záznamu i při delší pracovní cestě zcela jednoznačně zjistit případné právo zaměstnance na stravné. To zaměstnavatel zaměstnanci vyplatí z pokladny výdajovým pokladním dokladem, což je také účetní doklad, s odkazem na uvedený záznam o provozu vozidla.
Vypisování tiskopisu cestovní příkaz a provádění dalšího vyúčtování cestovních náhrad, když zaměstnanci přísluší z uvedené pracovní cesty pouze stravné, je již zcela zbytečné. Zaměstnanec tím, že zaměstnavateli předal řádně vyplněný a jím podepsaný záznam o provozu vozidla, zpravidla zcela splnil povinnost uloženou mu ustanovením § 183 odst. 3 zákoníku práce, tj. předložil zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování cestovních náhrad, tj. doklady z nichž lze zjistit správnou výši nároku zaměstnance na cestovní náhrady (v uvedeném případě na stravné).

Cestovní náhrady v příkladech naleznete ZDE.