ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Vzpoura středověké nevěsty


view counter

Ne všechny ženy ve středověku se smířily s tím, že jsou majetkem svých otců a mužů. Isabela Anglická (1332-1382), dcera krále Eduarda III., vstoupila do dějin jako paličatá, výstřední slečna, o které církev prohlašovala, že ji posedl ďábel. Od dětství byla zasnubována jak na běžícím páse, to byl úděl středověkých princezen, nesměly do toho mluvit. Jako tříletou ji Eduard zasnoubil se španělským králem Pedrem Krutým. Ten dělal svému jménu čest, ze sňatku však naštěstí sešlo. V patnácti letech chtěl otec Isabelu provdat za hraběte Ludvíka Flanderského. Jenže pak vedl Angličany v bitvě u Kresčaku, v níž zahynul Ludvíkův otec.

Ludvík prohlásil, že ho anglicko-flanderské spojenectví nezajímá a s dcerou anglického krále se neožení. Bylo mu šestnáct, takže ho zavřeli do domácího vězení a drželi tam tak dlouho, dokud se nepodvolil. Ale i potom ho hlídali na každém kroku, aby něco nevyvedl. Těsně před obřadem si Ludvík vyjel na lov. Jeho strážci usoudili, že teď, když už je ruka v rukávě, budoucí král určitě nebude riskovat mezinárodní ostudu. Spletli se, Ludvíka politika nezajímala, a tak pronásledoval se sokolem volavku a nezastavil se dřív než za francouzskou hranicí!

Bez majetku a pouze na koni utekl z rodné země a po Isabele ani nevzdechl. A ta už toho měla dost. Otci králi ztropila scénu. Na dívku ze 14. století, která měla poslouchat muže, to byl výkon. Prohlásila, že si vybere ženicha sama. Okolí ji považovalo za šílenou, včetně vlastní matky. Ale Eduard ustoupil, protože byla jeho první a nejoblíbenější dcerou. Prohlédla si několik namalovaných obrázků a ukázala prstíkem na francouzského hraběte Bérarda z Albertu. Otec vyslal posly, dojednalo se věno a konaly se přípravy k plavbě do Francie. Na pobřeží si však princezna vše rozmyslela. Nechala Bérarda pozdravovat a vrátila se domů. Udělala z něj naprostého hlupáka, podobně jako ho udělal Ludvík Flanderský předtím z ní. Však to také Bérarda vyvedlo z míry. Dokonce tak, že zanevřel na ženy a vstoupil do kláštera!

Isabela si prosadila, že bude žít po svém. Stárnoucí král jí nedokázal nic odepřít, zahrnul ji přepychem, šperky, pozemky i hrady. Vdala se až ve třiatřiceti za otcova rukojmího z války z Francií. Enguerrand z Coucy byl mladší o osm let a sňatkem s anglickou princeznou získal nejen svobodu, ale i povolení odcestovat s manželkou zpět do Francie. Kromě jiného tam zdědil nejmohutnější hradní sídlo v Evropě, které z lásky ke své ženě ještě rozšířil a zmodernizoval. Isabela se mu za to odvděčila tím, že utekla zpátky do Anglie k tatínkovi! A vracela se tam pravidelně, v Anglii porodila i svou druhou dceru a pak tam zůstala navždy. Dělala si opravdu celý život jen to, co sama chtěla a žila spokojeně!

Jana Zapletalová