ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Věštící říční kámen u Potštejna

 

view counter

K lidem za určitých okolností promlouvaly svými věštbami rovněž určité magické skály a kameny ovládané zvláštními duchy. Často k tomu využívaly dešťovou nebo pramenitou vodu. Voda zachycená v rozsedlinách se tak stala svéráznou mluvou skalních démonů a někteří zvláště vnímaví jedinci z ní mohli předurčovat nejrůznější pohromy a neštěstí.

Na věštící kameny lidé nezapomínali ani ve středověku. Jeden z nich se také kdysi nacházel uprostřed řeky pod hradem Potštejnem a měl předvídat krveprolití. Když zdejší poddaní jednou zjistili, že v důlku na ohromném říčním kameni zůstala stát po deštích voda, která se náhle zbarvila do krvava, zmocnily se všech v podhradí nesmírné obavy. Barva vody den po dni stále více tmavla a mnozí, kteří impozantní útvar citlivě vnímali, očekávali něco zlého. A skutečně - brzy k hradu dorazilo vojsko kralevice a zemského správce Karla a sídlo Mikuláše z Potštejna dobylo jako trest za jeho rozkrádání majetku a loupežné výpravy. To se samozřejmě neobešlo bez krveprolití, takže prestiž věštícího kamene znovu výrazně stoupla.

Ukázalo se tak, že neobyčejný balvan předpovídá i války, takže bdělí pozorovatelé mohli později včas ukrýt nejen sebe a své nejbližší, ale také zásoby jídla před rabujícími vojáky. Později se věštění kamene rozšířilo i na mor, hladomor, masové vymírání i na další dramatické události.
Přes veškeré schopnosti i vážnost však věštící kámen čekala zkáza. Na jaře roku 1866, ještě než se zdejší správce panství rozhodl věštecký kámen roztrhat střelným prachem a jeho zbytky odvézt na staveniště, oplatil balvan neuctivé chování svou poslední věštbou a přivolal neštěstí nejen na hrad Potštejn, ale i na celou českou zem. Zanedlouho, v létě téhož roku 1866, totiž do Čech vtrhla pruská vojska a došlo tak k utrpení celého národa. Mnozí tehdy byli přesvědčeni, že za všechno může správce z Potštejna, který nechal věštící kámen zničit. A tak lidé popadli kosy, vidle i co měli po ruce a celý dav se vydal na Potštejn vypořádat se s tím, kdo to všechno zavinil.Správce v obavách z pomsty lidu z podhradí pak raději volil rychlý útěk.

Mnoho jiných věštících kamenů ke svým čarovným dispozicím potřebovalo zase důmyslné pukliny a zvláštní tvary, aby na své schopnosti nevšímavé lidi upozornily.Přesto některé z nich zůstaly raději lidským očím skryty a utajeny. Možná, že v některých skalách či lomech stále číhá prastarý démon, aby nám cosi zvěstoval…
(pak)