Chytrý špičkový marketing.
view counter

Vlčí děti Amala a Kamala

view counter

Jedním z nejznámějších a nejlépe zdokumentovaných příběhů „vlčích“ dětí je osud dvou indických dívek, Amaly a Kamaly. Poprvé je uprostřed vlčí smečky spatří v roce 1920 misionář Joseph Singh, který pracuje v sirotčinci v oblasti Midnapore v Indii. Obě dívky se mu podaří chytit, ale jak se děti k vlkům dostaly, nezjistí nikdy. Podle všeho nejde o sestry – vlci si je patrně osvojují v různou dobu. Jejich pouto je však přesto velmi silné. Když mladší Amala v roce 1921 umírá, její „sestra“ po ní velice truchlí.

Sama Kamala podlehne v roce 1929 břišnímu tyfu. Singh, který se o obě děvčátka stará, později uveřejňuje své deníky. Popsané projevy jejich chování přímo učebnicově odpovídají dalším případům dětí s podobným osudem. Amala i Kamala odmalička zřejmě neznají jinou chůzi než po čtyřech – na dlaních mají proto tvrdé mozoly. Nejaktivnější jsou v noci, denní světlo nemají rády a velmi dobře vidí ve tmě. Vynikající čich a především sluch výrazně zastiňují vývoj ostatních smyslů. Hlavní složkou jejich jídelníčku je syrové maso. A hlavně – špatně snášejí lidské doteky i šaty – v podstatě nereagují na teplo a zimu. Neumějí také projevovat lidské emoce, neznají strach.


Klinická hranice mlčení

Největším problémem takových dětí je však vždy jazyk. Když je Singh nachází, ani jedna z dívenek nereaguje na lidskou řeč. Obě jen vydávají zvuky podobné vlčímu vytí a kvílení. A zatímco mladší Amala chytá každé slovíčko mnohem rychleji, jako ostatně každé batole, starší Kamala se během svého pobytu mezi lidmi zvládne naučit jen asi 40 slov. Gramatika je pro ni naprosto nepochopitelná. Jejich případ tak potvrzuje domněnku některých vědců, že u osvojení jazyka existuje jakýsi kritický práh – věk, po jehož dosažení se už dítě není schopno jazyk naučit. Amala a Kamala a případy dalších dětí jsou v podstatě takzvaným zakázaným experimentem – z etického hlediska by si lékaři a psychologové nikdy nemohli dovolit izolovat člověka jen proto, aby si svou teorii ověřili. U některých dalších „lidských návyků“ je Singh přece jenom úspěšnější. Kamala si později dobře zvyká na lidskou přítomnost a časem dokonce začíná i vzpřímeně chodit. Automaticky tento návyk ale nefunguje nikdy – když spěchá, okamžitě se vrací na „všechny čtyři“.
(nag)